Kód neznámý (2000)

Haneke není někdo, na koho bych si utvořil nějaký ucelený názor a jen těžko se přemlouvám k tomu si od něj něco dalšího pustit (obě Funny Games jsem sice svého času dal, čistě pro srovnání, Pianistku relativně nedávno, jenže tam je už otázka, kolik je dáno samotnou předlohou), ale za tohle loboval Cillian Murphy v Criterion Closet a byla to jedna z věcí, co mě už dřív zaujala, navíc mám slabost pro Juliette Binoche. 'Code Inconnu' velmi zajímavě přechází ze situací, utváří mozaiku, kde se postavy postupně střetávají, nebo spíš proplují okolo, v malých denních situacích - spěchám do práce, nákup, setkání, Francie, Rumunsko, většinou v dialozích, děj postupně graduje, ale i tak člověka často nudí a to i přesto, že jak film postupuje kupředu, scény jsou kratší, dynamičtější. Přijde mi ale, že film rozehrává, nadhazuje, ale selhává v tom dotáhnout svoje linky někam (věřím, že šlo o záměr) a pak jde odnikud nikam. Nicméně Juliette tu má dvě skvělý scény, jedna kde je zavřená v místnosti, a podobně v závěru, kde je zase zavřená v metru a obtěžuje ji mladík. Přijde mi, že Haneke se snaží zalepit kontinuální díry i třeba skrze intenzivní bubny, které jsou několikrát uvedeny do samotného příběhu, aby budoval jakési očekávání finále, nicméně to působí právě proto děsně samoúčelně - jako kdyby to, že nezaujmu stanovisko znamenalo výhru nad tím, že bych natočil konec, co by za moc nestál. Tenhle film bude fungovat jen pro určitý typ diváka.

SPOILERY NA HANEKEHO TVORBU!!! Hlavními tématy jsou neschopnost/nedostatečnost komunikace (obrazem = nemožnost být přesný, v páru, mezi generacemi, kulturami, implicitní nebo cílená "what can I do for you?",...) a svědectví a k němu se vážící aktivita / pasivita a důsledky a v neposlední řadě útěk za svobodou a ontologická existence filmu. Hlavní storyline se odehrává mezi herečkou Anne a válečným fotografem Georgem. Další linky jsou Georgův mladší bratr Jean a jeho otec z francouzkého venkova, africký emigrant Amadou a jeho rodina a nakonec Maria emigrující z Rumunska. Základní Hanekeho "pravidla" platí, generická jména Anne a George pro zaměnitelnost, žádná hudba (malý pokus s bubny, na které hrají charaktery) etc. Film je stejně jako 71 fragmentů rozdělen na několik příběhů, ale kamerově se skládá POUZE z naprosto nádherných long takeů. Zajímavé je, že příběhy se prolínají už od počátku a není to klasická kulminace, kde se spojí až na konci. Kamera je nenápadná bez "rušivých" pohybů, Haneke se cíleně vyhýbá příliš precizním kompozicím a estetičnosti, primární cíl je autenticita (možná kromě scény s prachem?). Off camera dialog je esenciální, Hanekeho nechce aby byl divák "vyrušován" on-screen presencí, a místo toho je laser-focus na performance. Zmiňoval jsem, že tématem filmu je svědectví, a Haneke chtěl i diváka umístit do role "svědka", ty dlouhé záběry jsou v tomto nesmírně sugestivní. U několika klíčových scén Haneke cíleně neposkytne všechny informace a jsou teprve postupně kontextualizovány, je to rollercoaster, jak se z všedního a bezvýznamného mění situace v devastující jen úhlem pohledu (deportace Marie, pohřeb, útok v metru). Film je zarámován představením hluchých dětí. Na začátku malá holčička ukazuje něco jako tíseň, ale nerozumí jí děti, na konci ukazuje něco chlapeček, ale nerozumí zase divák. Sekundární rám jsou dveře k Anny bytu na rušná pařížské ulici, kde se jak na začátku (Jean) tak na konci (jeho bratr George) někdo nemůže dostat do bytu Anny, protože změnila kód ke dveřím. Začátek filmu je obecně jedním z absolutně nejlepších úvodů, co jsem kdy viděl. Začíná se holčičkou v "tísni", pokračuje se absurdně monumentálním 10 minutovým long shotem na rušnou ulici vrcholící v nespravedlnost, ale "naštvanost" diváka následný cut na explicitní (reálné) fotky z války v Jugoslávii to, co se právě odehrálo, zase nevyhnutelně bagatelizuje.FILM VE FILMU:Code unknown obsahuje film ve filmu (Anne v hlavní roli), točí se v reverzní chronologii a i divákovi je tak prezentován. Pro nás začíná smrtí a končí (na chvilku) veselou scénou v bazénu. Paradoxní je, že tímto koncem, možná začíná reálný vztah Anne. Haneke si (jako vždy) vyhrál s různými způsoby transcendence média. První scéna (naprosto neuvěřitelný 4 minutový long take btw) sledována skrze sekundární obrazovku, je uvedena jako natáčení filmu, ale průběh scény je tak nejednoznačný (uvěznění), že není jasné, zda nejde o únos v rámci natáčení. Později je bez úvodu scéna s Anne v bazénu a fakt, že jde o film, se vyjeví až později, vtipné však je, že je tam tuna konvenčních střihů a mělo by být evidentní, že jde 100% o film. Já jistotu neměl. Tipl bych si, že málokoho to trkne, protože je to tak dobře zahráno. Třešnička na dortu je, že scénu musí předabovat, protože v pozadí je údajně slyšet letadlo. Už ve Funny games Haneke testoval vtáhnutí diváka do děje, jen aby posléze cíleně destruoval konsistenci zážitku, a pak ji zase obnovil, jako by se nechumelilo. Zpět k předabování - Haneke ukazuje další přesah média a jeho "existenci". Anna a herecký kolega si musí opakovaně vyznávat lásku v rámci filmu, avšak performance narušuje jejich veselí a skoro to vypadá na vznik reálné lásky.SVĚDECTVÍ A AKTIVITA/PASIVITA: Amadou hned v úvodním long shotu ukazuje, že si nenechá nic líbit, a ani nedopustí, aby se kolem beztrestně lidé dopouštěli nespravedlnosti (Jean hodí Marii odpadek do klína). Paradoxně je za to potrestán nejen on ale hlavně Maria, která je v zemi nelegálně a díky pozornosti policie je odhalena a deportována do Rumunska. Opakem tohoto přístupu jsou Anne, Georg a babička z jejich domu, kteří jsou zcela pasivní vůči týrané dívce (možná dívka ze začátku filmu ukazující tíseň?). Haneke naše vědomí ohledně této pasivity mistrně eskaluje z potenciálně přehlédnutelné události v něco tragického. Nejprve slyšíme dívku hystericky plakat a Anne jen poslouchá. Možná je pasivní, protože je traumatizována z předchozí scény s policií? Pak Anne dostane dopis s prosbou o pomoc podepsanou "bezbranné dítě", a zjišťujeme, že babička odvedle již dlouhodobě prosí Anne, ať zakročí. Ta se však zmůže jen na pokus o přenesení povinnosti na Georga, kterému je všechno absolutně jedno. Je to absurdní tanec, kde zájem každého je pouze elegantní vybruslení z dané situace bez konfrontace. Později je bez jakéhokoliv varování střih na neznámý pohřeb. Až vzhledem k účasti Anne a babičky z domu se dá odvodit, že zemřelá Francoise je umučená dívka z jejich domu. Ani v tento moment ženy rodiče nekonfrontují, jen odchází, Anna nezúčastněně, jako by se jí hlavou honily ideje, jak se zebe setřást odpovědnost, starší paní uroní několik slz. George tou dobou již není vůbec přítomen. George vůbec vnímá běžné problémy cizích lidí jako zátěž, která ho nezajímá. Každý sám za sebe. Anne je ke konci filmu obtěžována Araby v metru. Nejprve není vidět, na koho vlastně dorážejí, až po chvilce se to vyjasní. Všichni v metru jsou jako tradičně absolutně pasivní, jen protože si myslí, že Arabové už utíkají, nastaví mu jeden chlapík nohu. Kdyby tušil, že se vrátí, nikdy by to neudělal. Až v ten moment, kdy doslova nemá kam ustoupit, se jim verbálně postaví, a kupodivu vše ok.ÚTĚK/SVOBODA: U Hanekeho je útěk a často jeho nemožnost velké téma. Je otázka před čím a k čemu charaktery utíkají, jakou svobodu hledají. V sedmém kontinentu a Bennyho videu byly charaktery zbaveny lidskosti, bez možnosti úniku před mundánností, proto následuje sebedestrukce. VBennyho videubyla situace ironická, protože rodiče chtěli uniknout trestu ale Benny svému bytí - ani jedna strana neuspěla. V71 fragmentechbyly charaktery velmi lidské, snažící se probít, ale nebylo úniku před náhodou, která jejich životy destruovala za ně.Funny gameszobrazují božskou moc jak antagonistů a Hanekeho nad protagonisty a divákem - únik je na dosah, ale tváří se tak jen proto, aby o to víc bolela realita jeho nemožnosti. Code Unknown je konvenčnější, George je válečný fotograf a místo jakýchkoliv závazků uteče raději doslova do válečné zóny, kde může být jen tichým pozorovatelem. Když se mu narodil syn, opustil ho. Když se mu ztratil bratr, jen se zmohl na podivení, že ho otec nebude hledat. Týrané dítě od vedle se ho netýká. George je zcela vykořeněný z jakýchkoliv reálných vztahů - v civilu fotí portréty náhodných lidí v metru, zachycuje jejich zajímavost a hloubku v momentu zastaveném v čase, kde mysl člověka má čas hledat vznešenost. Možná je to záblesk autenticity bez mundánní zátěže, kterou každý prochází. Georga zajímají snapshoty lidí ne lidé. Válka je pro Georga též zajímavější - intenzivnější, zábavnější, čistší, jednodušší, nejlépe zastavená v čase na fotografii. Kdykoliv se vyskytne problém, doslova raději odejde do válečné zóny. V supermarketu se Anne George zeptá, "Udělal jsi někoho v životě šťastným?" a on odpoví "Ne." Na moment vyvolalo tohle zdánlivě hluboké přiznání emotivní katarzi. Možná je to může posunout kupředu, jsme v očekávání, co přijde nyní... "Nechtěla jsi rýži?" cut to black. Bylo by naivní očekávat nějakou radikální změnu a Haneke nám určitě podobný happyend nedopřeje. Podobnou metodu nakonec volí i otec Amadoua, který svou rodinu opustí ve Francii a odjede zpět do Afriky. Africký otec Amadoua se zkoušel začlenit do Francouzské společnosti, ale než aby trpěl útlak tam, raději opustí rodinu a vrátí se do Afriky. Místo cizího pekla si zvolil peklo, které alespoň dobře zná a orientuje se v něm. Jean opustí otce (až napodruhé definitivně), protože nechce žít na venkově. Je absolutně nedospělý, je otázka, jak si povede. Film neposkytuje odpověď. Tady se Haneke focusoval na druhou stranu - na otce - kterého Jean opustil na farmě. Bez syna pro otce vše pozbývá smysl, ale musí přesto pokračovat, prostě aby přežil. To samé tedium, před kterým utíká syn, se zobrazilo ve své nejčistší podobě po jeho odchodu. Otec zastřelí všechny svoje krávy a jeho traktor pomalu orá pole, opouští záběr, ale kamera zůstává a zabírá prázdné pole. Tohle je ke konci filmu brutálně zasazeno do kontextu s jeho druhým synem, který se upíná na záběry cizích lidí v metru a posléze válečném Kosovu, místo aby hledal bratra nebo pomohl umučené dívence odvedle, jejíž pohřeb ihned následuje. Vlastně film ve filmu zobrazuje doslova uvěznění bez možnosti úniku a (možná) zabití hlavní herečky anti-chronologicky. Maria se zoufale snaží emigrovat z Rumunska, ale ve Francii musí žebrat. "Dala jsem peníze cikánské žebračce a dotkla se její ruky. Byla tak špinavá, že jsem si běžela umýt ruce. Bála jsem se, že chytnu nějakou nemoc. Hnusila se mi. Minulou zimu mi dobře oblečený muž chtěl dát 20 Franků, ale když viděl mou nataženou ruku, znechuceně se odtáhnul a peníze mi hodil do klína... Tak moc jsem se styděla." a cynický cut na šťastný pár užívající si v bazénu (který se později v ještě cyničtěji ukáže být fake). Maria utíká, ale v průběhu tohoto pozbývá vlastní sebeúctu a lidskost. Nová perspektiva je i na úvodní 10 minutový long shot kde Jean hodí odpadek Marie do klína a Amadou se jí zastane - a tím jí nechtěně odsoudí k deportaci.

Prolínající se střípky příběhů několika lidí, z nichž některé jsou zajímavé, některé mají určitou sílu, některé jsou nudné a mdlé, některé jsou samoúčelné a o ničem a některé jen servírují černobílé situace víceméně černobílých charakterů. No, a nějak takhle rozhárané je to po celý film. Haneke se tu sice aspoň nezkouší budovat nějakou velkou psychologii všech (o což se snažil v 71 fragmentech a nemyslím si, že zrovna úspěšně), ale zároveň 71 fragmentů na rozdíl od tohohle dospělo k nějakému jednoduchému prolnutí všech osudů. Tady jsem si zpočátku myslel, že mi něco uniká a že asi nedávám dostatečně pozor, pak jsem si vzpomněl, že u 71 fragmentů se vše nějak prolnulo až úplně na konci, tak jsem pak nějakou dobu čekal co z toho teda vlastně bude, no a pak přišel závěr, který... byl prostě nijaký. Sice jsem nečekal moc, ale i tak jsem čekal, že tu Haneke prostě předvede víc a hlavně mu z toho vyplyne něco víc než to, co z toho celou dobu je. A i to není objevného, ba ani nijak zvlášť zajímavého. Takže to u mě zachraňují určité scény (nejvíc se mi líbila ta s traktorem - sice tam neměla žádný smysl, ale pro benningovské záběry já mám slabost a tohle byl jeden z několika, který mi jeho tvorbu připomněl, takže možná skutečně Haneke jeho tvorbu aspoň trochu zná - ale kromě téhle scény to byly už všechny ty, které mi přišly silné), slušná filmařská stránka, občasná podmanivá atmosféra a některé herecké výkony. Ve výsledku to nevidím na víc, než na slabé 3*

Jako mozaiková sonda do života obyčejných lidí funguje tento Hanekeho (zřejmě) nejpoklidnější film v mnoha ohledech slušně, ale zároveň dle mého názoru trpí i tradičními neduhy většiny povídkových filmů vyprávěných mozaikovou formou (ať už jde o VorlíčkovuZelenou vlnunebo třeba i vánoční romantický hitLove Actually). Vedle velmi zdařilých a působivých či přinejmenším něčím zajímavých epizod výsledný dojem i zde kazí řada slabších, nudných až nicneříkajících scén či motivů. Za nejzdařilejší epizodyKódu neznáméhopovažuji úvodní incident z ulice a ještě příhodu z tramvaje (klidně i s její předcházející části, v níž se sice nic neděje, jen Annin bratr cestuje tramvají, ale zároveň to mělo pro mě silně podmanivou atmosférou), za poměrně atraktivní ty z natáčení filmu. Klidně bych dokázal akceptovat i některé experimentální záběry, pokud mají v sobě kus poezie, např. i ten dlouhý statický záběr na projížďku traktora polem a pohyby mraků (žeby opět Hanekeho inspirace Jamesem Benningem?), byť mi smysl tohoto záběru v rámci celku uniká. Ale dojde zde i na nejeden prázdný, dlouhý statický záběr jakoby bez hlubšího smyslu, což se mi jevilo samoúčelné stejně jako forma v podobě fragmentů oddělených černými střihy. V jiném Hanekeho mozaikovém filmu71 fragmentů chronologie náhodytato forma smysl měla, ba navíc jsme se dočkali vyvrcholení, kde se osudy všech zásadních postav protly, zde tomu tak není. Zde máme naopak na začátku pouliční incident, kde se setká spolu vícero postav, které se pak rozejdou a pak sledujeme různé jejich příhody, občas i lehce podivné... a pak.... pak už nic. Žádná myšlenka, žádné poselství, žádné vyvrcholení...a z mé strany žádný důvod k vyššímu hodnocení, než 3 hvězdičky za těch pár kladů a silných momentů.[60%]

Pozor varování pro případné diváky, nejdramatičtější na filmu je jeho DVD obal, zpředu vidíte vyobrazenou ženu ve vodě v traumatizující chvíli a zezadu je umě napsaný obsah filmu cosi o psychologickém vyprávění a prožívání životních osudů lidí z různých sociálních a společenských vrstev a situací. Skutečný obsah ukazuje 80minut skrze statickou kameru lidi, kteří dělají rutinní každodenní činosti jejich životů. Sem tam někdo někomu něco řekne a někdo prostě odněkad někam jde, postrádá to tah, postrádá to život a nějaké to drama, není to můj šálek vyprávění. Např. parádní scéna Juliette Binoche žehlí 3 minuty prádlo, na to už nikdy nezapomenu. :) 30%