Plastični Isus (1971)

Tahle "druhá fáze černé vlny" mě upřímně fascinuje, jelikož si natolik radikálně tvoří vlastní filmovou řeč, až to přímo vybízí k rozsáhlým filmovědným výzkumům. Především to ale platí o střihové skladbě, která dohromady propojuje třeba sex s politickými hesly či nacistickými pochody a podobně nespoutaných kombinací nabízí ještě mnohem víc. Díky tomu je to nevyzpytatelné, nikdy nevíte, co na vás vyskočí dřív a nezbývá vám nic jiného než doufat, že z toho nevypadnete a že vše dospěje k něčemu aspoň lehce uzavírajícímu. Proto se mi líbilaRaná díla, proto se mi líbiloWR - mystéria organismua líbil se mi iPlastic Jesus(pravý originální název je v angličtině), akorát ten nejmíň, jelikož z něj ta samoúčelná provokace byla cítit až příliš. Není se čemu divit, že to byl jediný jugoslávský film, který skončil u soudu a Stojanoviće poslal do vězení - potkávají se zde snad všechna tabuizovaná a cenzurovaná témata tehdejší jugoslávské společnosti. Vlastně je to všechno jen jejich kompilace, propojená příběhem enfant terrible umělce, který svojí povahou evokuje podobné "nenapravitelné anarchisty" z jiných filmů černé vlny, a prokládaná ještě brutálnějšími historickými odkazy než doposud, tedy nacisty, jejich pochody a fanatismem k Hitlerovi počínaje a reálnými záběry na hnijící válečné mrtvoly konče. Je to toho tolik, až vás to těmi buřičskými vjemy naprosto zaplaví. Na tehdejší dobu byly dost za čarou i scény s úplně nahým hlavním hrdinou, který se zde takhle ukáže minimálně dvakrát. Přitom jako ostrá politická revolta to funguje, zvedlo by to ze židle kdekoho i dnes a pořád se ve většině scén dá říct a určit, proti čemu film tak brojí a proč tak vyhroceným způsobem. Jen je toho hodně, opravdu hodně, a přitom vcelku nekonzistentně, až je to spíš jen šílenou přehlídkou exploatací, něco jako systematičtější mondo film. Za to všechno to cením a navíc už můžu říct, kde mohla své kořeny vzít současnější srbská extrémní vlna, ale abych celý ten radikální koncept víc bral, musel by dělat víc, než jen (byť působivě) za každou cenu buřit. Lepší 3*

Značně specifický pseudodokument, útočící na diváky ve dvou rovinách. První v tragikomické linii anarchistického a značně svobodomyslného filmaře, který se neustále zapléta do problémů s policií či ženami, v druhé za pomoci značně černého humoru, pohybujícím se mnohdy až za hranicí dobrého vkusu, umně paroduje propagandistické filmové týdeníky a posmívá se v nich všem formám totalitních režimů. K mému smutku získává méně nápaditá první linie navrch na úkor vynalézavě podvratné druhé, ovšem i tak se jedná o velmi podnětný a osvěžující filmový zážitek dokazující zajímavost balkánské kinematografie. A vzhledem k nemilosrdně satirickému vyznění celého díla se nijak nedivím tehdejšímu zákazu promítání, býti dobovým cenzorem, tak mi hrůzou zbělají vlasy a autora bych nechal strčit za katr až zčerná, taková drzost, tse.(22.06.2012)

ocenenia :Montréal World Film Festival 1991 -Cena FIPRESCI (mimo súťaže)(22.02.2010)