Noc bez úsvitu (1966)

Umím pochopit, proč tento snímek musel do trezoru, velice zdařile vyobrazuje, trefně pojmenovává, nastavuje zrcadlo..
Výborný herecký ansámbl - Vladimír Šmeral, Radek Brzobohatý, Ladislav Boháč a nemohu nejmenovat Zdeňka Štěpánka,
jehož postava (a osud) mě spolehlivě zdrtila.. Pánové to sice pojali trochu divadelně, ale to mně nevadí, jsem zvyklá,
no a skromná výprava mi přesně padla do té doby, neočekávala jsem přepych.. S ohledem na naléhavost sdělení a
jeho nadčasovost hodnotím shovívavě, kdo může dnes s jistotou říct, zda-li mluvit nebo mlčet..

"Čeho se bojíš? Sám sebe...To znám, ale to přejde"Uff, tak tohle byla pokud jde o dialogy velmi silná inscenace, A vůbec ne nedivím, že musela být po roce 1968 poslána do trezoru. Jsou zde sice dobové úvahy a myšlenky (viz hodně silná slova pronášená Petrem Haničincem:"Pane Bože co to udělali z tvého učení. Vyhnali ze světa lásku a navršili mohylu hrůzy."Nebo taky slova Torquemada:".Je vinen sadař, který ničí zkažené plody, aby nenakazili ostatní?"). Z čeho mi však bylo úzko bylo uvědomění, že tyhle úvahy mohou být nadčasové a že by historie spojená se španělskou inkvizicí (jakož s jakoukoliv totalitní mocí) mohla velmi snadno zase vrátit. Dusná chorálová hudba Luboše Fišera (trošku připomínají Liškovu hudbu) budiž mementem. pro nás i naše potomky....(28.09.2025)

Pro to bylo příliš rozvleklé a roztahané. Vlastně potěšil jen pan Zdeněk Štěpánek. Je pravda, že jsem nepřeskakoval a sledoval to celé, ale nedá se říci, že by mne to nějak moc zaujalo. Nedonutilo mne to ani k pořádnému zamyšlení. Dám těchdvacet procent, ale podruhé to rozhodně vidět nechci.(05.05.2025)

Neskutečně mrazivá inscenace, které by se člověk od poety, jenž napsal scénář ke Kamennému orchestru, nenadál. „Čeho se bojíš?“ „Sebe.“ Tak chutná moc, ideály jsou zapomenuty a ve jménu dobra je možno napáchat spoustu zla. Platilo, platí a platit bude, dokud se lidstvo nepoučí, nebo nevyhyne. Šmeralův Torquemado je chladný, bezcitný a vypočítavý samovládce. Pro moc je ochoten čehokoliv. Mladý idealista Diego v podání skvělého Radka Brzobohatého projde vývojem od aktivního odporu, přes účast až po poznání sebe sama. Diego je vyobrazen s dokonalou psychologickou drobnokresbou. Brzobohatému se podařil husarský kousek, svým zralým výkonem zastínil i výborně hrajícího Šmerala. Haničinec je výtečný především v závěru, kdy z něj emoce jen prýští, jeho hledání vyšší pravdy je krátký niterný boj, ale jako kdyby se mu podařilo zpomalit čas, abychom si mohli vychutnat každou jeho myšlenku. Strach, zároveň odhodlání, kajícnost, pokoru i vzdor, tolik protichůdných poloh během několika málo sekund. Zde prožil Haničinec svoji nejzdařilejší chvíli před kamerou. A samozřejmě Štěpánek jako kapitán. Zprvu se zdá jeho role podružná, ale když sedí kapitán s Torquemadem u snídaně, tušíme, že tohle nemůže dobře dopadnout. Tuší to i dva další zúčastnění, pletichář i chladnokrevná bestie. Jen kapitán s láskou a dojetím vzpomíná na staré dobré časy, špetku nastupujícího patosu vystřídá okamžik prozření, krátký, ale intenzivní. Noc bez úsvitu je také taková, krátká, ale velice intenzivní. Zdobí ji nejen výtečný scénář vzešlý evidentně z mimořádné předlohy, skvělá Fišerova hudba a vyjma Mareše odzbrojující herecké výkony. Přesně takové televizní inscenace mám ráda, nepotřebují žádnou noblesní výpravu, tady si Moskalyk vystačil určitě s pár drobnými, ale přikovají diváka k obrazovce natolik, že je mu úplně jedno, jestli jsou na place nějaké kulisy a herci mají nějaké kostýmy.(06.02.2023)

„Lež zůstává lží, ať je jakákoliv.“Bohužel i tato bídná inscenace zůstane pro mě bídná a nepříliš povedená, ať už je jakkoliv narvaná hutnými myšlenkami, neb všechno ostatní selhalo. Zase jednou jsem naletěl na oblíbenou nálepkutrezorový filma domníval se, že když to soudruzi 20 let zakazovali promítat, musí to být jednoduše pecka. Již párkrát jsem se přesvědčil, že pokaždé nemusí. Jsem proti totalitním ideologiím a proto mi je sympatické, že film se pohybuje ve stejné ideologické vlně a poukazuje na nebezpečí totality, ale to je asi tak všechno. Celých 77 minut se pohybujeme v špatně osvětleném prázdném studiu, kde se postupně prochází skupina herců a všchni s patosem teatrálně pronášejí agitačně laděné dialogy o moci, nimiž řeší inkvizici. Antonína Moskalyka (Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou,Konec velké epochy) považuji za dobrého režiséra, byť se značnými výkyvy v tvorbě, tady žel myšlenkově zajímavý scénář proměnil v jednu slabou rutinu.Noci bez úsvituchybí jakákoliv invence, přednes herců připomíná spíše nedělní chvilku poezie a co je nejhorší, film postrádá atmosféru. Patos a temnota ve studiu atmosférou nenahradí, jako historické drama o inkvizici ve Španělsku je to skoro nepoužitelné, jako podobenství o vykonstruovaných procesech málo působivé. Oproti mistrovskémuKladivu na čarodějniceOtakara Vávry jde za mě o nesrovnatelnou záležitost, byť tematicky spřízněnou a se stejným hercem v hlavní roli.40%(03.01.2021)