Bennyho video (1992)

Ťažko stráviteľná záležitosť jednej rukopisne nemilosrdnej tvorby, ktorá chce na jednej strane divákovi veľa povedať/naznačiť, ale nemá voči jeho psychike či rozumovým schopnostiam žiadne zľutovanie a strká mu aspekty spojené s týmto priamo do xichtu, a to pri plnom vedomí (alebo presvedčení), že ich aj tak nepochopí, a pokiaľ si aj bude myslieť, že áno, tak v skutočnosti mylne.Benny's Videona týchto síce pláva menej opovážlivo a snaží sa byť aspoň ako-tak ústretovým voči možnostiam svojho potenciálneho publika, na rozdiel od predošlej ešte bolestnejšej tvorby p.Hanekeho, aj tak tieto servíruje psychologicky podstatne náročným štýlom remesla a formou rozprávania. Vo výsledku to, čo sa odohrá na predmetnom videu, vôbec nie je primárnym elementom desenia v príbehu, pričom rovnako ani hlavná postava - Benny.

Zatím každýHanekehosnímek mě nějak zasáhnul, některý částečně až traumatizoval. Třebatento. Kdysi jsem měl v oblibě sledovat videa na kterých bylo zachyceno třeba umírání těžce zraněných lidí při autonehodách, dnes miděláproblémijenhranýkřikobětinásilí ve filmu, jako právě tady. Z toho důvodu prozatím nejsem schopný podívat se znovu. To je ale jen můj problém který ještě nedělá film dobrým. Jeho největší přednost vidím v zobrazení mladého člověka díky sledování videí zcelaodproštěnéhood realityživota, a to už v roce 1992! To kam se virtuální realita za těch více než 30 let posunula je nad schopnosti myšlení tehdejších tvůrců a s dopady, které se dají snado porovnat s Bennyho případem, jsme konfrontováni díky třeba černým kronikám téměř denně. Důležité je ale také poselství filmu -dítěje takovéjakakýmjevychováno. Nadčasový a BRUTÁLNĚ syrový snímek!

2. Hanekeho celovečerák a 2. díl glaciating trilogy (1. dílDer siebente Kontinent, 3. díl71 Fragmente...). Kamera je konvenčnější než v Der siebente Kontinent. Haneke se více pokládá do dlouhých záběrů (některé i velmi dlouhé, např. vražda má asi 2,5 minuty), které se později v jeho kariéře stanou jeho staplem. Narativně je film opět chronologický. "Tajemství" se zde však neuchová ani 30 minut, Haneke zde volí taktiku odhalení karet a následovného hloubání nad "proč", přičemž jako vždy naprosto odmítá na jakékoliv otázky přímo odpovídat, pouze ukazuje chování protagonistů, bez hudby, bez přikrášlení. Benny's Video je první Hanekeho deepdive do jeho milovaného tématu: Metody zprostředkování reality a vlivu na společnost. Benny je 14 letý klučina z bohaté rodiny, který má na co si ukáže. A ukazuje často na audio-video techniku, protože veškerý svůj čas tráví sledováním filmů a natáčením vlastních videjí do patologických rozměrů. Nezprostředkovaná realita je nepředvídatelná, nelítostná, nezkrotitelná a nekonečně náročná na svoje účastníky. Není vzácné, že se člověk musí od této mašinerie stáhnout pryč. Odtáhnout se od reality a říct "je mi to jedno" - u zdravé osoby tohle jsou stavy na několik vteřin nebo minut, ve kterých ideálně nedělá žádná rozhodnutí. Realita zachycená čočkou kamery a nahraná na pásku je ale jiná, přívětivější, kontrolovatelnější, je to NAŠE VLASTNICTVÍ. Pásku mohu pozastavit a promyslet si svou reakci, dopředu znám budoucnost a vše vidím v kontextu - v neměnném daném kontextu. Kdykoliv se mohu vrátit zpět a přehrát ji znovu jako pseudo-bůh. Benny's video je určitě filmem o desentivizaci lidí způsobené násilím v televizi. Když už, tak Haneke spíše než akční krváky akcentuje televizní zpravodajství, které se soustředí na negativitu a vybarvuje svět jako plný takřka POUZE násilí a nespravedlnosti, ale vzhledem k nekonečnému charakteru televizního vysílání, tyto informace pro diváka nemají žádný význam, ani logicky ani emočně. Dialog rodiny u sledování televize: "Něco nového?" "Nic." "A co říkají?" "Nevím...Nic." ale tohle je ale jen malá frakce záběru - desentivizace tady pramení hlavně z Bennyho radikálního uchýlení se do "bezpečí" zprostředkovanosti videozáznamu. Tak dlouho tuto berličku používal, že začal realitu interpretovat právě skrze tuto zprostředkovanost a krok za krokem ztrácel emoční spojení s bezprostředním bytím. Místo pohledu z okna ven míří kamera, ani se nenamáhá odposlouchávat rozhovor, který ho zajímá, jde v klidu spát a jen tam namíří kameru. Je fascinovaný vlastními záběry zabití prasete, které si pouští znovu a znovu aby prožil ten rush emocí. Emocí, které nepřicházejí, protože je to jen film a svým odmítnutím bezprostřední reality se zbavil fundamentálního zdroje emocí - filmová realita už nemá na co odkazovat, nemůže být primární sférou vnímání. Zabití prasete přímo vlastně nikdy neviděl, natáčel to, takže vše i v realitě viděl skrze kameru. (SPOILERY!) Natáčí sám sebe u vraždy a zpětně si ji pouští. BTW Arno Frisch imho v roli září! Jeho charakter je absolutně pohlcen psychopatickou disinteresovaností a odevzdaností, ale pod povrchem je pořád člověk. Po vraždě je na něm vidět, že se chce přiznat - kamarádovi, pak sestře, ale u obou případů se nakonec překoná a nic neřekne. Nakonec to nikomu neřekne, jen beze slova pustí nahranou vraždu rodičům. Až později mi došlo, jak moc je tahle scéna geniální - tahle metoda "komunikace" Bennyho s rodiči pro něj daleko přirozenější, než kdyby jim měl něco říct slovy. A konceptuálně se v téhle scéně samozřejmě paralelně zrcadlí vztah Haneke-divák. Výjev násilí bez vysvětlení. Podobnou paralelu najdeme i v Der siebente Kontinent, kde Haneke důkladně a systematicky dekonstruoval naraci filmu stejně jako protagonisté dekonstruovali veškeré své statky. Rodičům Bennyho je též věnován signifikantní prostor, oni jsou nejjednodušší odpovědí "proč", které se, jak víme, Haneke vyhýbá. Od začátku je vidět, že jsou trochu odtažití, ale není to nijak extrémní, až po Bennyho přiznání vraždy se ukazuje, jak jsou chladnokrevní a pragmatičtí. Chtějí Bennyho bránit, ale není jasné jak moc je to kvůli němu a jak moc kvůli sobě, ale co je pro ně nejpříznačnější, řeší situaci a ne Bennyho jako člověka. Ihned mají spousty plánů, jak vše zahladit, ale nikdo si nevšímá Bennyho prázdného nezaujatého pohledu, pohledu člověka, který nemá žádný grip na realitu kolem sebe. Vlastně celý ten akt vraždy je akt pokusu o útěk z Bennyho strany (před vyprázdněnou existencí), možná to tak nebral od začátku, ale v průběhu filmu se ten cíl formuje - následuje pokus o útěk (před trestem) ze strany rodičů, avšak ti si neuvědomují, že Benny chce utéct před něčím zcela jiným, trest by byla naopak možná katarze. Tam je vtipný kontrast humanity Bennyho vs rodičů, kde psychopat je zdánlivě lidštější, než obyčejná pragmatická mysl. Další věc je, že Benny není jediný ujíždějící na zprostředkované realitě a násilí. Divák je další obětí. Haneke paralelně Bennyho příběhu a samozřejmě skrze Bennyho příběh vede konceptuální dialog s námi. Ve filmu by se němělo ubližovat zvířatům, jsou nevinná a roztomilá. První scéna filmu je zastřelení prasete, opakované, zpomalené, hlasité. Distorze zvuku u zpomalené smrti se nekonečně rozléhá prostorem a mučí nás. Tohle je naše volba koukat na Hanekeho filmy a on pobízí náš mozek výsměchem za naše rozhodnutí. Celý záběr často vyplňují obrazovky, které sledují protagonisté. Pro nás jsou záběry irelevantní, Haneke demonstruje, že může popisovat charaktery tím, co sledují, tedy několikanásobným zprotředkováním - naše obrazovka, jejich obrazovka a zpět k nim. Samotnou vraždu dívky též nevidíme. V záběru je jen obrazovka, na které je to, co natáčí Benny - a vražda samotná se odehraje dokonce i mimo záběr této druhé obrazovky. Slyšíme pouze nechutně naturalistický křik dívky. Další artové posměšné pokynutí Hanekeho ohledně funkce záběru. Nechá nás sledovat obrazovku na obrazovce, na které nic není, klíčový je pouze zvuk, který ustanovuje perspektivu scény. Další zajímavá scéna je, když Benny pouští nahranou vraždu rodičům, tam je zprostředkované realitě přiřazena opět jiná role. Jedna věc je vidět vraždu, další věc je vidět vlastního syna někoho zavraždit, ale to, že si pouští tuto nahranou vraždu, kterou jsme nikdy neviděli (jako rodiče)? To situaci dodává jiný level šílenství. Dle Hanekeho je tato zprostředkovaná realita ještě kousavější, než by byla ta bezprostřední. A samozřejmě film elegantně a tématicky končí záběrem na bezpečnostní kameru policie.

A pre toto hyperprotektívna výchova nie je dobrá...deti!Škoda, že Bennyho video je tak trochu negatív kSedmý kontinent (1989).Zatiaľčo tam sa prvú hodinu prekúsavame rutinou a nudou, a potom sme absolútne zničení výsledkom, tu je to presne naopak. Už úvodný záber (ktorý Haneke samozrejme prehrá dvakrát a neskôr tretíkrát, aby sme si všimli všetky detaily, ktoré si isto všíma aj Benny) nastavuje očakávanie toho čo príde. Následne to čo sa stane sprevádzajú presne tie pocity, ktoré sú typické pre Hanekeho filmy. Des a hrôza, naturalizmus, surovosť a zároveň totálna hypnotickosť. To trvá cca do 60. minúty. Pri šepkaní rodičov som si pridal hlas, aby som si vzápätí uvedomil, že to nie ja som potichu - to oni. Potom sa však všetko akosi poľaví a ďalšia takmer hodina je nielen nudná - ale najmä prázdna. Chápem, že sledujeme syna a matku na "dovolenke" v Egypte zatiaľčo otec doma upratuje, čím nám je vnútený tento "filter reality", ale je to predsalen dosť nezáživné. Majstrovské na tomto filme je ale najmä to ako sa tu pracuje so záberom v zábere. Najdesivejšie je, že pri tom všetkom čo sledujeme na obrazovke v obrazovke, nám zrazu zábery, ktoré obrazovku nesnímajú, prídu ako objektívna realita. Ale je to tak?

tohle stálo opravdu za to!
Silný film, se silnou pointou. Touha vědět, nás a nejen nás,ale i naše okolí přivede někdy do hrozných a těžko řešitelných situací. Místy odporný a dechberoucí bennyho video, je sondou do jedné zvrácené hlavičky a stejně tak sondou do rodinného kruhu. Fungující drama s prvky snuff. Pokaždé když Benny bezcitně pozvedne obočí, budete mít opravdu divný pocit. Zahrál to skvěle!