Cesta času (2016)

Malick ne a ne se vyhrabat z přízemí, kam po hlavě spadl ze "Stromu života". "Cesta času" je podle mě docela nadbytečný filmový esej, v němž úchvatné přírodní záběry nakazil počítačový vir, o hraných pasážích ze života našich prapředků nemluvě; jeden z kritiků viděl fototapetu z dílny NG, vylepšenou zvláštními efekty, jiný něco jako dovětek ke "Stromu života", využitelný nejspíš tak pro školní exkurze v muzeích.POMOvi víc sedí Reggio, mně taky.

Planetární odysea o nádherných obrazech zrození hmoty a jiskry života, přetvořeného v současnou faunu a flóru spolu se sebedestruktivní plešatou opicí, která je jen další v řadě vystřídat generaci živočichů obývající tuto ´´placatozemi.´´ :D  Tvůrčí práce pana Malicka zobrazuje snahu uvědomit si čtvrtý rozměr, který dává a bere a zažít to prozření v prostoru a času může pro někoho zapůsobit jako dar a pro jiné jako utrpení. Jediné, co mi v této vesmírné bajce nesedlo byla asi scénka s pobíhajícně hezkými, nasvalenými a čisťounkými černochy jako neandrtálci, kteří zrovna vylezli ze sprchy a namazali se tělovým mlíkem, každopádně Petře Vachlere na tohle nemáš.. :)   70%

Ve vizuálně poutavém dokumentuCesta časuTerrence Malick servíruje divákům meditativní filmové obrazy vesmíru a přírody, při jejichž sledování se mnohdy tají dech. Do kontrastu s tím věčným poklidem staví mocnou sílu živlů a zejména pak negativní vliv člověka na koloběh života. Vše je podbarvené nebesky krásnou hudbou a místy doprovázené spirituálním komentářem, který pronáší podmanivě kolébavý hlas Cate Blanchett. (80%)

Další střípek do audiovizuální mozaiky Malicka bez začátku a konce. Film, který jde za hranici myšlení a souzení. Moc vysoké hodnocení tady nemá a ani ho asi nevidělo mnoho lidí. A přesto možná jednou bude patřit k tomu nejhodnotnějšímu, co vůbec může audiovize předat a ovlivnit. Jelikož se nesoustředí primárně na člověka, ale tentokrát na Celek, který se také dívá a vnímá. A právě proto může změnit mnohem více, než si člověk dokáže vůbec představit. Protože nezneužívá prázdných slov a pojmů, ale soustředí se jen na ty nejpodstatnější. Zkrátka dokonalost, kterou ale nelze posuzovat myšlením, ale jen vlastním nitrem. A to jde jen s Bohem, Přírodou, Vesmírem, Celkem, Pravdou, atd. přestože To označujeme různými jmény a žádná filozofie ani náboženství to nemůže plně obsáhnout. Nebyl to zážitek, ale zkrátka pohlazení, jako když se člověk dotkne buku, zaposlouchá se do větru, nebo pohladí zvíře :-). Protože v takových chvílích je jedno s pravdou.

Tak, za prvé je potrebné zdôrazniť, že tie zábery berú dych. Malickovo fotografické, skenovacie majstrovstvo má silný meditatívny rozmer, hoci ja v dokumentárnom filme (najmä ak tu máme prírodu a jej poklady) uprednostňujem skôr observačný náhľad, avšak doplnený informatívnymi komentármi. Zavedenie farebnej filtrácie, digitálnych efektov a čistý obraz aj v podmorskom svete či na sopečných eróziách, kde prúdia vodopády magmy s majestátnym pokojom, to ozaj o niečom vypovedá. Rozhodne by to bol na National Geographic prémiový materiál. Ak sa však v spiritualizme opustíte a informačná hodnota je vypustená v pár nešpecifikovateľných voľných prehovoroch, nemôžem inak.