Nora Helmer (1974)

Nora Helmerje televizní adaptací přelomového dramatu Henrika IbsenaDomeček pro panenky, napsanou a uvedenou již roku 1879. V tehdejší době šlo o dosti kontroverzní dílo, kriticky se dotýkalo postavení ženy ve společnosti, tehdy nesměly vypisovat ani šeky, natož svévolně nakládat s vlastním životem, vždyť ženskou historickou úlohou byla pouze pozice matky a manželky. Rainer Werner Fassbinder využil Ibsena k sarkastické provokaci zdání společenské ctihodnosti, v jejím jméně škodolibě odkrývá skryté zákoutí manželství a rozdílná vnímání života. Zápletka se z dnešního pohledu jeví zastarale, pro exhibicionistické výlevy není nalezeno vhodné místo a jediným nezapomenutelným momentem televizního filmu zůstávají závojové pohledy kamery, hravost Fassbinderovy symboliky. Hlavním předmětem zájmu je Nora Helmer (zajímavá Margit Carstensen), životem bezstarostná žena s tajemstvím hříchu, závažného společenského prohřešku. Feminismus má právě zde své historické opodstatnění a skutečný podklad osobnostní nezávislosti nemá mnoho možností samostatného výběru. Hlavní mužskou postavou je Torvald Helmer (příjemný Joachim Hansen), Nořin manžel a nově jmenovaný bankovní ředitel. Život nabízí zaslouženou odměnu, ale možnost společenského zhanobení je nepříjemným traumatem tolik důvěrně známé maloměšťácké bigotnosti. Z dalších mužských postav: smrtelně nemocný rodinný přítel, nakažen Nořiným otcem, Dr Rank (Klaus Löwitsch), a Torvaldův podřízený bankéř se současnou krajně nejistou pracovní pozicí Krogstad (Ulli Lommel). Z dalších ženských rolí: Nořina dávná spolužákyně, po ovdovění hledající pracovní místo, Kristine Linde (Barbara Valentin), a spolehlivá služka Helmerů Helene (Irm Hermann).Nora Helmerje stěžejním Ibsenovým dramatem, Fassbinder příkladně útočí na morálně pokryteckou masku společenské ctihodnosti, kamera nabízí netradiční pohledy, přesto mi nedokáže film přinést obdobné potěšení, jako ostatní provokace německého ejakulujícího exhibicionisty.(30.12.2019)