Ten, kdo stojí v koutě (2012)

Zapomeňte na povrchní teenage komedie. Ten, kdo stojí v koutě je syrová, emočně zdrcující a naprosto upřímná výpověď, která tne do živého. Pokud vám někdy byl blízký pocit vyčlenění ze společnosti, tento film vás totálně pohltí a nepustí až do závěrečných titulků. Intenzivní a hluboký filmový zážitek, který v žánru filmů o dospívání prakticky nemá konkurenci.

(Zhlédnuto cca. 07.06.2026). Není mnoho snímků zabývajících se středoškolskou tematikou první lásky, nesmělosti, šikany a kamarádství, které by dokázaly vybočit ze zaběhlých kolejí dívčích béčkových romantických komedií, či naopak krutých, hororových děsivých děl. Naštěstí, zde se jedná o pravý opak (...). Již přítomnost Emmy Watson, která se mimoHarryho Potteraobjevila skutečně jen v pár dalších filmech (Circle: Uzavřený kruh) ve mne vzbudila naději, že budu sledovat kvalitní a příjemný počin. Ačkoliv Logana Lermana neznám, stačilo mi pouhých deset minut, abych si k němu vytvořil potřebné sympatie. Není nijak výrazným hercem, avšak v roli nesmělého zakřiknutého puberťáka, seznamujícího se s "živým" životem, se dle mne dokonale našel. Samozřejmě, mnozí budou vůči němu mnohé namítat, pokud patří mezi opačnou zkušenostní skupinu, a tedy coby frajeři, kteří nikoho nenašli, sledují chudáka, jenž měl štěstí v případě Emmy. Avšak já sám, jenž patří mezi ony dívkami nechutné, s ním dokáži soucítit (...). Mimo oba hlavní protagonity jsem též spokojen s naprosto úchvatnou atmosférou střední školy, s níž jsme se mohli setkat právě v oněch již zmíněných béčkových komedií/dramat/fantasy (např.Upíří deníky, k nimž však já osobně mám rovněž sympatie, či hororuCarrie, zde oblíbenou poněkud pro jiné důvody než školn prostředí) s nímž si zde tvůrci dokázali dokonale poradit. Navíc, nezůstali jen u něj, ale dali si záležet i na "exteriérním" pojetí, kdy jsme sledovali průjezd tunelem za zvuku skvělé písně (Králiček Jojose s ní po sedmi letech možná trochu v závěru opičil) či postupný vývoj přátelství mezi postavami procházejcící si typickými (pro někoho kýčovitými, pro mne však klíčovými) dramaty, vzestupy a pády a mnohými poučeními (...). 90 procent. Logan i Emma jsou skvělí, zaslouží si dvacet pět. Ale např. i vedlejší postava učitele angličtiny, nechtěné Charlieho přítelkyně či dosti příjemný a netradiční závěr ve mne nechávají pozitivní dojmy a spolu s hudbou a atmosférou jim dávám deset, deset a dvacet. Samozřejmě, divák si nemůže pomoci a přeje si, aby snímek trval alespoň sto třicet minut. Zde však spíše negativa nehledám, a oněch deset procent dávám dolů vlivem pár promrhaných chvil, kdy namísto akce sledujeme mdlé dialogy, a kdy nám Charlie propadá silným depresím, a ostatní jsou spíše mimo, než aby s ním soucítili. Naštěstí, těch chvil je jen poskrovnu (...). Rozhodně doporučuji, sám jsem překvapen, proč se přede mnou tento snímek tak dlouho schovával.

Film, ve kterém se vlastně nic moc neděje, a přesto je moc fajn. Charlie je sympatický mimoň a ostatní postavy mě také bavily. Hlavně Emma v roli Samanthy. Škoda jen, že to podstatné a hlubší téma je zmíněno a řešeno až v závěru jako vysvětlení Charlieho duševního rozpoložení, ale to je dáno nejspíš i samotnou předlohou.

Nádherně zachycuje dospívání a všechny pocity kolem něj způsobem, co se skoro nedá popsat slovy. Má v sobě silné emoce, skvělé dialogy a hlavní postavu, která působí neuvěřitelně opravdově. Některé scény jsou plné radosti, lásky a svobody, jiné zase těžké a smutné, ale právě ten kontrast dělá celý film tak silným a skutečným.

Někdy natrefíte na něco neopakovatelného. Na něco citlivého, hřejivého, funkčního a lidského. Na něco se skvělými a nenucenými herci a režií 10/10. Stephen Chbosky napsal knihu, pak scénář a pak si natočil jeden neopakovatelný film, kde je všechno doslova skvělý. Není to okázalé ani hlasité, ale jakmile vám naprosto precizní Logan Lerman začne vyprávět svůj příběh, vy se chytnete a vydržíte až do konce, včetně twistu na konci, který jsem čekal víc šokující, ale o to reálnější a horší pro lidskou bytost je. A zbytek herců? Paul Rudd i Emma Watson jsou skvělý, a Ezra Miller by si zasloužil nominaci na Oscara. Ten si timhle vydláždil cestu jako svého času Chalamet, škoda, že po týhle cestě nešel.