Tvoje jméno. (2016)

To bylo skoro jako číst Bibli; Ze začátku jsem tomu nerozuměla. Jednak ta japonština a taky ty dějové linie. Potom mě cosi osvítilo a získala jsem nejen pocit, že jsem už pochopila pointu, ale že dokážu předvídat děj celého filmu až do konce. Za chvíli jsem tomu zase rozumět přestala... Nicméně, bylo to napínavé,  jenže než se mi povedlo tajemství zápletky rozklíčovat, příběh skončil. Těžký oříšek, oči vyplakané. Přes to mě ten film bavil. Svojí implicitností, emotivností a hloubkou... Třeba se najde někdo, kdo mi to dovysvětlí.

Krásný příběh. Musím říct, že mě animace hrozně chytla – je jedna z nejhezčích, co jsem viděl. Na to, jak katastrofický ten příběh je, je i ta samotná zkáza fakt nádherná. Kam bude film spět, jsem fakt netušil. Je to jiné, žádné podobné dílo jsem jako tohle neviděl. Popravdě zde není ani co vytknout, příběh je dokonalý a nic mi na něm nevadilo. Krásné, romantické a jednoduché drama, které vyvolá v člověku zajímavé emoce při sledování.

Když bylo tehdy 君の名は。novinkou, byl to mezi filmovými fanoušky fenomén, ergo cítím trochu stud, že to doháním až teď. Shlédnutí nelituji, je to skutečně milý příběh, který umělecky využívá animaci k zobrazení japonského venkova a skutečností, které by v herecké podobě vyžadovaly větší nápaditost. Přijde mi zábavné, že jsem snímek viděl ve stejný den, kdy jsme byli v Lumosu na komedii, v níž si též protagonisté - borec a borina - prohodili své osobnosti do odlišných těl a museli se s tím nějak popasovat, i přes odlišný žánr i zasazení i téma tak byly některé scény podobné - úplně očividně třeba zkoumání prsou. Na Kimi no na wa cením skutečnosti, že nestojí pouze na nápadu prohození identit, ale jde - po vzoru některých anime, řekl bych, které koncepty šikovně šťaví na maximum - ještě dál za nápaditý horizont, kdy v průběhu vlastně změní žánr (a pak možná ještě podruhé).

Anime nevyhľadávam, no tu som sa nechal zlákať vysokým hodnotením a neľutujem. Originálna lovestory s témou zámeny tiel naprieč priestorom a časom, ktorej nutno ísť trochu oproti, inak hrozí škrípanie zubov nad logickými prešľapmi (bez ktorých by ale film nemohol emocionálne fungovať). A v emóciách je jednoznačne najsilnejší. Niektoré scény boli priam úchvatne skoncipované a hoci boli často prehrotené (čo je u japonskej produkcie zrejme bežná vec), aj tak na mňa mimoriadne zapôsobili. Škoda len, že som sa nedokázal plne odovzdať mágii toho filmu a vnímať ho len pocitovo a nie racionálne. Preto sa nemôžem pripojiť nekritickým obdivovateľom a hodnotím ho len ako veľmi príjemnú kuriozitu. 8-/10

Podruhé a stejný zážitek. Absolutně výjimečný filmový zážitek, který funguje dokonale ve všech ohledech – animace je ohromující, plná detailů a vizuální poezie, hudba je silně emocionální a přesně načasovaná tak, že vás dokáže rozebrat i beze slov, příběh citlivě pracuje s motivy osudu, času a spojení dvou duší a emoce jsou podané s takovou upřímností, že se jim nelze ubránit. Film vás vtáhne, zlomí, zahřeje a zůstane ve vás ještě dlouho po skončení.