Obraz (1964)

Ona to je komedie, navíc s dost jasnou gradací timingu gagů a obzvlášť vývoje narativu - což není žádná chyba ani špatně, jen je prostě moc jasné oč půjde a nemá to jak překvapit. Jenže já si v tom našel svoje, protože zdejší autoritářský otec a jeho přístup k chodu rodiny i organizace věšení obrazu mi strašně připomínalo mého dědu. Naštěstí nikdy nebyl tak extrémní a platí to (znovu naštěstí) o době tak 2-3 let nazpátek, kdy s ním třeba pomoc v kůlně byla o nervy. To už fakt teď je (a do třetice znovu naštěstí) někde jinde a snad to tak i zůstane. Ale bylo to pro mě tímhle úsměvné, trefné, vážné i (svým způsobem) nadčasové zároveň, včetně velkého osobního "vkladu" a to mi k nadprůměrnému zážitku bohatě stačilo. 4*

Hlavním sponzorem tohoto pořadu s trapně přehrávajícím Brodským byla právě vzniknuvší nadace uja Söröse za dehonestaci bílého heterosexuálního muže a rozvratu tradiční rodiny. :-) Mno. Zajímavé, že když většina vidí jméno Frič, Brodský a spol, okamžitě hází hvězdama jako Tycho de Brahe, aniž by si uvědomila, jak je oné pitomé...

**2** No... moje smůla asi je, že dobře znám Posledního mohykána s panem Marvanem. Jen co se tenhle mikrofilm trochu rozeběhl, neměla jsem před očima nic jiného, než scénu s věšením obrazu právě z Posledního mohykána. A tím pádem jsem to během sledování musela neustále srovnávat.
Brodský je sice fajn, ale na Marvana zkrátka nemá, to je úplně jiný elán... Aspoň jsem mrkla na to, jak to slušelo Nataše Gollové v 60. letech. :)
Nejlepší / nejzábavnější byla asi scéna se služebnou, která si bez zaváhání poradí s řezáním skla. A ještě bez pravítka.

Televizní inscenaceObrazje groteskní fraškou podle návodu jménem Jerome Klapka Jerome. Maloměšťácká domácnost konce 19. století je podrobena karikujícímu dohledu a sarkastickým nezdvořilostem, aby se otřásla pevně ukotvená pozice dominance muže, společensky váženého člena společnosti. Nakažení rozvernou náladou si všímá, že při splnění určitých podmínek se i rutinní činnost může změnit v logisticky a psychologicky náročné manévry. A Martin Frič filmovou škádlivost zvládal bravurně. Výchozím bodem nadhledu je Podger (vynikající Vlastimil Brodský), autoritářsky vládnoucí hlava rodiny, ta jeho neskromná ješitnost ho usadila do křiku bezradnosti a z ní vzešlých povelů. Život se vysmívá přepjatosti. Z dalších rolí: v jeden okamžik důstojnost pána domu zachraňující služka Marie (Blažena Slavíčková), trpělivě shovívavá manželka pána domu Alžběta (Nataša Gollová), nejstarší syn s tendencí k výsměchu Tom (Václav Sloup), mladší a snaživější bratři Will (Jaroslav Vízner) a Jim (Jaroslav Drbohlav), a posledním do party je rámař obrazu (Lubomír Kostelka).Obrazje svým způsobem navázání na Fričův vlastní filmPoslední muž, ze kterého, pro ukradenou scénu autorem Františkem Xaverem Svobodou ze Tří mužů, rošťárnu věšení obrazu vynechal. Rozkošně karikaturní groteska!

Takové komedie miluji když skupina lidí dělá ze všeho velkou věc a poté co se jim to po dlouhatánském lopocení konečně podaří, tak si vklidu řeknou: Vidíte jak jsme to pěkně zvládli. A pak třísk! :D Ale v realitě by to dokázalo asi dost člověka natentovat. Jinak jsem ráda že tady Blažena Slavíčková dostala prostor si zahrát významnou roli. Kdyby nebylo jí, tak by ten obraz nikdy nepověsili. :-)