Orfeus (1950)

Jean Cocteau natočil svůj nejslavnější film v poválečném Paříži a přenesl antický mýtus o Orfeovi do moderního světa kaváren, motorek, rozhlasu a tajemných zrcadel. Není to ale jen „převyprávěný mýtus“, je to velmi osobní, surrealistická meditace o umění, smrti, lásce a posedlosti. Děj: Orfeus (Jean Marais) je slavný básník, který už ale dávno nic pořádného nenapsal. Žije s krásnou ženou Eurydikou, ale je vyhořelý a znuděný. V pařížské kavárně Café des Poètes se při zásahu policie dojde k tragédii, mladý básník Cégeste (další Cocteauův oblíbenec) je sražen autem a zemře. Auto patří tajemné Princezně, elegantní, černě oděné ženě, která je ve skutečnosti Smrt (nebo její vyslankyně). Princezna vezme mrtvého Cégesta i fascinovaného Orfea do svého vozu (černý Rolls-Royce) a do svého sídla. Orfeus se stane svědkem toho, jak Smrt a její pomocník Heurtebise odvážejí duše do podsvětí. Od té chvíle začíná Orfeova posedlost: v autě Smrti poslouchá podivné rádio, které vysílá kryptické básně („Le silence va plus vite à reculons“, „Un seul verre d’eau éclaire le monde“…). Tyto věty ho hypnotizují víc než vlastní žena. Zamiluje se do Princezny – tedy do Smrti samotné. Eurydika mezitím zemře (přejetá motorkami Smrti). Orfeus sestoupí do podsvětí (tentokrát přes zrcadla – Cocteauův nejslavnější trik: tekutá zrcadla, do kterých se strkají ruce v rukavicích). Stejně jako v mýtu dostane Eurydiku zpět pod podmínkou, že se na ni nesmí podívat. Otočí se (nebo se neotočí – film to nechává otevřené). Na konci se všechno jakoby vrátí do normálu – Orfeus a Eurydika jsou zase spolu, jako by se nic nestalo. Ale Princezna (Smrt) a Heurtebise jsou potrestáni podsvětním soudem za to, že porušili pravidla a zamilovali se do smrtelníků.INTERPRETACE: film je do metafor (a temného snu) zabalený osobní komentář o životu umělce (Cocteaua = Orfeus), přičemž smrt a podsvětí symbolizují svět umění a Eurydice reálný život. Umělec dobrovolně odchází za Smrtí (utíká se do světa umění), protože tam je „krásněji“ než v obyčejném životě. Orfeus opouští živou Eurydiku, protože ho víc přitahují „mrtvé“ básně“ z rádia Smrti, a honí se za Princeznou (uměním). Naslouchání rádiu smrti možná znamená hledání umělecké inspirace. Zrcadla = přechod mezi světem živých a mrtvých („Les miroirs sont les portes par lesquelles la Mort vient et va“). Čas v podsvětí běží jinak – všechno je reverzní, zpomalené nebo zrychlené. Láska a smrt jsou jedno a totéž – Princezna miluje Orfea stejně fatálně jako Orfeus miluje ji. Ve filmu se též vyskytne Aglaonice jako bývalá milenka. Aglaonice byla jediná antická astronomka a matematička, což možná symbolizuje, Cocteau někdy koketoval s vědou. 2294 je frekvence rádia Smrti, ale též zašifrované datum smrti Cocteauova otce (22. 9. 1904), tj jde vidět, že ten film je dost osobní. Cégeste ve filmu reprezentuje spisovatele Raymonda Radigueta. Když mu bylo 16 a Cocteauovi 30, stali se z nich milenci. Radiguet náhle zemřel v pouhých 20 letech na tyfus. Cocteau byl homosexuál. Eurydika ve filmu tedy nepředstavuje Cocteauovu manželku (žádnou neměl), ale spíš praktický život či realitu. Ten verdikt podsvětního soudu (že se na Eurydiku nesmí podívat) není trest, ale konstatování faktu: umělec, který jednou prošel zrcadlem, už nikdy nemůže mít normální vztah. Buď se bude donekonečna ohlížet (a zabíjet Eurydiku), nebo se na ni nikdy nepodívá (a bude žít s ní jako s cizí ženou). Obě možnosti jsou peklo.

Vo svojom jadre viac romantická dráma s fantasy základom, než surrealizmus zobrazujúci veci logikou neuchopiteľné. Nakoniec ale beh späť v čase, čiže surrealizmus zobrazujúci veci logikou neuchopiteľné, je najlepšia sekvencia filmu. Celkovo vyústenie celého až rozprávkového príbehu vyťahuje film skôr zo slušného priemeru podstatne vyššie, aspoň v mojich očiach. Nejde o žiadny pomalý meditatívny film, i keď filozofovať je nad čím, ale o dielo s vysokým tempom a aktívnymi postavami. Videl som 95 minútovú verziu, IMDB a 1001 filmov udávajú dĺžku 112 minút.

O Orfeovi jsem věděl před zhlédnutím jen to, že jde o řeckou mytologickou postavu, pojí se s jakousi Euridikou a že se objevuje i v názvu Offenbachovy operety Orfeus v podsvětí. Ale tak, vzpomínám si, že když jsem kdysi prvně vidělKam čert nemůže, o Faustovi jsem toho nevěděl tehdy víc a nemyslím, že by šlo o velkou překážku k tomu užít si film, který v ústřední zápletce ze slavného mýtu volně vychází. Rozpracování fantaskního námětu s přesunutím dávného mýtu do současnosti mě upoutalo, scénář je skvělý. Vyzdvihnout musím i zdařilý černobílý vizuál včetně velmi slušných triků a exteriéry vybombardovaných míst po válce tvoří velmi působivou kulisu pro podsvětí. Na francouzskou filmovou klasiku mě všakOrfeusnemile překvapil až neobvykle málo výraznými hereckými výkony. Jean Marais mě navzdory své obrovské popularitě snad nikdy příliš neoslovil a zde jeho toporné přehrávání vyniklo o to víc, ztvárňuje-li převažně civilní postavu tehdejší současnosti. A možná za můj často slabší dojem může i celková stylizace, která s takovým námětem mohla zajít víc do mysteriózna, možná i lehce do horroru, uměl bych si v tom představit i trochu humoru, jenomže Cocteauův film, pokud odhlédnu od fantastického rámce, mi svou atmosférou připomínal spíše melodrama. Navzdory všem kladům a tomu, že mě více scén a nápadů (např. soudní tribunál v tajemném podsvětí) nadchlo, jsem se neubránil dojmu, že tenhleOrfeusjiž trochu zestárl.[60%]

Podobenstvo o smrti a nesmrteľnosti, za svoj námet si Jean Cocteau zvolil starodávnu legendu o Orfeovi. Príbeh je posunutý do súčasnosti a podsúva množstvo otázok, je však natočený zručne a jednoducho, využíva sa zrozumiteľnosť a tajomné sekvencie vyvolávajú divákovu pozornosť. Jean Marais a jeho herecké polohy sú príjemným osviežením.

Smrt je krásná, viděla jsem jí do tváře. Umělci jsou nesmrtelní a láska všechno přemůže. Nebo všechny, i smrt? Líbilo se mi, že podsvětí využívalo při komunikaci se světem výdobytky moderní techniky, i když možná mohlo být před ním i trochu v předstihu. A oceňuji, že bytosti ze záhrobí mají i smysl pro humor. Kameraman si krásně vyhrál s přechody z našeho do onoho světa.