Dotek zla (1958)

Mistrovský kousek, konečně viděno i na blu-ray. Už úvodní tříminutový záběr je fantastický a patří k nejlepším filmovým úvodům historie (podobně jako Ophülsův "Rej" a Altmanův "Hráč"). Výtečný je i závěr. Říká se, že každý film obsahuje záběry výborné a průměrné a těch výborných by mělo být co nejvíce. V tomto ohledu je Welles opravdový mistr. Herecké obsazení je rovněž velmi povedené, potěší i rolička pro Marlene D. (ovšem s černými vlasy, jako blond ji mám raději). Snad jedinou výtku bych měl k té podivné postavě nočního hlídače v motelu. P. S. že si ta Janet s těmi motely užila své...

Touch of evil je nejenskvělý songod Judas Priest, ale i tahle klasika noirového žánru s působivým seznamem hollywoodských hvězd, od oldschoolově rozkošné Janet Leigh, přes nechutně skvělého Orsona Wellse, Mexikánce Charltona Hestona, až poCalverova pohunkaze Sedmi statečných a cameo Marlene Dietrich.
Navzdory názvu ale film vůbec nepůsobí strašidelně, ani mysteriózně, je to v jádru klasická detektivka o zkorumpovaných poldech, kterou činí v roce 2025 atraktivní především fakt, že se odehrává na mexicko-americké hranici a reflektuje aktuálně velice aktuální pnutí mezi latinos a gringos.
Ústřední vražedná zápletka plní jen úlohu křoví a nakonec se vyřeší úplně mimo hlavní děj, což je krapet fail. Některé napínavé scény jsou ovšem vinou ne úplně přesvděčivých herců nechtěně trochu legrační, zejména boss mexické mafie na mě působil jako namaskovaný klaun. Ne každý je holt Hitchcock.
Rozumím tomu, že Wellesovy filmy jsou obdivovány pro svoji revoluční technickou bravuru, kterou musely kdysi všem vyrážet dech a dá se na ně díky tomu bez problémů koukat i po 60 či 80 letech. Jenže kromě toho jsou... vlastně dost obyčejné.70 %

Dotek zlaje Wellesovou charakteristickou noirovou ironií, ba často dokonce noirovým cynismem. Na podkladě literární předlohy Whita Mastersona vytvořil Welles ambivalentní struktury, a to nejen samotného vyprávění, ale také výchozích podmínek i jednotlivých prvků. Welles vlastně pokračuje v žánrovém znevažování, vychutnává si nejen aspekty jednotlivých postav (byť to nejméně v jednom případě přehání), ale rovněž všechny vzájemné konfrontace i celkové obrazy. Dosahuje tím i určité kritické rezonance, neboť obrazy bezúhonnosti nemusí být výrazem poctivosti. Hlavním objektem zájmu je Hank Quinlan (sám Orson Welles), proslulý policejní kapitán pohraničního města. Náhle se však jeho nad územím vytyčený totem začne hroutit. Hrdinou příběhu, nikoli však bez chyby, je zde Ramon Miguel Vargas (Charlton Heston), důležitý mexický policista, jenž útočí na modly a přestane chránit svá slabá místa. K výraznějším postavám patří Vargasova nevyspalá manželka Susan (Janet Leigh), Quinlana zbožňující jeho parťák seržant Pete Menzies (Joseph Calleia) a také hlava mexické rodinné zločinecké organizace Joe Grandi (Akim Tamiroff), jenž sice neustále straší, ale samotného násilí se snad děsí. Z dalších rolí: prostoduchý recepční motelu Mirador (Dennis Weaver), výkonná ruka Grandiho Pancho (Valentin de Vargas), Vargasův spojenec Al Schwartz (Mort Mills), podezřelý z bombového útoku Manolo Sanchez (Victor Millan), nebo dávná Quinlanová známá Tana (Marlene Dietrich).Dotek zlaslouží především k pobavení. ironicko-cynický rytmus tomu žánrovému zlehčení (a zlehčování se znevažováním nelze zaměňovat za naivitu) přiléhavě sluší.

Touch of Evil ma nedokázalo absolútne upútať. Snažil som to pretrpieť v nádeji, že sa zjaví niečo, čo by značilo opodstatnenie vlastností vehementne prisudzovaných tomuto snímku. Ale nezjavilo. Fajnšmekerskej obľúbenosti(?) tejto záležitosti celkom nerozumiem a objektívne by som ju hodnotil maximálne na priemer. Tým, že ma ale nedokázala zaujať idem subjektívne o jednu nižšie.

Viděl jsem verzi z devadesátek, která byla sestříhána podle poznámek Orsona Wellese, které sepsal po shlédnutí sestřihu, které udělalo studio poté, co mu film vzalo. Je zajímavý, že když Welles dostal kompletní volnost, tak natočil jeden z nejopěvovanějších filmů všech dob, ale studia mu v dalších projektech stejně furt házela klacky pod nohy. Tenhle film má atmosféru - ten noir z toho sálá. Film je to plnej živoucnosti > zajímavýho záběrování, kamerových nájezdů, střihu i blocking a Wellesův protagonista je skvěle zahranej - onen hereckej projev má prostě hloubku a vyčnívá.Zároveň mi ale bylo úplně jedno, co se ve filmu řešilo a jak to s postavami dopadne. Aby to na mě mělo dopad, potřeboval bych rozpracovanější příběh, motivy, postavy (jejich charisma i psychologii) i vztahy mezi nimi:Napsal bych lepší dynamiku manželskému páru, protože když mě postavy baví, když mě baví jejich vzájemné dialogy, tak mi na nich i záleží. Dále bych věnoval víc prostoru vztahu Wellesova policejního kapitána a jeho oddaného seržanta, protože kdybych do jejich vztahu měl větší vzhled, tak by na mě konec mohl i zapůsobit tragicky - takhle si sice racionálně uvědomuju, že tragický je, ale nic z toho...Built upapay off, víme?