O Happy Day (1970)

Neříkám, že na tomhle "německém" Brynychovi je všechno špatně. Hlavě po vizuální stránce jde bez diskuze o poměrně pozoruhodný (až bych řekl poměrně extravagantní) film. A hlavně v porovnání s jeho předchozími i příštími "českými" filmy je to film jakoby z "jiného vesmíru". Určitě oceňuji ten jistý psychedelický nápadech (světla, barvy, halucinogenní střihy) a určité surrealistické momenty (viz docela časté představy Anny a vytržení z reality - např. scény z kláštera, noční město). Natočit takovýmto způsobem film s jinak poměrně banální zápletkou (o konfliktu dospívající dívky se svými rodiči a jejích prvních sexuálních zkušenostech) chtělo vskutku odvahu. Žel mi přišlo, že forma byla v tomto případě víc než obsah. Díky tomu surrealistickému nádechu a spoustě Anniných představ jsem se s ději místy trošku ztrácel a nebyl si jistý co je ještě realita a co jen představa (či sen). Ale minimálně tři hvězdičky si tento experimentální film určitě zaslouží.(23.06.2025)

Z filmu jsem dodneška znal pouze slavnou titulní píseň. Nejsem moc příznivcem toho, když ve filmu co chvíli zní jedna píseň dokola, ale tady mi to nevadilo a připadalo i hodně zajímavé, když opakované úryvky stejné písně "Oh Happy Day" dokázaly často vyznít náladově odlišně: jinak ve scéně fotbalového zápasu, jinak ve chvíli naděje či štěstí nebo během fantaskní představy, jinak v pohnutém smutku po dramatické konfrontaci. Klasický teenagerský námět ve jménu dospívání, rebelie a první lásky se podařilo Zbyňku Brynychovi zpracovat netuctovým a zábavným způsobem, jeho barevná obrazotvornost opět vyniká úžasnou nápaditostí (snad úplně nejvíc boduje v představách u vzteku hlavní hrdinky) a tentokrát má Brynych naštěstí k dispozici i dostatečně vyvíjený hutný příběh, s nímž nechává souvisle gradovat i celkový styl s atmosférou. Řada nočních či jinak potemněle laděných scén z druhé poloviny (na ulici i v interiérech) na mě zapůsobila až hypnoticky, např. snově náhlé procitnutí mládežnické party z hippie klubu na policejní stanici. Dokonce i dramatické rodinné scény jsou originálně dolazené, černý frak a klobouček tatínka už výtvarně (zároveň s nadhledem celému filmu vlastním) ztělesňují rozdílnost v uvažování o životě ve srovnání s mládeží. Osobitně mě pak potěšila sekvence noční jízdy neonovým velkoměstem západního Berlína, variující úvod z režisérovaSmykupo 10ti letech (tentokrát již barevně). Začínající Anne-Marie Kuster se i navzdory staršímu věku (22) podařilo ztvárnit patnáctiletou puberťačku věrohodně a své dialogové scény táhne s chytlavým temperamentem. Bavily mě příběh i zpracování, i erotika působí nenuceně. Tenhle Brynych mi hodně sedl... na hranici plného počtu.[85%](15.04.2025)

pan Brynych, který režíroval několik pozoruhodných filmů v letech šedesátých a dopustil se několika příšerností v letech Normalizace, si v žoldu devizové ciziny střihl mírně erotickou komedii o dospívání děvčete z lepší rodiny. Nemohu si pomoci, ale na mne to působí, že si pan režisér utahoval z námětu i ze svých chlebodárců. Ale má to sličnou hlavní hrdinku, jejíž fantazie převracejí svět, povedenou kameru, ještě mírně pop psychedelickou náladu a vcelku svižný děj.(14.08.2016)

Rozesmátá a roztoužená dívka všechny páry pozoruje a nakonec se dočká.Uvolněný, úsměvný film.(max.70%)(07.03.2025)