Píseň jmen (2019)

Tento film je jedním slovem pekny. Tim Roth a Clive Owen jsou dobří, ale film je zajímavý hlavně kvůli prostředí. Spadá do nudných pasáží, kde by se dalo zlepšit tempo. A mohl by lépe zakončit. Příběh měl rozhodně své emocionalni chvile. Pokud vás zajímá druhá světová válka, herci nebo hudba, zkuste to.

Film s hlbším posolstvom na zamyslenie a podporený nádhernou hudbou. Aj keď jeho pomalé tempo nesadne každému. Mám príbehy, kde vidíme celý život protagonistov, tu sa striedajú tri dejové linky, z ktorej je každá svojím spôsobom zaujímavá. Hľadanie dospelého Dovidla a celé rozuzlenie záhady kam zmizol v deň svojho veľkého koncertu možno nenadchne viacerých, hlavne som mal pocit, že až nasilu sa snaží tlačiť na pílu, ale kto má rád príbehy z druhej svetovej vojny so židovskou tematikou, istotne by si ho nemal nechať ujsť. No možno sa v niektorých prípadoch dalo z filmu dostať viac. Treba ale podotknúť, že ide o fiktívny príbeh mladého huslistu, ktorý bol sfilmovaný na základe knižnej predlohy Normana Lebrechta. Zaujali výkony Tima Rotha a v úlohe Dovidla najviac bavil jeho detský predstaviteľ Luke Doyle a Jonah Hauer-King než Clive Owen.
P.S.: Opäť sa potvrdzuje, že Jonah Hauer-King sa tak nejako prirodzene stal tvárou snímok z prostredia druhej svetovej vojny (World on Fire, The Tattooist of Auschwitz).
P.S.2.: Zaujímavosťou je, že režisérovi Girardovi nie je cudzia tematika huslí (Le Violon Rouge), hudby (Boychoir, Thirty Two Short Films About Glenn Gould) a striedania časových liniek a prepletenia minulosti s prítomnosťou (Hochelaga, Land of Souls, Le Violon Rouge).

Velmi příjemný film. Přestože pojednává o vážných, až tragických tématech - odloučení syna od otce a rodiny, válečná utrpení, holocaust Židů v Polsku, činí tak formou a způsobem, jenž nepřebíjí hlavní téma filmu, jímž je láska životní přátelství dvou chlapců a později mužů z různých zemí, kultur a náboženských vyznání, ale především - láska k hudbě. Herecké výkony Tima Rotha a Cliffa Owena umocňuji emocionální prožitek z celého filmu.

Holocaust je nepochybně nesmírně závažné téma, které si zaslouží, aby bylo umělecky zpracováno z mnoha úhlů pohledu a mnoha aspektů, které jsou svým způsobem nevyčerpatelné. Na druhou stranu se zároveň stalo již do jisté míry inflační, kdy řada děl už nepřináší nic nového a pro řadu autorů je to jen obezlička, jak se snadno zviditelnit. Tento film se ale naštěstí něčemu podobnému vyhnul, nasvítil dané téma nezvykle a do jisté míry ho i zlidštil a odtabuizoval tím, co dobře vystihuje pointa závěrečné modlitby za mrtvé v samotném závěru. A to je také ten nejlepší způsob, jak se po tolika letech začít s tématem holocaustu vyrovnávat,  aby se z něj nestala jen neživotná fráze a nezasloužené simulakrum. Film má řadu silných a emotivních momentů, avšak neubránil se místy ani určitému nadbytečnému patosu. I tak si ale zaslouží hlubší ponor od premýšlivých diváků, kteří se nespokojí jen s povrchně klišovitým viděním světa.

Zaujímavý príbeh, ktorý stojí na reálnych základoch, hoci príbeh Dovidla Rapoporta je len knižnou fikciou. Film pozostáva z troch časových fáz, spomedzi ktorých vyniká najmä to obdobie detstva a dospievania Dovidla a Martina. Potom prichádza "fáza židovského precitnutia", kedy Dovidl zablúdi do synagógy a razom sa pod ním zľahne zem. Tam svojvoľne upadá aj môj dovtedy skvelý dojem. Potom sa Dovidl opäť objaví, avšak v totálnom ortodoxnom sionistickom šate, ktoré má za úlohu už len dokonať sionistické posolstvo... 2*