Don Quijote (1957)

Budu to psát hodně zkráceně. Tenhle komentář se bude týkat hlavně lidí, kterým se nechce knížka číst a chtějí se podívat na film. Já nečetl knihu vůbec a bratr pouze prvních 80 stran a pak ho to už přestalo opravdu bavit. Říká, že jsou scény ve filmu přeházené, ale jsou přesné (většina těch scén je z těch 80 stran, které četl). Akorát je zde smrt Don Quijota a to je prý až ve druhém díle. Jinak vytknu to, že prvních 20 minut vypadá docela dobře, nevypadá to nějak nudně, ale pak je to hrozně nudné a chvilkama jsem usínal, ale musel jsem to vydržet. Na ten rok to muselo být hodně dobré. Jsem dost rád, že tu nebyly efekty, nebyly zde třeba. VYHODNOCENÍ: RUSKÝ DÓN KÝCHOT

Klasické spracovanie španielskej historickej komédie o 'mentálne postihnutom' Donovi Quijotovi. Aj keď spracovanie je plytšie, po technickej stránke jednoduchšie, exotické prostredie (asi Kuba), ktoré bolo dosť špinavé, dodáva filmu nádych ďalekých krajov. Na druhej strane, postavičky, ktoré stvránili sovietski herci, boli presvedčivé. Hodnotenie: 60%

Citlivě vyvážená komická a tragická stránka předlohy. Humor vyznívá tak přirozeně, až by člověk uvěřil, že don Quijote byl ve skutečnosti Rus; druhá půle pak lehce zvážní, poskytne materiál k rozjímání (zdaleka nejen o hranicích mezi idealismem a bláznovstvím) a neokoralé duše může i slušně emočně zasáhnout. Zajímavé i výtvarně, takovým tím ruským opulentně mrazíkovským stylem, ale z DVD od FILMagu si to moc nevychutnáte kvůli prachmizerné kvalitě obrazového přepisu (nevím, jak je na tom vydání od Řitky).

Překvapivě hravá režijní stylizace s hezkým scénáristickým rozdělením příběhu na akční zpracování příhod a vyprávění.
Přiměřená výprava scén, které jsou vlastně rozvedením divadelních obrazů, s filmově zapojenou, poctivě prokofjevovskou ♫ hudbou Kary Karajeva.
Výsledkem je slušné referenční zpracování klasické předlohy, těžko si představit, co udělat výrazně lépe, ale je to "jen" Quijote.

Moc pěkné zpracování Dona Quijota v duchu romantismu. Původně byl tento román (mimo to, že chtěl bavit) vskutku asi satirou na dobovou šlechtu, která si v době "podzimu středověku" začala hrát na vlastní idealizovanou minulost, na rytířství. Však taky většina rytířských řádů vznikla v této době, kdy si je zakládal každý významější monarcha pro zvýšení lesku svého dvoru, zatímco celý středověk vystačil s několika málo duchovními rytířskými řády. My však už většinou chápme D. Q. v duchu romantismu, který ho přečetl znovu a jinak, takže na místo blázna, který nakonec dojde rozumu a zemře, zde máme duši, která svou čistotou a věrností všeobecně chváleným ideálům usvědčuje svět ze lži a pokrytectví. Tedy, ne již pouhý blázen, ale blázen pro TENTO svět, kdy je D. Q. vlastně připodobněn Kristovi, který moudrost tohoto světa prohlašuje za bláznivost. Však taky scéna pokoušení D. Q. na ostrově, kdy je "léčen" ze své bláznivosti, jsou mu nabízeny peníze a je vysmíván, je parafrází pokoušení sv. Antonína či pokoušení Krista ďáblem na poušti. V tomto duchu, jemuž odpovídá scéna smrti D. Q. s jeho vyznáním a nádherné závěrečné záběry s drobnými siluetami D. Q. a Sancho Panzy mizícími za horizontem monumentální krajiny, je to velmi zdařilé zpracování, jehož obrazová stránka je inspirována romantickými ilustracem Gustava Doré.