Třetí generace (1979)
Sledovat Třetí generace online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Třetí generace
Jak se rodí třetí generace terorismu a komu vlastně slouží?Žánrově trochu absurdní komedie a zároveň jeden hodně diskutovaných a mnohými nepřijímaných snímků, avšak údajně jeden z Fassbinderových vlastních oblíbených – to je Třetí generace, která vypráví o zrodu tzv. třetí generace teroristů. V tomto příběhu, situovaném do Západního Berlína, je to středostavovská skupinka vcelku ekonomicky zajištěných jedinců a zároveň trochu znuděných mladých lidí. Pracují v nejrůznějších oborech. Hilde je např. učitelka historie, Rudolf prodává v hudebním obchodě, Petra je manželkou bankovního manažera, Susanne je sekretářka. Skupinka se ovšem rozrůstá o další členy s temnější minulostí. Zprvu akce začne nevinně, ale po první smrti film získává na obrátkách.Režisér Rainer Werner Fassbinder přišel s námětem na snímek během práce na společném projektu generace Nového německého filmu nazvaném Německo na podzim, který glosoval nálady ve společnosti po kulminaci událostí spojených s radikálně levicovou teroristickou organizací RAF. Ty na podzim roku 1977 realizovala právě tzv. druhá generace členů této skupiny. Zatímco první generace spojená se jmény Andreas Baader, Gudrun Ensslinová a Ulrike Meinhofová se zaměřovala na bombové útoky a přepadení, jimiž atakovali moc státu a kapitálu, druhá generace primárně svými činy požadovala propuštění čelných představitelů první generace. Fassbinder ve svém filmu předkládá satirický pohled na zdegenerovanost ideálů revoluce v podobě titulní třetí generace, která již ani nemá konkrétní důvody pro své činy. Dodejme, že reálná třetí generace RAF se ustanovila až v osmdesátých letech a soustředila se na likvidaci osob, v nichž viděla zosobnění kapitalismu. Sám režisér o filmu říká: „Je to právě tak, tito lidé, kteří nemají žádný důvod, žádnou skutečnou motivaci, ani touhu či utopii, mohou být jednoduše zneužiti jinými." Projekt původně měl vzniknout za finanční podpory televize WDR a Berlínského senátu, ale když byl zveřejněn obsah filmu, obě instituce svou podporu stáhly. Fassbinder se proto zadlužil a film produkoval sám za vlastní prostředky. V návaznosti na tuto cenzuru pak při propagaci Třetí generace používal jeden ze svých věhlasných výroků „Já neházím bomby, já točím filmy." Snímek měl premiéru mimo soutěž na festivalu v Cannes. Zatímco zahraniční kritika byla filmem nadšená, v Německu se tehdy kvůli svému provokativnímu zpracování ožehavého tématu setkal převážně s odmítavým přijetím.
Obsazení
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (26)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Příběh o (nejen) mladých lidech, kteří se z dlouhých chvilek a nudy uprostřed společenského marasmu postupně mění na kriminálníky (dobře, díky zdejším obsahům a komentům vím, že přímo aktivní teroristy), ve své době musel hodně šokovat. Ale pokud jde o mé dojmy, v tomhle podání ke mne obsah pronikl absolutně bez jakýchkoliv výrazných emocí. Na rozdíl od takovéhoMechanického pomeranče(na který jsem si taky díky scénam z gramofonové prodejny vzpomněl) žádné pocity děsu a šoku, žádný hlubší zásah, minulo mě to na sto metrů, navíc dějová linka mi připadala občas poněkud roztříštěná. I když na druhé straně je Fassbinderův snímek natolik osobitý, že díky osobité režii a řadě zajímavých momentů jsem z toho stejně po většinu času nemohl spustit oči. Dokonce mi po půlhodině skutečně došlo, proč jeTřetí generacepokládana za komedii a občas se u toho dokázal i dobře (hořce) pobavit. Z panoptika intelektuálů či pseudointelektálů mne nejvíc bavil asi pan komisař v kloboučku... scény, kde mu při prohlídce bytu mladík doporučuje s ironií zatknout pozůstalou čepici, rukavice, nebo dokonce vánočku, nabídly pěkný absurdní rozměr. Přesto na mne prozatím příliš divný kousek, kterému momentálně nedokážu dát víc, než 3 hvězdičky.65%(# Season Challenge Tour 2020: 2. téma –politické filmy)
Zdroj: ČSFD.cz (2020-01-09)Buržoazie, chtíč, Schopenhauer a záchodky. Odosobněné divadlo pro "náročného televizně univerzitního diváka" v teenagerovsky autorském přístupu, který asi nemá být zrcadlem měšťáctví ani revolučnosti, inspirace Mechanickým pomerančem, asynchronní postsynchrony jsou asi ryze konceptuelní, zvukové orgie ? - hm, lkavost hudby sice patří do zcela jiného rámce, ovšem od výpravy a kamery je možné se ledacos přiučit. "Zatkněte tu vánočku !"
Zdroj: ČSFD.cz (2017-10-12)Paralela s Německem na podzim se skutečně nabízí, ale výsledný produkt naštěstí není tak strnulý. Ty hrátky s polyfonií mě skutečně přiměly si takového RWF téměř užít, ačkoli obsahově to bylo opět na hraně a herecký ansámbl už byl také vyčerpaný. A samozřejmě nebyla potvrzena naivní víra, že dobrá soulož může vyléčit závislost na narkotikách.
Zdroj: ČSFD.cz (2014-05-04)Avantgardní teroristická klauniáda s prvky feťáckého melodramatu a trochou konspiračního teoretizování; Bonnie a Clyde, Zvětšenina a Twin Peaks v jednom. Bude to chtít ještě jedno zkouknutí, abych si ujasnil, co z toho mám brát vážně, a podívám se rád, protože jsem si to z nějakého důvodu nehorázně užíval.
Zdroj: ČSFD.cz (2014-04-14)Tenhle Fassbinder je vedle Satansbraten asi nejnekompromisnější, co znám. Neuvěřitelná zvuková polyfonie je provázena spletí, kterou asi řada lidí tady vůbec nerozklíčovala. Já se nechal okouzlit a pak se na film díval podruhé, potřetí a pozvolna vstřebával "o čem vlastně je". Není toho málo. Přes tu nejstrojovější estetiku přelomu 70. a 80. let, přes godardovské parodické mezititulky s všudypřítomným rozkladem, pornografičností a obecně naprostou otevřeností jsme vrženi do Berlína doby My děti ze stanice ZOO, do Berlína trosek a rozdělení, do devalvace citů a motivací ke změně. Burlesknost tu ale prosakuje jen nenápadně. Oproti ostatním Fassbinderovým persiflážím je vše tak decentně natočené a zahrané - a usazené v estetice a výpravě - že si jen opravdu bystrý člověk uvědomí, kolikrát se nám směje Rainer do očí. Namátkou: scéna zkoušení halenky a referování o nové premiéře v divadle "dotažené do posledního detailu" - stejně si myslím, že řada scén byla tak nějak samozřejmě improvizována; entrée guerilla Paula s jeho knírkem, zastřelení manžela Petry - tak hysterické až k smíchu. Všichni dělají absurditu za absurditou, ale ta karnevalová pestrost je tak neutuchající, že to prostě skoro nejde pobrat. Zakončení filmu je jen další figurou do téhle féerie - absurdnost konec nemá, zbývá ji jen utnout.
Zdroj: ČSFD.cz (2013-04-07)