Sousto pro satana (1976)

Nevím, já to tam všechno vidím, jenom mě to sadistické pitvoření ani trochu nebaví a Fassbinderova odtažitá arogance mi je z duše protivná. Klíč je podle mě v tom, že si nepletu svévolné zvrhlé ponižování postav a lidských typů s černým humorem, a Fassbinder v sobě má cit jen pro to první, kdežto já jen pro to druhé. *~

Film, který radikálně změní váš vztah k mouchám, Fliegen ficken! Naprosto dokonalý perverzní nářez nekompromisně dekonstruující mýtus titánského revolučního básníka (neodolatelně odporný Kurt Raab) navzdory krutě nespoutanému humoru zachovává charakteristickou Fassbinderovu poetiku a existenciální hloubku. Doporučeno zejména lidem, kteří si myslí, že Němci nemají smysl pro humor.

Sousto pro satana je také sousto pro diváka. Absurdní příběh o pomateném umělci, kterému se nechce psát a proto zkouší vše okolo, jen ne psát a pracovat. Fetuje, souloží, zabíjí, šílí a stále se mu nechce. Je to takové pomatené, ale po chvíli jsem tuto šílnost akceptoval a výstřelky bral jako normální chování. Uhlazená němčina tyto zvěrstva krásně a básnicky omlouvá. Vše se dá slovy zaobalit. Divadelní přehrávání ještě více tlačí absurdní projevy na okraj. V hlavní roli hraje Kurt Raab a člověka baví jeho výstřelky a slizské pohledy – chvíli vraždí, chvílí se směje a požaduje po jiných nesmysly a oni je bez mrknutí oka plní. Je to křečovité, ale mrská se to zábavně, tak proč to hned zabíjet (vypínat)? Velmi jiný film a já se nemohu dívat stále jen na normální filmy. Chtěl bych se někdy také tak jednoduše rozhodovat a konat, jako hlavní pošuk (hrdina).

Aby si byl člověk alespoň trochu jistý, co je to film, pak si musí (občas, ne však příliš často) pustit nějakého Fassbindera. A tato satanská pečínka se servíruje s takovou mnohovrstevnatostí (zřejmě se jedná o sendvič) a v tak strhujícím tempu (asi je to hamburgr), až přechází zrak i sluch. Náboženství, fašismus, mesiáštví, solipsismus, sexualita, l’art pour l’art atd. atd. se tu pojednává nečekaně zábavnou, až komickou formou. Blíže to rozebírat však nemá cenu. Cenu má pár veršů Stefana George, třeba: "Da dein gewitter o donnrer die wolken zerreisse: / Dein sturmwind unheil weht und die vesten erschüttert / Ist da nicht nach klängen zu suchen ein frevles bemühn? (Nechť tvé hromy a blesky mraky roztrhnou / Tvá bouře nese pohromu a zdrtí pevnosti / Není hledání zvuků pouhou svévolí?)"... A asi o tohle nejspíš šlo.

Surealistico dadaisticka schizo podivana, ktera me naprosto pohltila. :)