Francouzská depeše Liberty, Kansas Evening Sun (2021)

trosku se v te vizualni zaplave ztraci srdce. Respektive, receno jinak, je to sterilni. Ten styl sam o sobe funguje, porad je to super podivana. Na rozdil od The Grand Budapest to trochu postrada ten kontakt se surovym realnym svetem. Tam, kde styl - jak Andersonuv tak Gustava H. - se delo to nejzajimavejsi. Tady se nic takoveho nedeje, a cele je to prilis snove a papirove, vcetne tech lidi.

U Andersona viem že môžem očakávať kvalitnú výpravu a strih. Hercov, v menšich či väčších rolách, tak známych že u každého hneď viem meno. V lepšom prípade z nich aj vymáčkne zaujímavé kreácie a opantaný obrazom sa tak nechám unášať zvláštnou originalitou. Teraz to vyšlo tak na polovicu. Poviedkový formát až tak nesadol, no opäť film vyzerá skvelo. Každý príbeh ma svojim spôsobom bavil, jeden skončil, prišiel druhý a opäť začíname od nuly a dlho trvá kým sa do toho dostanem. Milion nápadov a pochybujem že som pobral viac ako 30 percent z nich tak ako bolo zamýšlané. Miestami uťahané, miestami zrýchlené. Znie to divne ale naozaj som to tak cítil. Celkovo sa tu moc bije kreativita a slabší scenár. Vlastne ani nemám nutkanie film niekomu odporučiť čo tiež o niečom svedčí. Rozporuplný zážitok.

Hrôza. Nezaujímavé poviedky, v ktorých sa dej dávkuje tak nepretržite a dementne, že sa ani nedá sledovať čo sa deje. Film nemá skoro žiadny ucelený príbeh, len jedna groteskná scénka za druhou. Vo svojich jednotlivostiach a izolovane má film klasicky Andersonovsky fantastické a nápadité prvky, ale ako celok je to des. A do toho tie groteskné herecké výkony, tie ma fakt s*ali. Jediné čo ma bavilo bola poviedka o maliarovi.

10/10Ďalšia andersonovská vizuálna lahôdka ako stvorená pre mňa. Určite nesadne každému, ale mne sa presne triafa do vkusu. Je rýchla, inteligentná, vtipná a krásna. Robert D. Yeoman si udržiava titul najlepšieho kameramana planéty a ľudia zodpovední za casting by si zaslúžili Oscara (škoda, že film nevznikol dnes – určite by ho získal, rovnako ako Grandhotel Budapešť). Desplatova hudba je jednoducho bezchybná a dokonalá (Ako inak). Každá mikrosituácia je svojím spôsobom výnimočná a prekvapivá. Ako celok film nepôsobí silene, práve naopak – srší z neho radosť, láska a jasný umelecký zámer, ktorý mnohým filmom chýba. Každá poviedka je vyrozprávaná veľmi originálne a aj keď ľuďom vadí, že sa film viac sústreďuje na vizuál, kompozíciu, estetiku a formu než na klasický dej, pre mňa to sú práve tie komponenty, kvôli ktorým sa mi film tak páčil!

Naprosto geniální esence toho nejlepšího, co umí Wes Anderson. Už jen samotná struktura filmu, který Wes rozdělil do několika reportáží "Francouzské Depeše" je geniální a jejich zpracování pak převálcuje každého Wesofila. Pro mně osobně zůstává totálním highlightem nejenom tohoto filmu, ale celé Wesovy kariéry reportáž o bestiálně vrčícím malíři Del Torovi, jeho chladně neodolatelné můze Lée Seydoux, a jeho postupně rozum ztrácejícím sponzorovi Adrienu Brodym. Neuvěřitelná stylizace, smyl pro detail a to jak ten vizuální, tak herecký. Del Toro je tady na malém prostoru neuvěřitelný a tohle je přátelé výkon hodný Oskara. Scéna, kdy si mladší verze Del Tora předává židli s jeho současným já je potom "SPEKTACULAR". Nekonečná studna studna nápadů je pro Wese Andersona licencovaným trademarkem, ale tady je opravdu v té nejlepší formě a vše zde plyne tak hladce, že lépe už to snad nejde. Právě tato lehkost chyběla jeho dvěma předchozím filmům, a proto měli někteří potřebu hovořit o režisérově manýře. Ale tady jako sorry pánové a dámy, respektive FUCK OFF, Wes Anderson je zpátky v plné síle a lepší než si ho pamatujete ;-). 100 %