3 plus 1 s Miroslavem Donutilem (2004)

Jak už to tak bývá u tak obsáhlého pořadu byly povídky lepší, ale i horší. Většina pobavila, některé působily nostalgicky. Nejvíc mě bavily právě proměny Miroslava Donutila včetně kostýmů. S ohledem na jinou tvorbu ostatních televizí byl tento seriál pořád tím nejvíc pohodovým  u něhož se člověk pobavil, zasmál či zasnil. K pohodě přispěla plejáda vynikajících herců, různorodá prostředí, témata a oblasti natáčení.

Spousty uměleckých es a legend nám bohužel už odešlo do hereckýho nebe. Hrušínský, Sovák, Kodet, Kopecký, Filipovský, Menšík, Kemr a můžu pokračovat směle dál a dál... Těch borců, který nám pán bůh ještě nechal na zemi je míň a míň a seznam se šíleně zužuje. Mladá herecká krev a generace plná Dyků, Kotků, Mádlů atd. má určitě potenciál, ale nevěřím, že někdy dosáhnou kvalit pánů, co na ně koukaj z nebe. Naštěstí tady pořád je třeba Polívka, Trojan, Roden, Vetchý nebo právě Donutil. A i když 3+1 je průměrná záležitost, jsem rád, že to vzniklo, páč díly kdy nám Míra z úst chrlí brněncké hantec, jsou parádní! 65%

Tento Donutilův pořad kdysi dávno provázel naše letní večery a já jsem se jako dítě docela bavil, přestože jsem poslání spousty povídek zjevně ani ještě nemohl pochopit. V Mirkově filmovém repertoáru se ale vedle Pelíšků jedná o jeden z mála výtvorů, kde ze sebe nedělá úplného tupce (viz Román pro muže).

Tahle rádoby bakalářská zábava patří na televizní obrazovku Barrandova, Primy nebo Novy. Trapný, ubohý a hlavně bez humoru! A to má být komedie. Donutil od roku 2000 nic pořádnýho nenatočil a touhle žumpou se propadl mezi hereckou elitu srovnatelnou s nekonečnými seriály typu Ordinace, Redakce nebo filmy jako Babovřesky a podobnými žluklostmi. A takový to dříve býval charakterní a sympatický herec. Dávno tomu pryč, penízky zašustily, hodnota osobnosti byla vyměněna za směšnou loutku, které se ale normální člověk smát vůbec nemůže. Spíše naopak. U něj mě to ale opravdu mrzí...

Každý máme svoje vlastní pomyslné dno televizní zábavy. Tohle je to moje. Níž už není nic. P.S.: Pro ješitnost a sebelásku Miroslava Donutila by to chtělo nějaké hezké, nové, české slovo. To by mohl být jeho odkaz- výraz, který by poukazoval na to, že člověk, jenž je takto označován, by si ho nejraději strkal do vlastní řiti.