Panna zázračnica (1966)

Přiznám se, že jsem dlouho nevěděl, co si o filmu myslet. Po shlédnutí jsem si dal čas, abych o tom přemýšlel. Celkově na mě působí spíše jako koláž surrealistických scén, které celkem dobře vypadají, ale já v nich složitě hledám smysl. Pochopit, co je vyjádřeno tou či onou situací se tak pro mě stalo hlavním smyslem snímku. Dominik Tatarka napsal scénář po alkoholovém večírku, píše se v zajímavostech. A co já vím, pod vlivem chlastu se dělají ty největší kraviny. Takže je buď tatarka totální šílenec nebo absolutní génius, to ať posoudí odborníci na slovo vzatí. Ocenil bych ještě kameru.

Váhal jsem mezi dvěma a jedním pentagramem. Spíš jsem chtěl dát dva, protože s rychloposuvem zhruba od 30. minuty se to dalo přežít. Rozhodujícím elementem pro nižší hodnocení se nakonec stal nahý zadek Mrkvičky. Význam a smysl dlouhých záběrů na obnažený zadek mi unikl. Možná lačné pohledy některých kolegů filmařů mohl přihřátě vyzdobený Mrkvička s květovanou vestičkou, kloboučkem a náušnicí potěšit. Já jsem koukal jinam. Takže jestli soudruzi umístili do erotických záběrů bílého zadku globusy nebo jinou symboliku, mohl jsem je přehlédnout. Za příjemnou Umeckou + 1/2 pent. Zachycená symbolika: 6:53 – skrytá ruka; 1:17:06 – hliněná venuše. Další: 9. minuta: strašení sirénou a nálety: „do krytuuu!!!“. No té pěkné nádražní budovy bude škoda, až to tam rozflákaj na cimprcampr; 10. minuta – pěkný multikapacitní železobetonový kryt; 11. minuta – chlapy v plynových maskách pro zvýšení strašení. Hlášky: „Ten kopec před vámi je pravěké sídliště.“ // „Destiluje děs a hrůzu.“ // „Kostra matky Země.“

Chapu, ze nadseni z uvolneni celkove spolecenske situace v polovine sedesatych let mohlo vyvolat lecjaka tvurci vzedmuti a hledani novych cest a vyrazu i v kinematografii. Nicmene tohle podivne podobenstvi, nebo jakasi podivna smeska obrazu a nesourodych (a pro me nepochopitelnych) dialogu, me proste neoslovilo.

Magický realizmus v praxi,  Rozbitý príbeh s tajomstvom, pretkaný veršami. Raz živá raz mŕtva a každý kto ju stretne, ochotne skočí za ňou cez zrkadlo. Či je to kamenár Havran, študent Tristan alebo "zvery zverokruhu", každému zmení život. Anabela či Lola, hmlistý opar ženskej krásy. cudzinka bez dokladov. Vojnu tu nevidieť, len počuť jej ozvenu.David Lynch,Juraj Jakubiskov prapôvodnom stave. Herecky, zvukovo, vizuálne veľmi dobré.

Skvostný film, plný poetických obrazů a podobenství. Jeho surreálnost  je tak akorát, nepřekračuje  hranice absurdity až do pouhého režisérského exhibicionismu, vše má své dokonalé místo a vše je kompozičně naprosto harmonické. Jeden z nejlepších československých filmů, co jsem viděl, nasycený neopakovatelnou atmosférou uměleckého vzepětí u nás ve druhé polovině 60. let, od té doby už nepřekonaného.