Lili Marleen (1981)

Melodrama o významu jednoho šlágru z třetí říše, ze kterého vám zřejmě v hlavě nejvíc uvíznou prostřihy nablýskané nacistické hudební šarády se zdeprimovanými vojáky v zákopech poslouchající protiválečný šlágr z rádia. Téma pohodlné slávy, kterou nevnímá spolupracující interpret jako spoluúčast na totalitním režimu je ostatně naší zemi blízké. Vedle toho (a ústředního milostného vztahu) děj obsahuje ještě vlažnou špionážní odbočku, ale atmosféra to hodně zachraňuje. Hanně Schygulla její zpěvačka barové kvality celkem sedla. Vůbec to nepůsobí jako film od Fassbindera, ale v rámci spielbergovské limonády na sobotní večer to ujde.

Ale je to přece jen... Je to jen píseň!Hanna Schygulla dělá čest svému jménu, když ukazuje kozy prakticky v první minutě.
Jak moc jdeLili Marleenke cti RW Fassbinderovi, filmaři s pověstí bořiče konvencí a avantgardního filmaře, je otázka, kterou tak snadno zodpovědět nelze.
Fassbinder vypráví celkem tradiční příběh písně, pohnutý posud její interpretky a osudový vztah s židovským hudebním skladatelem, působícím ve Švýcarsku a podnikajícím na zapřenou sexuální výpady do Říše. Temně kolorované kulisy válečné střední Evropy nejsou úplně nepodobné filmům jakoHannusenčiMefistoIstvána Szabó a jsou neméně působivé. Peripetie zapadávání obyčejných lidí do soukolí nacistické mašinérie je nezřídka zpracovávané téma ve filmech pro sváteční diváky, kteří se mohou utěšovat, že na prospěchářství není nic špatného. Nebylo by překvapením, kdyby právě ústup z avantgardních pozic byl způsob, jak pobouřit - pro změnu snobského diváka. Jestliže se jednalo o úskok, nezdařil se zcela. Melodrama občas nabývá podoby jakési křeče, jímž se 'enfant terrible nové vlny německé kinematografie' (citace ČSFD) divákovi, který je ochoten brát tu frašku vážně, vysmívá. V jistém smyslu demaskující je též ambivalentní vztah Fassbindera k ústřednímu tématu, titulnímu šlágru. Fasbbinder respektuje užitou hodnotu písně, která dokázala v žebříčcích poslechovosti sjednotit ztýrané vojáky na všech stranách, na obou frontách. Na druhou stranu lze věřit, že se v zásadě naprosto ztotožňuje s tím, jak o cajdáku smýšlel Joseph Goebbels (doják s příchutí smrti). Hitlerovi, jehož špatný vkus byl říšské veřejné tajemství a nacházelo výraz v linii státem podporovaného umění, se to líbilo.Vůbec nevím jak ho oslovit. Přece mu neřeknu Heil Hitler!

Kritika ve své době odsoudila tento film coby povrchní melodramatické dílo. Z dnešního pohledu je snímek třpytivou, elegantní retropodívanou, v níž oslňuje krásná Hanny Schygulla a jež bezproblémově snese srovnání s nejlepšími tematicky obdobnými snímky režisérových kolegů. (Alena Prokopová, Ci 10/2008)

Reiner Werner Fassbinder,v podstatě stěžejní persona nové vlny německé kinematografie, za svůj velice krátký život, a ještě kratší časový interval své kariéry, natočil nespočet snímků (ať již více či méně kvalitních), za což se mu musí smeknout das hütchen – no aLili Marleenželbohu spadá do té druhé kategorie....

Tohle bych na Fassbindera mohl tipovat jedině podle hereckého obsazení. Tady sešel hodně nahoru nebo dolů, podle toho, jak to kdo chápe. A taky ta nepříjemná odrhovačka (Gassenhauer / Schlachtfeldhauer) "Lili Marleen" na báseň Hanse Leipa z roku 1915, člověku moc nálady nepřidá - už ta "laterna" nahání zlou předtuchu, a rýmovačky typu "Aus dem stillen Raume / Aus der Erde Grund / Hebt mich wie im Traume dein verliebter Mund / Wenn sich die späten Nebel drehen / Werd' ich bei der Laterne stehen"..., divím se, že je Frank Farian nenabídl své skupině Boney M., do jejich stylu by to určitě sedlo. Tři hvězdy dávám jen z úcty k režisérovi. Pozn: Film byl promítán v TV v rámci cyklu "Příběhy slavných". Nedozvěděl jsem se ale, koho česká TV považuje za slavného: Fassbindera, Schygullovou, Leipa nebo tisíce německých vojáků zblblých touhle písničkou.