Černí baroni (1992)

Asi jako poslední Čech jsem konečně i já zkoukl Černé barony. A v tom je asi zakopaný pes, vidět to tenkrát, v devadesátých letech, a podobně jako moje okolí z toho filmu citovat jednu hlášku za druhou, asi bych to dokázal docenit víc. Takhle musím říct, že film je to dobrý, mám rád černé komedie, ale sakra to zestárlo. Navíc já mám i trochu problém se Švandrlíkovou předlohou, kterou jsem dodnes nedokázal přelouskat. Ale film jako takový samozřejmě patří do zlatého fondu české kinematografie. Podle mě však už i tak trochu do muzea...

Pohnuté osudy PTPáků. Idiocie totalitních zrůdných padesátek v praxi. Kdyby to nebylo tak odlehčené, je to fakt děsivé. Boha jeho, oni mi tu jebú. Nejen, pane Majore. Nejen... :) Soudruh Jan Hus, soudruh Jan Žižka a soudruh Alois Jiráskov se nestačí divit. Co kdyby Tě přepadl americký imperialista? My bychom už se nějak dohodli, žadnej strach. :)

Černí baronisú spolu sTankovým praporomdva parádne postkomunistické kúsky o tom ako to v našej ľudovodemokratickej republike naozaj chodilo v ozbrojených silách v Československu pred 89 tym. Černí baroni sú ešte o čosi lepší materiál. S vážnou tvárou si zo všetkého robia kozy a právom tento film patrí medzi zlatý fond českého filmu. Plejáda známych hercov vám v ňom ukáže, že život netreba brať až tak vážne a vysvetlia vám akú kadenciu má samopal vzor 68, že revolúcia začala výstrelom z krížnika Potemkin a chov prasiat je dôležitou súčasťou obrany našej vlasti.

“Poslušně hlásím, že su vojín Vata z Ivančic!” Ježiši kriste, to je geniální. Nejlepší česká komedie vůbec. Donutil, Kraus, Landovský, Poloczek, Landa a Vetchý, celá tahle armáda herců předvádí hereckej koncert a zároveň ve mně vyvovali pocit, že už nikdo nikdy nenatočí komedii, jako je tahle. A zatím teda nenatočil.

Chápu, že se chvíli po revoluci chtěl do téhle taškařice vejít snad úplně každý, ale většinu času jde o srandu na první dobrou. Ne, že bych nezasmál, na to jsou Donutil, Poloczek nebo Postránecký obsazení moc dobře a jejich slovní kulomety nastaveny na správnou kadenci. Jen jde víc o slepené hlášky a mozaiku situací, než o souvislé vyprávění, proto je z Baronů hříčka a ne celistvá komedie, o nepadnoucích melancholických vsuvkách ani nemluvě.