Odvážná slečna (1969)

Nenáročná pitomoučká komedie s pejskama a štěňátkama a typickým Filipovým laskavým humorem, během které jsem se stále ptal, kdo je větší magor, jestli rodiče unesených dětí, únoskyně, předseda soudu Kemr nebo jeho ségra. Zdá se mi, že to hrajou skoro nerozhodně. Tam se dá pochválit jen Kryzánek. Závěrečné stání u soudu je ale jak z jiného filmu. Skvělé herecké představení Prokeše, Langmilera a předvším Vosky, jehož citace z Bible 1 Královská 3:16-28 je zcela mimořádně krásným zážitkem. Slova z úvodu: „Tenhle příběh se nikdy nestal. Proto jsme si ho vymysleli.“ Hlášky: „Já jsem si to původně chtěla nechat vzít.“ / „Já jsem si to chtěla nechat vzít, ale komise nám to nepovolila.“ – bez uzardění se klábosí o vraždách těch nejbezbranějších. // „No teď jste mě urazil. Vy nečtete noviny!“ - naivita redaktora 100 %. Symbolika: 35:35 – co to je za děsivé podání ruky Kemr – Voska?

Že "rozsudek a spravedlnost není to samý" se myslím učí již studenti prvního ročníku na právech. Co jsem se po zhlédnutí obou verzí (filmové i té televizní) příběhu o šlechetné soudní zapisovatelce Zdeně uvědomil já, je fakt, že dělají-li dva (či dvě) to samé, nemusí to být vždy to samé. A že velkorysejší filmové zpracování nemusí být vždy kvalitnější než to úspěšnější televizní. Neříkám, že se mi Jiřina Bohdalová v roli Zdeny vysloveně nelíbila. Jen mi to její ztvárnění (včetně jejího převleku za babičku se šátkem a brejličkami) přišlo takové moc "lidové" na to, o jak závažné téma se zde jedná. A ač asi i chápu, proč se František Filip rozhodl onu zásadní scénu, kdy JUDr. Kroupa nabízí Zdeně sňatek, zasadit do romantických kulis hradní zříceniny, silněji/dramatičtěji to na mě působilo v tom komornějším prostředí Zdenina pokojíku. Celý film pak místy působí tak trochu jako nastavovaná kaše a to třeba když JUDr. Kroupa obchází skutečné rodiče unesených dětí. Neříkám, že třeba scéna, kdy soudce hovoří s manžely dvojčat (Budíková/Lipský), při němž se dotyční nestydí cynicky přiznat, že nebýt únosu, nemohli by si pořídit nové auto, nemá ve filmu určité opodstatnění. Ale aby díky všem těmto a podobným scénám došlo na samotné soudní přelíčení až po hodině trvání filmu, to mi přišlo trošku přehnané. Trošku se tímto myslím rozmělnil divácký zážitek z onoho soudného řízení, v němž asi nejpozoruhodnější je pasáž, když obhájce cituje z Bible příběh o spravedlivém rozsudku krále Šalamouna. Ale i plamenná řeč prokurátora o tom, že"neexistuje dobro tam, kde byl porušen zákon,"a že"nepomáhá společnosti, jestliže by ve jménu čehokoliv, tedy ani dobré vůle, byla ochota zákon pošlapat,"nemá chybu.

Vzít to zeširoka, začnu takto. Celý děj je postaven na nadčasovém uvažování, že ne každý děti chce a přesto je má a ne každý si je zaslouží. Nevím jak tehdy, ale dnes už existují moderní způsoby antikoncepce, takže není důvod, aby někdo, kdo děti nechce a nemá zájem se o ně starat, obtěžuje ho to, je měl. Někdy koukám na rodiče kolem sebe a říkám si, proč je vlastně mají, když na ně nemají ani špetičku času nebo nervů. Že se tak dělo i v roce šedesát devět je jasné, ale přeci jen trochu překvapivé vzhledem k četnosti. Že na to filmaři poukazují v socialistické společnosti je trestuhodné, ale na oplátku zase tvůrci poukazují na to, že i u soudu je možné citovat bibli a žena, evidentně vinná dle zákonu, může odejít od soudu jen s pokutou a navíc jí jsou děti svěřeny. Podle každého diváka jasná spravedlnost na úrovni spíše morální než zákonné, pro tehdejší diváky asi důvod ke kroucení hlavou nebo vyprsknutí smíchy. Zvláště po srpnu. Je to více než naivní film. Možná se tu spíše mísil chtíč, aby to tak bylo i v reálu nebo touha poukázat na nějaký palčivý problém. Naštěstí Bohdalová, Kemr, Zázvorková, Voska, Menšík a další jsou tak kvalitní herci, že člověk ten pitomý děj promine. Ale zase ne moc.

Zvláštní směs soudničky, komedie a sociálního dramatu, spojeného s kritickým pohledem na tehdejší (socialistické, tehdy ještě přednormalizační) soudnictví. O rok později už by takový film zřejmě nevznikl - a pokud ano, skončil by na 20 let v trezoru. Zajímavostí je jednak černobílý širokoúhlý formát (byť v té době poměrně běžný) a také skutečnost, že ve stejném (!!) roce vznikla podle stejného scénáře také televizní verze nazvaná Obžalovaná, kde si hlavní role zahráli Jana Hlaváčová a Václav Voska (zde v roli J.Kemra). Dále stojí za zmínku, že v polovině 70.let byl tento snímek v tichosti stažen z kin a velmi málo byl také až dosud vysílán v televizi.

Věčné téma adopce nechtěných dětí, tentokrát vyřešené neobvyklým způsobem - únosy ohrožených dětí do klidného prostředí venkova, kde o ně pečuje láskyplně soudní zapisovatelka Jiřina Bohdalová se svým otčímem Zdeňkem Kryzánkem. Do toho vstupuje jako vždy a všude dobrácký Josef Kemr coby soudce, kterému se zjevila nepříjemná a přesto příjemná pravda o své sekretářce... Film jsem snad vůbec neviděl, výkony herců jsou moc pěkné. Prostě Otto Zelenka se nezapře a režie Františka Filipa jakbysmet.