Od písně k písni (2017)

Malickdokazuje, že si nenechá nikým vzít svůj osobitý styl, ovšem zde se rozhodl jít skladbou děje a vizuálem za svou obvyklou hranici a je to na škodu. Vizuál, který se dal uStromu životanebo uTenké červené linieobdivovat, tu není nic moc a dějově je to pomalé, zmatené, zato však originální a po delších úsecích, když si již uběhlé pasáže dá člověk do hlavy, to vlastně dává smysl, ale koneckonců to není zábavná ani nějak zvlášť myšlenkově podněcující podívaná. Opět se tu objeví hromada slavných herců, ale výsledek nemá šanci zaujmout.Vyhodnocení:Kdo je tady cílová skupina?

Tešili sme sa na Natalie Portman, ale i tu, žiaľ.. - existuje škála 0..5, pričom 0 je ODPAD. Potom ešte existuje LAJNO (-1), potom SRAČKY (-2) - a potom dlho-dlho nič, a potom príde "Od plísně k plísni". Tento level nepozerateľne úchylných hován sa našťastie prejaví v prvých piatich minútach: odporné techno, tatoo, kozy von, cigaretky, znudení zoženštelí kreténkovia, mele sa to, cecky, domachlená koža, a zasa to odporné satanistické techno.. Terrence je fakt Malík, veľký iba ak úchyl a pridávame na čiernu listinu super-shit-machrov. Ak dal niekto viac než 5 minút, treba konzultovať veterinára alebo exorcistu. ODPAD jak delo!!!

Málo se mluví, více se přemýšlí a tím divákovi sděluje. Myšlenka může začít na jednom místě, pokračovat na úplně jiném, v jiné situaci. Děj se často vrací na stejná místa, postupně skládá příběh, přesto není snadné dát ho dohromady. Jeho podstatnost je nakonec nejistá, úvodní dialog o tom že nic nevypadá skutečně, nabírá na důležitosti. Sám jsem během druhé poloviny ztratil chuť více se v příběhu vyznat, něco si z něj vzít. Podobně funguje i famózní kamera Emmanuela Lubezkiho, tak jako příběh neustále v jednom plynutí, plná barev a slunce, které je součástí mnoha záběrů. Jenže i tahle exhibice se okouká, nezabrání tomu ani vždy zajímavé lokace natáčení. Jsem rád za každou originální vztahovku, tahle mi ale přijde spíš jako promarněný potenciál.

Bez jakýchkoliv příkras vyloženě sranec. Otřesně napsané dialogy, otravná kamera a střih a tudíž i samotná návaznost scén. Doslova vám záleží víc na zrnku písku, jak na jakékoliv z těchto postav. Nezajímavé, nepoutavé, otravně nudné a dlouhé. Škoda no, takový poetický název a milý náměť. Kdyby to byl studentský film, tak neřeknu ani ň, ale takhle to bylo vyloženě ublížení na zdraví.

Dlouhé, je to strašně dlouhé, třeba by to nebylo tak dlouhé, kdyby to bylo zajímavé, ale v příběhu jsem se docela ze začátku ztrácela, kdo s kým vlastně je. Část filmu mě bavila, část ne. Slabší tři hvězdy. Hodně pronikavých, zamilovaných očí, tváří, dotyků, ale nějak to nemá ten správný náboj, aby mě to udrželo ve střehu celou dobu.