Smuteční slavnost (1969)

Veľmi dobrá osobná dráma ženy, ktorej muž sa postavil kolektivizácii. Jeho pohreb v obci, z ktorej ho vyhnali spôsobí rozruch a vrásky zodpovedným súdruhom. Produkcia napriek svojej jednoduchosti výborne navodzuje "smuteční" atmosféru, v ktorej sa odhaľujú charaktery jednotlivých postáv od farizejstva až po snahu priživiť sa na nešťastí iných. Herci hrajú výborne takže emócie tu jasne cítiť.

Smuteční slavnost aneb komunismus v jeho otevřené podobě. Jeden zdánlivě nevinný pohřeb a kolik je okolo toho starostí. Komunisté nevěděli, kde jim hlava stojí. Paradoxně zde vidíme zprvu nejen boj o moc, ale též jak sami sebe snadno podrazí, když o něco jde, kde by měli nasazovat hlavu na špalek. S tím ale vidíme též, jak se najednou změnilo prostředí prakticky všude. Vesnice jako taková přestala být tou morální silou, v níž jakás takás morálka ještě platí, zatímco ve městě se hýří. Když byla příležitost, každý si vzal to, co se mu zrovna nabízelo. Na pohřbu je to ale něco jiného. Jde o formu protestu, proti níž lze jen těžko něco namítat. Mlčenlivého protestu. A teď si vezměte, že v době začátku natáčení již proběhlo upálení Jana Palacha. A příliš nevěřím, že by se část námětu nepromítala i z této sféry. Při uvědomění této skutečnosti je jasné, že komunisté snímek do kin pustit nechtěli za žádnou cenu.

Komunisti sa nebáli iba živých a ich hlasných protestov, ale aj mŕtvych a tichého odporu, ktorý so sebou prinášali. Tak, ako to možno vidieť vo filmeZdenka Sirovéhoz roku 1969, vychádzajúceho z literárnej predlohyEvy Kantůrkovej. Hoci relatívne krátka, sedemdesiatminútová snímka ako celok nie je až natoľko úderná, ako by si možno divák predstavoval alebo želal, stále disponuje viacerými silnými prvkami a momentami. Rozdelenie do troch dejových častí umožňuje dobré rozloženie príbehu, pričom najvýraznejšou je jednoznačne stred. V rámci neho film hlbšie nazerá na obe strany "barikády", pričom disponuje aj pravdepodobne najsilnejšou scénou celého diela, a síce vysťahovaním. V rámci nej zároveň dosahuje vrchol aj silný herecký výkonJaroslavy Tichej, ktorej postava Matyldy Chladilovej sa vzpiera komunistickým pohlavárom. Napríklad aj takému predsedovi MNV Aloisovi Deverovi (Josef Somr) - duševne malému človeku, ktorý disponuje mocou iba vďaka tomu, že sa dostal na vysokú funkciu.Smuteční slavnostsvoju skutočnú silu ukrýva vo svojom odkaze a myšlienke. Praktická realizácia Sirového diela totiž nie je natoľko atraktívna, aby sa dalo povedať, že ide aspoň o dobrý film. Hoci mu nechýbajú obsahovo výrazné scény, v prevedení väčšiny z nich jednoducho niečo absentuje. A práve absencia tohto niečoho je dôvodom toho, aký celkový dojem snímka v konečnom dôsledku zanecháva.

Literární předloha tohoto filmu, román Evy Kantůrkové Smuteční slavnost, vyšel tiskem v roce 1967; jeho současná antikvární cena se pohybuje od 50 do 60 korun. Četl jsem jej někdy v roce 1970, ale neutkvěl mi v paměti. Nyní jsem si doplnil vzdělání shlédnutím tohoto filmu z roku 1969, který po natočení putoval do trezoru a veřejnost jej měla možnost vidět v kinech až v roce 1990. Mimochodem, zájem lidí o tzv. trezorové filmy rychle pominul. V roce 1991 se už v biografech dávno nepromítaly. Lidé se filmů kritizujících socialismus brzy nasytili. Doufali ne snad přímo ve vítězství „pravdy a lásky“, ale přece jen se těšili nadějí na lepší a spravedlivější život v kapitalismu, který jim měl přinést svobodu a blahobyt. Začátkem devadesátých let se to tak opravdu mohlo jevit, neboť problémy, s nimiž jsme konfrontováni dnes, si tehdy téměř nikdo nedovedl představit ani v té nejdivočejší fantazii. Místo toho jsme jen vyměnili jedny problémy za jiné. – Film Smuteční slavnost je historickým dokumentem o temnějších stránkách socialismu a dokladem vysoké úrovně předrevoluční české kinematografie. Neuškodí si občas připomenout, že socialismus měl na jedné straně své mouchy, ale na druhé straně v něm panovala i velká míra dnes již neexistující svobody, např. se smělo kouřit v restauracích, jak můžeme ve filmu vidět. Stručně řečeno: Velký bratr v Moskvě kladl důraz na jiné věci než Velký bratr v Bruselu.

Film je rozdělen na tři části. První je Chladilova smrt. Druhá je Odchod. A třetí Smuteční slavnost. 20 let si tenhle film poležel v trezoru a čekal na svoji premiéru. Proč ? Je zcela patrný z jeho obsahu. Ukazuje totiž jací byli komunisti zmrdi. Nejenže ničili lidem životy když ještě žili. Oni jim nedali pokoj ani po smrti. Film plnej tísnivé atmosféry, bezmoci a beznaděje. Tohle prostě nemůže nechat člověka chladným.