Proces (1962)

Někdy si připadám jako Josef K. Ničemu nerozumím.1)  Zatímco původce wertherovských sebevražd Johann Wolfgang Goethe svým způsobem předurčil evropské společenské vnímání 19. století, Kafkovi čtenáři zrcadlí nastupující postmoderní století dvacáté. Čím jsou Goethovi empatie a citová vzplanutí, Kafkovi je odcizení a nekonečná úzkost._____ 
2)  Zfilmovat Franze Kafku je práce pro vraha. Kniha sama je neúplná, některé pasáže chybějí, jiné jakoby přebývají, není jasné, jaké má být jejich pořadí. Kniha vyšla proti autorově vůli a to až po jeho smrti, zeptat se není koho. Důležitou roli tudíž hraje interpretace díla. Možností je bezpočet. Názor renesanční osobnosti, jakou bezesporu tehdy 47letý Orson Welles byl, mě zajímá._____
3)  Druhý důvod je zcela odlišný. Je jím 30letý přitažlivý Anthony Perkins (Josef K.). Pokud si nevzpomínáte, o koho jde - recepční motelu Norman Bates z filmu Psycho. Ani tady mě nezklamal... v rámci režisérem a dílem samým daných možností._____
4)  Vlastně jsem měl ještě jeden důvod, proč se kouknout. Knihu jsem totiž, přiznávám, nečetl a i když ji v kompu mám, nějak se k tomu ani nechystám. Nejsem totiž fanda postmoderních depresí. Pan Welles tuto práci udělal za mě a připouštím, že se mi jeho zpracování zamlouvá a Kafkovu odkazu obecně odpovídá. Knihu si ponechávám, kdyby přece jen..._____
5)  Zvláštní pozornost si zaslouží vemlouvavý vizuál, děsivé pracoviště pana Josefa a ještě děsivější prostory soudu._____
6)  Film doporučuji pracovníkům v justici, zejména soudcům a obhájcům jako terapeutikum - katastrofickou extrapolaci v rámci kognitivní terapie v případech, kdy cítí znechucení až zhnusení ze své právnické praxe._____
7)  Snímek jedvojhodinová nočná mora, ktorú netreba úplne chápať, ale stačí ju zažiť(Pepo*****). Budiž, stalo se. Nezbývá, než dodat:I'm an actor, screenwriter and director of this film. My Name is Orson Welles.

Rozhodnout se natočit nějaké dílo od Kafky chce rozhodně velkou odvahu. Ačkoliv existuje několik filmů, které vycházejí z Kafkovo děl, nebo jeho života (však 58 ročník KVIFF věnoval Kafkovu dílu celý jeden blok), divím se proč o Kafkovi netočil něco David Lynch. film Je otázkou proč si filmový velikán Orson Welles vybral právě Kafkův Proces který je dle mého názoru nezfilmovatelný. Proces rozhodně není divácky přívětivý film a musíte mu věnovat maximální pozornost (a stejně jste zmatení, jako slon v porcelánu). Velkým pozitivem je noirová atmosféra filmu, dobrý scénář a samozřejmě vynikající Antony Perkins. Bohužel se ve filmu najdou momenty, které jsou hodně nudné a nemají nic společného s knižní předlohou. Zároveň jsem ve filmu nenašel ústřední myšlenky Kafkovo díla jakou je byrokracie, justiční omyly a všeobecná deziluze. Trochu mi přišlo, že si Orson Welles natočil film podle sebe a některé ústřední myšlenky ve filmu chyběli. Ale přes to, že koukáme na film starý více jak 60 let, působí pořád jedinečně. 6/10

Je v povaze smrtelníků kopnout do člověka, když leží. (Aischylos) // Zpochybnění teze o příčině a následku. Tíseň, vystavení obecnému posměchu, nekonečné vytváření uzlů vyústění náhlými absurdními zvraty, jimž chybí vysvětlení úvodní pohnutky. // Neotevírat/nezavírat dveře, schovat kliku do kapsy… // Kafka se metodicky věnuje řešení neřešitelného „proč pořád chybuji a nikdy nevím, v čem..“; je cítit nepřekonatelná bolest, vnitřní nepohodlí, nabízí se možnost ztráty sebeúcty bez zjevné příčiny pod vnějším tlakem uzurpátora in oculto. // Přenesení postavy Josefa K. do dokonale vytvořené mizanscény bludiště je tematickou hrozbou osamoceného cizince uvnitř systému, kde otázka viny či neviny je zcela irelevantní. // Sjednocení postavy Josefa K. s původním dílem není absolutní, osobní vyjádření Orsona Wellese však nepostrádá věrnost pravé nátuře Kafkovy koncepce. Zatímco dav s lehkostí podléhá nákaze doby, v jejím zdánlivě nekonečně beznadějném očistci se neposlušný jedinec s vlastním úsudkem autonomně potácí veden láskou k životu a jeho hodnotám.

Poslední měsíc se snažím pochopit myšlenkové pochody Franze Kafky a jeho bezmeznou celosvětovou slávu, ale pořád se tak nějak na jeho hlavu nemůžu naladit. Proces je každopádně jeho nejslavnější dílo a jakožto nejzásadnější dílo si zákonitě zasluhuje takovou filmovou verzi, jakou Orson Welles natočil. Kdo také jiný než vizionář nejhrubšího zrna. Herecky tu Anthony Perkins expresivně vyvádí jak pominutý, kór, když se tu kolem něj dějí věci, které tak jaksi nedokáže ani ovlivnit. To vše navíc podkreslené zajímavou kamerou, která se na všechno zaměřuje v takových úhlech, že tu vše vypadá velkolepě. Každopádně nejsem schopný dát víc, jak tři hvězdy. Nepřesvědčilo mě to. Franz Kafka je jen pro někoho, určitě ne pro každého.

"Iba keby naša myseľ bola úplne nevinná":Josef K.Najznámejšia interpretácia snáď najslávnejšieho diela od Franza Kafky (ktoré som, priznám sa, nikdy nečítal) je viac ako uspokojivý filmový zážitok. Nie je to najlepší snímok od "otca amerického surrealistického filmu" Orsona Wellesa, no je asi najviac vypiplaný do najmenšieho detailu (nie nadarmo sám filmový nestor tento svoj počin považoval za to najlepšie, čo vytvoril). Anthony Perkins sa do ústrednej roly Josefa K. hodí, aj keď (a to mám taký pocit z neho vždy, keď sa niekde vo filmoch vyskytne) mi niekedy pripadal ako trochu "vyhúkané" kura, no svojím spôsobom sa to do úlohy protagonistu hodilo (no keďže (ako som spomínal) nie som odborník na pôvodnú knihu, môžem len hovoriť len o tom, ako sa mi javil v snímke). Máme tu hneď niekoľko protagonistovýchfemme-fatales, z nich najviac zaujme jednoznačne neskutočne talentovaná Romy Schneider - vždy si užívam všetky filmy, kde sa objaví. Kamera je rozložitá a sníma obraz akoby zhora, čím vyniká rozsiahly priestor zákutí a "bludísk" budov - túto techniku Welles využil už skôr, vo svojich filmoch Občan Kane a Othello (mimochodom oba filmy sú masterpieces). Priestor je aj v tomto Wellesovom filme veľmi dôležitý - reprezentuje to, ako je človek voči skorumpovanej spravodlivosti maličký, ako jeho bezmoc pomaly kontrastuje s rozľahlosťou budov a množstva ľudí v nich (človek-samotár sa medzi "normálnymi" masami ľudí a "normálnosťou" miestností (či už kancelárií, budovy justície alebo domu advokáta) stráca, čo reflektuje jeho vnútro - ako je stratený duchom, stráca sa aj v spoločnosti). Aj napriek tomu neodporúčam sa nad zápletkou a doslovnou absurdnosťou témy zamýšľať, lebo tento snímok divák nikdy súvislo nepochopí. Dôležitá je atmosféra a tá je tu perfektná. A aj keď, ako som už uviedol, mám radšej od Wellesa jeho Občana Kanea či Othella, tento snímok za ničím od nich nezaostáva. Za mňa teda 9.2/10 bodov."V reťaziach je niekedy bezpečnejšie, než na slobode..."