Rytíř pohárů (2015)

Tento film není klasický mainstream film, tento film je spíše stav mysli, proud vědomí v hudbě a šeptaných myšlenkách. A právě v tom je jeho síla. Christian Bale zde nehraje klasickou postavu, ale prázdnou schránku muže, který je ztracen v přepychu, vztazích bez obsahu a v neustálém útěku před sebou samým. Hollywood, večírky, ženy, architektura a Los Angeles a celkově všechno co působí oslnivě, ale zároveň mrtvě. Malick brilantně ukazuje paradox moderního života: absolutní svoboda, ale žádný směr. Struktura filmu připomíná kapitoly tarotových karet a duchovní etapy poutníka, co jsem si o tomto filmu hledal. Dialogy jsou často jen vnitřní monology, které se ptají na smysl, lásku, vinu a možnost vykoupení. Nejde o odpovědi, ale o neustálé hledání. Kamera Emmanuela Lubezkiho je hypnotická a klouže prostorem jako myšlenka, zachycuje světlo, pohyb a prázdnotu s téměř náboženskou intenzitou. Hudba funguje jako emocionální podvědomí filmu. Vše je pomalé, meditativní, někdy až bolestně krásné. Knight of Cups vyžaduje trpělivost a otevřenost, ale pokud se mu divák odevzdá, odmění ho hlubokým, osobním zážitkem. Tohle není film definitivně pro každého, ale pro toho, kdo někdy cítil existenciální únavu, odcizení nebo touhu po něčem „víc“, je Knight of Cups výjimečné dílo. Film, který nemluví hlasitě, ale šeptá a ten šepot zůstává dlouho po konci.

Nový svět a Strom života jsou za mě stále skvělé filmy. K zázraku už pro mě bylo celkem nedivácké, a tento snímek už v celku v kuse nekoukatelný. Příliš zadumané, bez příběhu, emocí a přijde mi, že Malick odchází od toho svého skvělého přístupu reálného kontrastu externího a interního, člověka a přírody, a přichází k sloučení obou do jakési snové letargie, která mě nedokáže vtáhnout.

Můj první film od Terrence Malicka. Byl jsem zvědav, zda si sedneme a tušil jsem, že by to mohlo jít; a ono vlastně docela ano. Knight of Cups je prostě film s poselství, třeba jako Baraka nebo Quatsi trilogie, jen je víc o lidech a filosofii než o přírodě. Filmařsky není o čem - to je dokonalost sama. Hudba od starších i novějších mistrů (Grieg, Pärt, Biosphere, jeden track od Burial ...). Kamera čaruje s pohledy i barvami (ladí je hodně do světla, krásné hry s odlesky). Herci jsou dokonalí. Ono se může zdát, že je lehké zahrát lva salónů (Banderas), svůdnici i světici (všechny ženy), pološíleného otce, bratra s narko a homeless minulostí nebo jen tak chodit a nemluvit a občas se dotknout něčeho nebo někoho krásného nebo smočit nohy v moři (Bale), ale to opravdu není jen tak. Proč tedy tak nízké hodnocení? Že by mi nesedly citace z Bible, Poutníkovi cesty nebo Platóna? Ale kdeže. Že by se mi zdálo, že Malick až samoúčelně používá krásu, obzvláště žen a krajiny, aby ji občas prostřídal ošklivostí (ordinace pro bezdomovce, zbořenisko, zraněný pelikán)? To už možná trochu. Že by mi vadilo poselství, že každý z nás je syn a dědic Krále a máme hledat Perlu, jen jsme na to zapomněli a necháváme se unášet rozvodněným tokem života, chtíčem, mamonem a sobectvím kamsi jinam, než bychom sami chtěli? Ale kdež. Je křesťanské a já jsem křesťan, nemám s ním problém a myslím, že mnoha lidem, obzvláště bezdětným, kteří mají na přemýšlení čas, může podobné prozření zachránit život. Vadí mi ale, že celé předání v podstatě banálního poselství filmu trvá 2 hodiny a ještě k tomu jej samoúčelně rozmělňuje tarotem (nepochopil jsem smysl) a ženskýma. Proč se Baleovi proženou životem hned 4 důležité a mnoho nepodstatných? Jen proto, abychom viděli nahotinky a emoce. Pochopil bych třeba 2 (manželka Cate Blanchett a jedna osudová láska, asi Natalie Portman, když už je v "příběhu" ukotvena víc než australská striptérka nebo první zmalovaná s růžovou parukou), ale proč 4? A se všemi vlastně dělá Rick to samé - nic! Neproduktivně žije, utrácí, neviděl jsem ho pracovat ani řešit rodinu, jen chodí, jezdí, čumí, koupe se a mazlí. Ale to jsem pochopil už po 20 minutách, proč to musí trvat 2 hodiny? Aby to končilo slovem "Začni!" a kamerou, jak rybím okem natáčí silnici sevřenou dvěma pahrbky (symbolika porodu)? Abych to nějak uzavřel - buď měl Malick přidat smysluplný příběh nebo měl film zkrátit a trochu zpuritánštit a nechat ho jako otevřené poselství. Takto jsem dostal honění si trika, jak je dobrej a všichni okolo taky. Terenci, pýcha je ale první a nejtěžší z hříchů a já na rozdíl od Boha neodpouštím.

Odpad! všech Odpadů!! Malickova tvorba pro mě pokaždé představuje jen hrůzyplnou cestu tím nejnesnesitelnějším peklem, kdy trpím při sledování jeho filmů v nepředstavitelných mukách a vážně mě neuvěřitelně štve, že se mu do těch svých děsivých děl daří pokaždé naverbovat snad kompletní hereckou hollywoodskou smetánku, kvůli čemuž jsem pak nucen ty jeho projekty protrpět, ovšem bolí to, fakt to bolí. Každopádně nakonec jsem v případě Knihgt of Cups těch sto dvacet minut po nějakých čtyřek půl hodinkách s vypětím všech sil ale dal, nějak smysluplně okomentovat mi to nicméně půjde jen velmi těžce, jelikož jsem jaksi obsah této podívané vůbec nepobral. Když bych to měl ale přeci jen alespoň nějak popsat, tak tu Christian Bale prostě jen dvě hodiny chodí po různých lokacích od ničeho k ničemu, zamyšleně při tom zírá do blba a v jednom nekonečném sledu jen hluboce erudovaně filozofuje, zřejmě nad smyslem života, či existencí člověka, tím si ovšem nejsem ani trochu jistý, protože po pár minutách jsem byl z těch keců pokaždé tak vyčerpaný, že jsem vůbec nebyl schopen vnímat, nad čím v tu chvíli zrovna ústřední hrdina rozjímá, ovšem popravdě mě to ani trochu nevadilo, jelikož to jeho filozofování působilo tak nesoudně a otravně monotónně, že mi to připadlo celé spíš jen jako tvůrčí póza, než nějaký skutečný cíl tím někoho oslovit. Já si tak zkrátka myslím, že konkrétně tento snímek je prostě už moc i pro ty nejzarytější vyznavače filozofování jakéhokoliv druhu, a tím pádem to pro běžného diváka znamená jen totální ártový underground toho nejhrubšího zrna, kterému by se měl každý normální člověk vyhnout na kilometry daleko.

"NAJDISVOUCESTUZTEMNOTYDOSVĚTLA." Filmová poéma Terrence Malicka. Echo bděleho snění. Experiment... Vlastně nevím, jestli dobrý nebo špatný, protože když film začal, říkal jsem si, že to nemohu přežít, ale v průběhu mě to minimálně zaujalo. Jako zkrátil bych to, bez debat, 40 minut nekompromisně vyházet, občas už to byla spíš onanie, ovšem jinak, ten průměr tomu přiznám :-) Jde také vidět, že Malick je prostě značka, která zvučné obsazení přiláká, byť komerčního potenciálu v tom není doslova aniň.50%