Třetí generace (1979)

Příběh o (nejen) mladých lidech, kteří se z dlouhých chvilek a nudy uprostřed společenského marasmu postupně mění na kriminálníky (dobře, díky zdejším obsahům a komentům vím, že přímo aktivní teroristy), ve své době musel hodně šokovat. Ale pokud jde o mé dojmy, v tomhle podání ke mne obsah pronikl absolutně bez jakýchkoliv výrazných emocí. Na rozdíl od takovéhoMechanického pomeranče(na který jsem si taky díky scénam z gramofonové prodejny vzpomněl) žádné pocity děsu a šoku, žádný hlubší zásah, minulo mě to na sto metrů, navíc dějová linka mi připadala občas poněkud roztříštěná. I když na druhé straně je Fassbinderův snímek natolik osobitý, že díky osobité režii a řadě zajímavých momentů jsem z toho stejně po většinu času nemohl spustit oči. Dokonce mi po půlhodině skutečně došlo, proč jeTřetí generacepokládana za komedii a občas se u toho dokázal i dobře (hořce) pobavit. Z panoptika intelektuálů či pseudointelektálů mne nejvíc bavil asi pan komisař v kloboučku... scény, kde mu při prohlídce bytu mladík doporučuje s ironií zatknout pozůstalou čepici, rukavice, nebo dokonce vánočku, nabídly pěkný absurdní rozměr. Přesto na mne prozatím příliš divný kousek, kterému momentálně nedokážu dát víc, než 3 hvězdičky.65%(# Season Challenge Tour 2020: 2. téma –politické filmy)

Buržoazie, chtíč, Schopenhauer a záchodky. Odosobněné divadlo pro "náročného televizně univerzitního diváka" v teenagerovsky autorském přístupu, který asi nemá být zrcadlem měšťáctví ani revolučnosti, inspirace Mechanickým pomerančem, asynchronní postsynchrony jsou asi ryze konceptuelní, zvukové orgie ? - hm, lkavost hudby sice patří do zcela jiného rámce, ovšem od výpravy a kamery je možné se ledacos přiučit. "Zatkněte tu vánočku !"

Paralela s Německem na podzim se skutečně nabízí, ale výsledný produkt naštěstí není tak strnulý. Ty hrátky s polyfonií mě skutečně přiměly si takového RWF téměř užít, ačkoli obsahově to bylo opět na hraně a herecký ansámbl už byl také vyčerpaný. A samozřejmě nebyla potvrzena naivní víra, že dobrá soulož může vyléčit závislost na narkotikách.

Avantgardní teroristická klauniáda s prvky feťáckého melodramatu a trochou konspiračního teoretizování; Bonnie a Clyde, Zvětšenina a Twin Peaks v jednom. Bude to chtít ještě jedno zkouknutí, abych si ujasnil, co z toho mám brát vážně, a podívám se rád, protože jsem si to z nějakého důvodu nehorázně užíval.

Tenhle Fassbinder je vedle Satansbraten asi nejnekompromisnější, co znám. Neuvěřitelná zvuková polyfonie je provázena spletí, kterou asi řada lidí tady vůbec nerozklíčovala. Já se nechal okouzlit a pak se na film díval podruhé, potřetí a pozvolna vstřebával "o čem vlastně je". Není toho málo. Přes tu nejstrojovější estetiku přelomu 70. a 80. let, přes godardovské parodické mezititulky s všudypřítomným rozkladem, pornografičností a obecně naprostou otevřeností jsme vrženi do Berlína doby My děti ze stanice ZOO, do Berlína trosek a rozdělení, do devalvace citů a motivací ke změně. Burlesknost tu ale prosakuje jen nenápadně. Oproti ostatním Fassbinderovým persiflážím je vše tak decentně natočené a zahrané - a usazené v estetice a výpravě - že si jen opravdu bystrý člověk uvědomí, kolikrát se nám směje Rainer do očí. Namátkou: scéna zkoušení halenky a referování o nové premiéře v divadle "dotažené do posledního detailu" - stejně si myslím, že řada scén byla tak nějak samozřejmě improvizována; entrée guerilla Paula s jeho knírkem, zastřelení manžela Petry - tak hysterické až k smíchu. Všichni dělají absurditu za absurditou, ale ta karnevalová pestrost je tak neutuchající, že to prostě skoro nejde pobrat. Zakončení filmu je jen další figurou do téhle féerie - absurdnost konec nemá, zbývá ji jen utnout.