Pianistka (2001)

Repetetivnost událostí ve filmu, jen zrcadlená průběhem příběhu vždy později jinak a někým jiným, v mnohdy diametrálně odlišných či ba naopak velice podobných situacích jen podtrhuje tu tíživou atmosféru filmu, kterou celou dobu nese. PoFunny Games, jedním z nejvíce úzkost zpsůobující a tím způsobem i fascinujícím filmu jsem se do tvorbyMichaela Hannekeholehce zabořil a ihned jsem pojmul nutkání si od něj nakoukat další nepříjemný psychologický profil zkonstruovaný filmovou řečí... Ihned mě u tohoto snímku napadala připodobnění jako rakouskýDarren Aronofsky, jen možná ještě explicitnější a ochotný s divákem vytřít naprosto tvrdošíjně podlahu, což rozhodně není špatně, jen na usledování je to o něco těžší. Jo, film mě bavil, ale Hanneke má zkrátka smysl pro sadismus a opravdu uvrhuje diváka do co nejvíce diskomfortní zóny ať už natahováním scén, záběrů, pohledů postav, jednotlivých hudebních tónů, uvržení v očekávání (což u něčeho takovéhodle dodává ještě dalšího významu..) a kdoví co všechno ještě. Jen ale přeci se se stopáží přes dvě hodiny lehce jistá dynamika vytratí a i tato forma, byť časem eskalující a nabírající na čím dál nepříjemnější atmosféře, začne trochu nudit. Nebo spíše, možná právě naopak. Nevím, je opravdu těžké tohle srovnávat (a navíc jsem si opravdu s dojmy z tohohle filmu neměl dávat tak na čas od zhlédnutí, protože se obávám, že ze všech témat, která jsem chtěl ještě zaobalit v tomto komentáři, jsem ani polovinu z té komplexnosti nestihl ani nakousnout - no tak příště, holt, ale asi ta prodleva bude znatelná).

Nevedel som, že idem pozerať erotickú psychologickú drámu… ale teraz to už viem. Som fanúšik Isabelle Huppert a ani tentoraz nesklamala. Hrá Eriku, profesorku klavíra, ktorá žije so svojou dominantnou matkou. Navonok pôsobí chladne a uzavreto, no vnútri skrýva množstvo potlačených túžob a temnejších stránok svojej osobnosti.
Príbeh sa naplno rozbehne vo chvíli, keď začne vzťah so študentom Walterom. Ten je k nej síce priťahovaný, ale jej správanie a to, čo od neho chce, ho postupne dostáva mimo komfortnú zónu. Dynamika medzi nimi je nepríjemná, napätá a miestami až znepokojujúca.
Film si dáva načas – scény sú dlhé, pomalé a nechávajú hercov naplno ukázať emócie aj psychický stav postáv. Divák má priestor pochopiť, čo sa v Erike odohráva. Osobne mi viac sadla prvá polovica, kde film skôr buduje jej charakter a tajomstvo, zatiaľ čo druhá polovica ide viac do chaosu a odhaľovania jej zraniteľnosti.
Záver je dosť „čo to bolo?“ moment – ale úprimne, pri takomto filme sa ani nedá čakať klasické zakončenie.
Nie je to film pre každého, ale ako psychologická štúdia postavy je to silný a nepríjemne intenzívny zážitok.

Velmi výrazný film, který není pro každého..a zcela chápu proč..Otevřenost, se kterou je podávaný je velmi kontroverzní. Ale jedině dobře, že něco takového existuje. Isabelle Huppert má za mě obrovskou poklonu za to, že do něčeho takového šla. Nicméně - za mě je to skvělá ukázka toho, co se - pardon - pro někoho asi kontroverzní názor - může stát výchovou, ve které žijete. Scénu v posteli s matkou jsem totiž vůbec nečekala a těžko říct, co dalšího jsme neviděli. Plakát ze scény na záchodě je za mě to "lehce krásné", co tam bylo....Ta, vlastně nejen vnitřní bolest, se kterou se hlavní postava setkává - je velmi silná a závěr? To mě fakt nenapadlo...

Citové, psychické a fyzické strádání si vybralo svou daň. Zprvu jde o její práci, občas prokládanou její matkou, vzájemnými neshodami a tak. To je zároveň jistý náznak podstaty problému. Dále si divák všímá toho, jak dotyčná tráví volný čas, čím si svou nespokojenost kompenzuje. Dále to poukazuje na to, že v takovém věku se nemůže rodič jinému člověku plést do života. Její matka nemohla pochopit, kde její dcera stále tráví čas. To vedlo k zajímavým konfrontacím, více či méně poukazujících na preference hlavní hrdinky, ale i na to, jak podrážděná začala být i na své studenty. Frustraci si každý vybíjí po svém. Není mu někdo sympatický, bude znevažovat jeho talent a hledat jiné cesty, jak se daného jedince zbavit. Film rovněž poskytuje nesoulad mezi fikcí a realitou, s jakou k tomu ta pianistka v hypotetické rovině přistupuje. Byť se tomu ten muž bránil, ale nemohl si pomoci a vyslyšel její prosby. Snímek není nic snadného na lidskou psychiku. Nechybí zde neustále se stupňující dojem z toho, co bude následovat. Vztah těch pár osob projde patřičnou katarzí se šokujícími důsledky. To je vidět v závěru, kde opadly veškeré zábrany a na ničem už nezáleželo. Strhující herecké výkony všech zúčastněných. A jak to na mě zapůsobilo, zopakoval jsem si to. Vřele doporučuji.

Ak by som mal zhrnúť jedným slovom Pianistku, bolo by to slovo "kontroverzný". Trochu zvláštny film o človeku, ktorý je iný (v ponímaní sexu) a ako sa dá prispôsobiť, kooperovať v takomto vzťahu. Miestami to však bolo až príliš, videl som snahu šokovať za každú cenu. Čakal som, čo z toho vzíde v závere a to nič ma teda nahnevalo asi najviac z celého filmu. Hrozne sa mi páčili dlhé zábery bez strihu, na tie mám slabosť.