Paragraf 224 (1979)

Smutný příběh to on skutku byl, ale samotná zápletka zrovna dvakrát atraktivní není – to však neznamená, že by byla špatná. Bylo mi líto hlavně toho malého kluka – který trpěl nejen smrtí matky, vydíráním spolužáka, ale i otcovými problémy. Tatík svatý nebyl, nicméně se na něj snažili hodit špínu a hlavně se jej nikdo nechtěl zastat. Takhle nějak to vypadá i v reálu, když se mocní a prachatí snaží zahladit stopy a zodpovědnost hodí na nějakého chudáka a lidí vás odsoudí, aniž by znali všechna fakta…Navíc Kemr tam dostal minimum prostoru, tak nechápu tu kritiku na něj...

Tenhle film nemá cenu kritizovat, protože za jeho nedostatky tvůrci nemůžou. Po jeho natočení byl režisér odstaven a film sestříhal podle svých představ tehdejší ústřední dramaturg FSB Ludvík Toman, podařilo se mu přitom odstranit většinu toho, co na něm bylo zajímavé. "Vzniklo torzo, ubohý odvar našich původních představ," komentoval to později režisér Zdenek Sirový.

Osobní zkušenost Jiřího Křižana ze ztráty rodiče a nevinně odsouzeného se hluboce vepsala do jeho tvorby. Podobný motiv můžeme najít i v Outsidrovi či v Pasáčku z doliny. Z filmu je patrná svázanost cenzurou, ale přece se podařilo, aby probleskl lidský příběh malého sportovce a jeho blízkých. To, co se z dnešního pohledu může jevit jako slabý čajíček byl ovšem v době vzniku poměrně odvážný počin. Kritika společnosti není tak přímočará a vyhraněná jako třeba v Tiché bolesti, ani nejde do větší rozehrávky lidských vztahů jako v pozdějším snímku Prodloužený čas. Řadí se tak mezi další kousky osmdesátých let, která starší generaci něco připomenou a tu mladší již nemají čím oslovit.

Problémem filmu není doba ve které vznikl, ani jista naivita děje, ani herci a dokonce ani poplatnost režimu. Problémem PARAGRAFU 224 je jeho dramaturgická nevyváženost. Začíná to jako drama o vědeckém soupeření, pak se to mění v rodinné drama, pak v kriminální drama a do toho se ještě přidává ekologické pohnutky, či návrat do kraje dětství. A to všechno v 80minutovém snímku. Sirový nedokázal pořádně uchopit scénář, v jeho možnostech jej doladit (kdo ví co a kdo za ním stál, co v něm muselo být a co ne). Jasně nejpodařenější částí filmu je ona cesta na Valašsko, kterou podniká vedlejší postava (jenž je v ději navíc skoro zbytečně roztažená). Starý mrzout, láteřející na zničenou přírodu, jenž sní o kraji svého mládí a když se tam vrací zjišťuje, že urbanizace a těžení nerostů, spolu s průmyslovým rozvojem je už i tam.A právě ona, cca 10minutová pasáž, je nejpodařenější částí filmu (humor i lidské problémy jsou zde krásně vyváženy). Celkově je Paragraf 224 koukatelným dramatem, které má spousty chyb a nedotažeností.

Sprvu som tomuto filmu nemohol prísť na chuť, hlavne nie po tom, čo som videl o rok starší film "Hrozba" od tých istých tvorcov. "Hrozba" ma upútala dejom, pri ktorom som sa nenudil, lebo na tie roky to bol fakt katastrofický film. No "Paragraf 224" sa mi zdal veľmi nudný. Keď som ho potom videl druhý a tretí raz, zistil som, že má niečo do seba a je aktuálny dodnes.