Nový Babylon (1929)

Mladá prodavačka Louisa pracuje v obchodním domě Nový Babylon provozovaném moderním kapitalistou, který představuje jednu stranu barikády. Na tu druhou se staví nejen Louisa, ale i plno dalších žen a mužů, kteří nakoupí děla proti Prusům, a pak bojují proti armádě, která je na ně poslána. A to vše v nádherných obrazech plných života, tance a až divokých úsměvů - scény, kdy se ženy maniakálně zubí, jak jim jde práce od ruky.

Raná historická dráma z obdobia dobytia Paríža v 19. storočí socialistickými anarchistami. Príbeh je veľmi jednoduchý: Ťažký život sociálnej triedy a štastný život buržoázie - ktorý vyzerá aj tak, že obchodný dom Nový Babylon je totálne zahltený klientami vyššej triedy, sa mení v násilnú anarchistickú vzburu, ktorá je v krátkom čase francúzskou vládou potlačená späť do pôvodneho stavu. Teatralita je v podobe absolútneho vytŕženia. Ako-tak ustojí iba koniec, dej predtým je dosť preťahovaný a mňa nudil. 120 minút je na takýto film jednoducho príliš. Korunu tomu podčiarkuje marxisticko-proletárska ideológia, ktorá často bortí aj to dobré, čo film ponúka.

Z filmového hľadiska, sa celuloidová tvorba v dobe nemej éry vyznačovala kvalitami, aké nemajú ani dnešné snímky ( dokonca ani tie z pred 20-30 rokov ). A NOVÝ BABYLON je príkladom, že to platilo hlavne ( ale nielen ) pre európske snímky. Posolstvo si každý môže vysvetliť po svojom ( dnes je to ťažké ), ale formálnu stránku musí hltať každý, kto s Filmom žije. Myslel som si, že ruský nemý film je Ejzenštejn, Pudovkin, Dovženko. Ale po tejto skúsenosti zisťujem, že týchto umeleckých supertsars bolo viac.

Problém sovětské montážní školy tkví v tom, že filmy, co pod ni spadají, jsou často po obsahové stránce příšerně infantilní. A i kdyby bylo zpracování sebedokonalejší, pro mne představuje ideologická rovina stále velmi zásadní kritérium pro hodnocení filmu. Kdybych to hodně přehnal, tak v absolutní ignoraci tohoto aspektu by pak člověk mohl dojít do stadia, kdy bude bezmezně obdivovat Triumf vůle od Riefenstahlové jen proto, že je to film pěkně natočený. To je přece pitomost. O tom, zda by mělo být umění spíše etickou, či estetickou kategorií je možno polemizovat, ale všechno má své hranice. PS: Výjimky se samozřejmě také najdou. V tomto ohledu doporučuji například opravdu výborný snímek Deset dní, které otřásly světem.

Sváří se ve mně mnoho pocitů z tohoto filmu, dovolím si tedy jen několik poznámek: A) Největším problémem prusko-francouzské války byli samotní Francouzi. To ukazuje tento řemeslně dokonalý film velmi dobře a srozumitelně, proto si po právu zaslouží vysoké hodnocení. B) Je nutné brát v potaz propagandistický ráz filmu. S obtloustlou něco jako koňak pijící a doutník kouřící buržoazií jsem se už ve filmu setkal. Takovéto celoplošné vykreslování buržoazie je zrůdnost sama o sobě, přesto však je třeba uvědomit si tehdejší sociální propasti ve společnosti. Pařížská komuna nevyrostla z nudy, ale z bídy, což samozřejmě nic nemění na faktu, že sama dala prostor zrůdnostem. C) Škoda, že tak krásný film je tak moc zatížen. Snad ještě nikdy mi tolik nemrzelo mé nižší hodnocení. Ale kdykoliv mi napadne zvýšit ho, vzpomenu si na šílený titulekTak rozhodla komuna. D) Film nutí vnímavého diváka, aby si položil zdánlivě jednoduchou otázku:Jak bych se zachoval já?E) Francouzská vláda se spojila s Prusy, aby společně komunu potlačili. Takže co je ve filmu ještě pravda a co už demagogie?