O pyšném panovníkovi (1998)

Jaktoze mne tato pohadka minula? Skoda jenom syndromu Pamely Ewingove a nekterych nedobrych hereckych vykonu, nebot potencial pribehu byl urcite na pet hvezdicek. PS: opravdu je takovej problem normalnim prizvukem rict slovo "Buh?" No jo no a zakonem zakazat valku, to uz byl takovej bonbonek na konec. 7.5/10.

Český režisér František Filip zasvätil celú svoju dlhú a plodnú profesionálnu kariéru tvorbe televíznych filmov. Na svojom konte ich má nehorázne množstvo. Mnohé z nich sú rozprávky. Jednou z nich je aj titul "O pyšnom panovníkovi", ktorý natočil v roku 1998. Do hlavnej úlohy obsadil Ondřeja Vetchého. Stvárnil postavu namysleného, bezohľadného a ukrutného kráľa Jakuba, ktorý zdiera a zotročuje ľud, ktorý žije v jeho krajine. Myslí jedine na seba. Vládne tvrdou rukou, je nespravodlivý a pyšný. Sám seba začne nazívať Pán Pánov. Vo svojej arogancii a rúhavosti sa postaví proti samotnému Bohovi. Vyhlási, že je väčší ako Boh. Za to ho stihne trest, ktorý ho naučí, čo je to pokora, múdrosť a dobrosrdečnosť. Je to rozprávka s veľmi silným posolstvom. Kto letí moc vysoko, padá veľmi nízko. ****

Hodně slabá televizní pohádka na nedělní odpoledne, která není ani tak pohádkou jako morální poselství proti pýše a nadřazenosti někoho nad jinými. Ondřej Vetchý i když je skvělý herec, tak tady přehrává, až to není pěkné. Kulisy jsou příšerné (nebo spíše ty triky skrz modrou obrazovku, kterou známe z relací o počasí). Děj je také nudný a celé to vypadá jako divadelní představení. Půvabná Zdeňka Žádníková to nezachrání. [543. hodnocení, 28. komentář, 58%]

Prvoplánově křesťanská agitka o tom, jak se pyšný panovník poučil a opět se stal pokorným a moudrým. Proč agitka? Vše je zde jednoznačně dané - panovník (o němž se tvrdí, že býval moudrý, ale nezjistíme, jak a proč se tedy stal pyšným) si o sobě myslí, že je víc než Bůh, poustevník je vyložený prototyp moudrého a zbožného poustevníka (žádný chybující Scholastikus!), který se živí jen kořínky a vodou ze studánky, královna je milující skoro až za hrob, dřevorubec je správný a silný chlapík - prostě vše ve svých škatulkách, bez životnosti, a z toho pak vyplývá i ona nedůvěryhodnost a agitačnost celého syžetu. Tak jistě, tváří se to jako pohádka, tam o charakteristiky postav moc nejde, jenže to by nesmělo z toho to křesťanské ponaučení trčet až tak okatě - čímž dělá mimochodem jakémukoliv křesťanskému ponaučení jen medvědí službu.

Otřepaný příběh o tom, jak se zlý panovník napravil, když na vlastní kůži poznal, jak se žije prostému lidu. Navíc odvyprávěný suchopárně bez nějaké větší invence. Vetchý často působí poněkud křečovitě a snové rozuzlení téhle pohádce také na kráse nepřidá. Slepý boží služebník v podaní Radovana Lukavského nemůže nepřipomenout Ctihodného Jorgeho z rozhlasové hry Jméno růže, tady je to ale o něco větší klaďas:-)