O sirotkovi z Radhoště (1996)

Juraj Herz by z toho možná vymáčkl lepší zážitek, i když trochu pochybuju, že by se mu to povedlo v druhé půlce devadesátek, protože od Panny a netvora přece jenom uplynulo už dost času - v téhle době natočil už jen mimózní, ale nudnou Pasáž. Ludvík Ráža měl od svého vrcholu kariéry podobně daleko, takže se zmohl na stěží průměrnou pohádku s rozbředlou mysteriózní atmosférou a herci vlámanými do líně zahraných charakterů. Roden si to svoje odehrál na volnoběh, Dlouhý se jen zúčastnil a Kuklová snad ani nevěděla, co po ní režisér chce. Hudba je fajn, ale střihač zvuku všemu přidal ozvěnu, takže celkový dojem je, jako kdybych to poslouchal ze studny.

Trochu hororovitá pověst. Je docela zajímavá, ale ten bylinkář Haboš je příliš šílený, Michálek je příliš naivní a to i v dospělém vydání a převleky toho Dobroděje z Radhoště jsou trapné a o tančícím Suchánkovi nebo té Lululu Lulkyni raději ani nemluvím . Námětu neprospívá ani to, že si komtesa Bělinka vybere ženicha čistě podle daru, který ji donese a na dárky od Michala se vykašle. Takže pouze průměr.

Náhodou jsem narazil na tuhle pohádku, co začínala tak, že jsem skoro chtěl přepnout. Jakýsi obejda tam furt mlátil kluka a řval na něj, pak šel kolem jako nějaký pán, něco udělal, pak kluk utek, obejda trochu pofňukal a kluk mu otevřel, aby dostal další nášup. No, už to s hrozným dabingem a postsynchrony mne skoro odradilo, ale neměl jsem co dělat, tak jsem jedním okem koukal. Došel jsem k závěru, že snad i student školy by natočil pohádku zajímavěji, vůbec nemůžu přijít na to, co ji u mne tak pochopilo, ale možná to bylo všechno dokupy - hrozný dabing, hrozné herecké výkony (Martin Huba), laciné lokace a neuvěřitelně nezáživné záběry, nudný děj a strašně natahované rozhovory a scény, které měly být naopak pomalé, nelogičnosti, klišé (Roden je ten zlý, jak jinak, Kuklová divoženka, ach jo). Prostě celkově slabé, utahané a nepohádkové, a to přitom mám rád pomalejší pohádky, ne tu moderní videoklipovitost, ke které to sklouzlo už i u Anděla Páně 2.

Pro mne je tohle až moc ponurá pohádka s depresivní kamerou a hudbou. Nejhorší ovšem byl ten zvuk a otřesné ozvěny. Dabing slovenským hercům také nesedl. Počátek pohádky byl naopak až přehnaně poetický. Jediné, co se mi líbilo, byla Rodenova maska coby zlého černokněžníka. [580. hodnocení, 30. komentář, 46%]

Pane Bože to bylo co? Pohádka? Ani omylem. Spíše depresívní báseň o ničem. Michálek byl zřejmě dementní, protože nepoznal bylinkáře, který jej chtěl obrat o ovci, a pustil si jej do domu. Dále stojí o komtesku, která se při výběru ženichů chovala, když ne jako kráva, tak jako fetlá určitě. Nepoznal ani babici jako vandráka, alias příšerně dabovaný pan Chudík. On ten zvuk byl vůbec celý divný. Já nevím už přesně, ale tuším dvě scény jsem musel jet znovu. Ne, že by se mi líbily, ale že prostě nešlo rozumět co ten či onen říká. Oni tam snad na postsynchronech dali omylem efekt sportovní haly či co. Prostě příšerné. Dějově to skáče jako koza na ledě. Nic se nevysvětluje, a celé to ani pan Roden, který snad jediný se tam snažil, bohužel nezachraňuje. Hudbu pana Hapky mám rád, a zde perfektně podkreslovala depresívní práci kamery. Ale že bych to považoval za klad, to se říci nedá. A tak je pohádka, či co to bylo, z kraje mého mládí nadobro zprzněna a už o to nechci ani zavadit.