Normandie-Niemen (1960)

Film jsem viděl několikrát jako malej kluk. Tenkrát jsem byli nadšení z každého válečného filmu, jak jsme byli zblblí ze školy. Pamatuji si dodnes střípky z filmu, zejména bojové scény. Od té doby jsem film neviděl a uběhlo 60-65 let. Těžko soudit, každá doba je jiná, tenkrát v šedesátém jsme v osmi letech tancovali díky fanatismu třídní učitelky v námořnických pruhovaných tričkách častušky na komunistických schůzích jako programové zpestření.

Podle mého na rok 1960 ucházející válečný film. Viděla jsem lepší i horší natočené kooprodukční filmy. Rozhodně o spolupráci Francouzů s Rusů je jen tento, jediný. U Rusů si vážím vždycky tu lidskost a citové vyjádření dramatického děje. Vesměs vždy výborná hudba. Tentokrát se i v tomto i když francouzském snímku objevuje stejný prvek. Za mě nejvyšší počet, protože je tento snímek naprosto ojedinělý...

Normandie-Němen (francouzsky Normandie-Niemen, rusky Нормандия-Неман) je stíhací jednotka Francouzského letectva která původně vznikla v době druhé světové války jako stíhací skupina letectva Svobodné Francie bojující na východní frontě proti nacistickému Německu. Její nynější plné označení zní Régiment de chasse 2/30 Normandie-Niemen (Stíhací pluk 2/30 Normandie-Němen). Tak začíná článek na Wikipedii o této jednotce, o kterém pojednává tento koprodukční černobílý válečný snímek. Je to snímek i s ohledem na svou dobu vzniku oslavný, kde byli i použity autentické válečné filmové záběry. A protože se vlastně jedná o takový literární životopis, samotných bojů tu bohužel moc není. Ono na druhou stranu ani není divu. Ve své době byli letecké souboje velice nákladné a jak je velmi jasně na některých záběrech vidět, byli pro složité letecké záběry použity modely letadel. Děj snímku je tedy převážně konverzační, ale to zájemci o vojenskou historii nemusí nijak vadit. Příběh začíná příjezdem několika francouzských letců do sovětského svazu a končí návratem do své vlasti po válce. Mezi tím dějství sleduje jejich počínání, úspěchy i neúspěchy, vzájemné vztahy atd. Téměř dvouhodinová stopáž se zdá být s ohledem na příběh vcelku moc, ale budiž. Je to dle skutečné historie a tak to lze pochopit.

Zfilmovaný "výtah z kroniky" francouzské letky Normandie (přídomek Niemen získala později) od jejího vzniku, přes výcvik, počáteční nezdary, až k právem ikonizovanému hrdinství. Vhodně zvolenými fragmenty snaží se poctivě vykreslit každý významnější aspekt existence letky. Odhodlání čerstvě poražených Francouzů "někde v tom boji pokračovat", těžkosti přechodu na nové stroje a nezvykle drsné klimatické podmínky, oslavy úspěchů, nevytoužená změna velitele, příchod posil, přátelství mezi národy, tragédie, osudové a smutné omyly... snad nic nebylo vynecháno. Střípky však jsou pouze střípky. Téměř každý se zaměřuje jen a pouze na jeden aspekt války či postavy, které se zrovna věnuje, budování na v předchozích minutách sděleném je minimální a omezuje se IMHO pouze "na chronologii". Celý film navíc hovoří o mnoha a mnoha postavách, které v důsledku toho nenabydou výraznějších tvarů a hloubky a splývají v jedno velké, neosobní, snadno uznatelné, ale těžko procititelné hrdinství. Výsledné dílo ve mě pak probouzí pocit, jenž často zažívám při sledování filmů o "čemkoliv dle skutečnosti", a s nímž se v komentářích běžně svěřuji. Totiž: "Natočit dokument, udělali by lépe..." Slabé ***.

Výborný film patetického období válečného filmu druhé světové války je kombinací přesných deníkových záznamů a značných fabulačních i syžetových posunů. Dobře zpracovaný scénář zachycuje výstižně dnes zapomínaného a do značné míry oprávněně zpochybňovaného kolektivního hrdinu - sovětsko-francouzské přátelství. Hrdinství Svobodných de Gaullových Francouzů z NORMANDIE vzbuzuje oprávněný obdiv i po desetiletích. Vzpomínám si v té souvislosti na nedávné velkolepé oslavy 60. výročí OVERLORDU na pobřeží Lamanšského průlivu; i ty je možné problematizovat jako nabubřelpu rádobypatetickou prázdnotu. Situace je složitější a nejlépe ji charakterizuje skutečnost, uváděná ve filmu: francouzský aristokrat v koprodukčním filmu, pln oprávněné hrdosti a štěstí přejímá z rukou komunistického generála nejvyšší komunistický vojenský řád za hrdinství prokázané v kokpitu komunistického válečného letadla. Osobně se domnívám, že jeho pocit i odměna byly zasloužené. Černobílá ráznost svou chaotickou úderností totiž zřídkakdy zasahuje skutečný cíl.