Německo na podzim (1978)

Fassbinder (a spol.) má kule. Tuto vlastnost však nevyužívá pro uspokojování heterosexuální, ale kinematografické a jiné. Neváhá si klást ožehavá otázky a je schopen je řešit sám i s diváky, pokud jsou tito ovšem schopni nezáludné a nepředpojaté reflexe. Problém RAF není "ein Baader Meinhof Komplex", ale přímý střet "Ulrike Meinhofová vs. Helmut Schmidt". Veškeré literární a fimové dokumenty (včetně hraných) dokládají, že tu nešlo (nejde a nepůjde) o konflikt národa (zastupovaného státem) a jednotlivce, nýbrž jedné a jiné části národa, přičemž početnost těchto částí není rozhodující. (V Hitler Jugend bylo 98% německé mládeže; po prověrkách bylo u nás na počátku 80let 1,5 mil. komunistů.) Problém RAF byl smrtí hlavních protagonistů uložen definitivně ad acta. Protože to byl problém z velké části psychologický, není k němu už co dodat. (Kdysi jsem se domníval, že zrušení trestu smrti může vést k možným aktualizacím případu. Už si to nemyslím.) Samotná smrt uvedených "protagonistů" je naopak velmi jednoduše vysvětlitelná. Po mučení, které by se mohlo - dle uvedených metod - nazvat bestiální a jejich jedinou alternativou byla smrt, měl každý na vybranou (zásada demokracie): "Můžete si vybrat způsob smrti, ale zabít se musíte sami. To bude váš trest."...................Druhé dívání: Německo na podzim, český podzim 2022 není o moc vlídnější. Sám Fassbinder je z toho na větvi, postará se o úvod, ale potom raději mizí ze scény a film přenechává jiným. Minulý týden zemřela britská královna; byla poctěna dvěmi minutami ticha. Martin Schleyer (od studentských let přesvědčený nacista dosáhl nakonec hodnosti SS-Untersturmführer. V letech 1941–1945 působil v protektorátu Čechy a Morava. - Wikipedie) byl v závodě Mercedes-Benz poctěn třemi minutami). A oběma byly uspořádány státní pohřby.

Šestnáct let po Oberhausenu dala poválečná generace západoněmeckých filmařů dohromady další manifest, tentokrát filmový. Kolážovitou formou, která měla připomínat televizní vysílání, se vyjádřili k událostem tzv. „německého podzimu“ (název byl odvozen ex post z jejich filmu), jenž začal únosem průmyslníka a bývalého hodnostáře SS Hannse Martina-Schleyera a skončil nevyjasněnými úmrtími zakládajících členů RAF. Svůj politický postoj autoři dávají najevo už jenom kolektivním přístupem, kdy se jednotlivé autorské výpovědi sbíhají do jednoho informačního toku, a jen dobrá obeznámenost s dílem zainteresovaných vám pomůže rozlišit, kdo měl zásadní podíl na kterém segmentu. Bezprostřední reflexi probíhajícího politického dění doplňují filozofické úvahy, přičemž jako referenční rámec slouží téma násilí a jeho oprávněnosti. Přisvojování patentu na násilnou činnost státem vyvolává vzhledem k historickým souvislostem obavy ze zneužití represivního aparátu proti občanům. Záběry z nacistických týdeníků jsou proto „kontextualizovány“ a zároveň dávány do souvislosti se soudobými událostmi. Dvakrát se ve filmu objevuje citát „Když hrůza dosáhne určitého bodu, je jedno, kdo ji páchá. Jen ať skončí." Na konci jej zřejmě budete vnímat v odlišném světle než na začátku. 75%

Pravdupovediac by som si Nemecko na jeseň najradšej pozrel ako film RWF. Jeho úvodné hádky s matkou(?) pri stole a uvažovanie nad podstatou terorizmu, demokracie a menšieho zla majú tie správne gule. A to nám tie svoje Rainer dokonca aj ukáže (vtedy sa nepozerajte). Film vo mne vzbudil úvahy nad tým, aký zmysel tieto udalosti mali, teda aký zmysel malo umierať pre....pre čo vlastne. Zmenilo sa niečo? Neumierajú myšlienky vyslovené pred popravou typu Nemecko môže mať buď socializmus, alebo anarchiu ihneď po odvisnutí? Najskôr áno, rovnako, ako sa veľmi rýchlo zabúda na bezprávie na konkrétnom mieste a zajtra sa už revoltuje proti bezpráviu niekde inde. Z tohto pohľadu dosť smutný film.

Bez mučení přiznávám, že při sledování filmu jsem neměl takřka žádné povědomí o RAF a oné zmiňované události, a když přihlédnu k faktu, že je snímek pravděpodobně určen téměř výhradně německému publiku (to ho ovšem neomlouvá, stejně jako moji neznalost; na druhou stranu by trocha informací pro nezainteresovaného diváka, u alespoň z mého pohledu nepříliš známého počinu, docela bodla), objektivně jednu hvězdu dám. Ale jinak? Německo na podzim je totálně nefungujícím a nanejvýš otravným slepencem scének/pasáží, které spolu (prý) mají nějak souviset, avšak když vám vlastně žádná z nich nenabídne kromě nudy nic jiného, dokonce ani pointu (kterou by člověk tak nějak, v mém případě značně naivně, čekal), co si má divák z tohoto filmu odnést? Režisérův názor na danou problematiku, se kterým se ani náhodou (!) neztotožňuju? Ne, jen útržky, ze kterých si složím jakousi (dost povrchní a nedostatečnou) představu o tématu, a to mi opravdu nestačí, proto tak nízké hodnocení. A Fassbinder mě po jeho 2 mnou viděných filmech, které nebyly vůbec špatné, opravdu hodně zklamal.

Přepsáno v lednu 2020. FilmNěmecko na podzimnepovažuji za dokumentární dílo, jde o umělecké vyjádření politického a sociálního postoje obdobně smýšlejících poválečných filmových tvůrců. Iniciátorem a nejpilnějším kolážistou jeAlexander Kluge, o mnoho pozadu nezůstal aniVolker Schlöndorff, ale nejkontroverznější dráždění společnosti je projevem známého masturbujícího provokatéraRainera Wernera Fassbindera.Alf Brustellinpřispěl společnými dílky sBernhardem Sinkelem,Katja Rupébyla spojena sHansem Peterem Cloosem,Maximiliane Mainkadodala střípek spolu sPeterem Schubertema jednu část přihodil takéEdgar Reitz.Fassbindernašel uspokojení v přesvědčení o exhibicionistickém poslání a pro zvýšení účinku ostřelování společnosti neváhá obětovat ani svoji matku Lilo Pempeit, či svého partnera Armina Meiera. Se štěkající jízlivostí se zaměřil především na pojmy demokracie a svoboda.Schlöndorffse sarkasmem, vyplouvající z vlastní podstaty, přidává k Sofoklově Antigoně přídomek teroristka a hlasitě se vysmívá demagogii, vydávající se obvykle za kolektivní vůli demokratické svobody. Z hraných rolí filmu zaujmou: opatrný vedoucí televizní výroby (Heinz Bennent), hysterický televizní redaktor (Joachim Bißmeier), další souhlasně znějící členové schvalovací rady televizního programu (Otto Friebel, Helmut Griem, Dieter Laser, Enno Patalas a Mario Adorf), nové základy německé historie hledající učitelka dějepisu Gabi Teichert (Hannelore Hoger), teroristka televizní inscenace starověké tragické hry Antigoné (Angela Winkler), její ustrašenější sestra Isméné (Franziska Walser), zraněný terorista na útěku (Hans Peter Cloos), či jeho dobrovolně nedobrovolný doprovod a pianistka (Katja Rupé). Do toho všeho je též zapasován levicový básník a písničkář Wolf Biermann (emigroval na východ), švýcarský spisovatel a hlasitý kritik konzumu Max Frisch, levicový právník a významný člen RAF Horst Mahler (později se přiklonil k nacistické ideologii) a mnoho dalších.Německo na podzimje generační provokací na téma svoboda, hodnoty a konzum. Nebojí se radikálních slov, pokouší se upozorňovat na často neviditelné souvislosti a protestuje proti posilování policejní moci státu. Fašismus byl tehdy ještě stále živou vzpomínkou a svoboda vyznání je vždy v uměleckém světě velmi citlivým tématem.Německo na podzimje kontroverzním filmem, dráždí politickou moc a zpívá své přesvědčení. Originální to umělecký postoj k závažnému společenskému problému a politickému rozhraní, byť konzum zatím stále vítězí!