Neviditelní protivníci (1977)

NEVIDITELNÍ PROTIVNÍCI. Feministický film o nejisté ženě ztrácející se v realitě. Zajímavost.

Blbě se to hodnotí. Na jednu stranu je vidět, že skoro všechny ty divné scény nejsou samoúčelné a něco se snaží zdělit, tudíž je zde vidět nějaká filmařská zručnost, jenže na tu druhou stranu, téma, které rozebírá, je strašně feministické, ale tak co taky čekat od filmu od ženské, která je strašná feministka? Celé je to o tom, že muži jsou strašná hovada a ženy díky nim nikdy nevyniknou. Do toho je tu něco vykradené z Vidiny a zápletka jak z Invaze lupičů těl, která se vyvíjí minimálně (ale vyvíjí a něco jako konec má - to je nutné zdůraznit) a jako mimozemšťané tu jsou Hyksósové, což je, jak jsem si hledal, kmen, který kdysi dobyl Egypt a pak se po nich slehla zem. Tady se vrátili, aby ovládli těla lidí, evidentně jenom mužů. I když je to celé feministické, přesto tomu nemůžu upřít dobrou kameru, jistou filmařskou profesionalitu a tu spoustu zajímavých scén (sen, vybalování nákupu, jízda vlakem, poslední scéna). Pak je tu sice i několik stupidních, jako třeba ta v kavárně, ale i tak nemůžu popřít fakt, že mě ten film celkem baví a těšil jsem se při něm, co přijde v další scéně. Případné zájemce ale musím varovat, že tenhle film je dost experimentální a je součástí tzv. rakouské avantgardy. Z čehož vyplývá, že pro běžného diváka to fakt není. V celkovém hodnocení ale fakt nemůžu říct, jestli se mi to líbilo nebo ne - mám to hodně podobné jako uživatel Cimr. 3*(14.12.2019)

Hyksósové (též Asiaté), poté co dobyli Dolní Egypt a pár století v něm vládli, byli nakonec poraženi a zmizeli, aby se objevili koncem dvacátého století v Evropě. Tak jako v Egyptě tvoří i zde nesměsitelné stratum. Fotografka Anna, která tento proces dokumentuje, však naproti tomu funguje v několika vrstvách: ve vztahu žena-muž (s Peterem Weibelem, který napsal scénář), žena-Hyksósové (svět fantasmat a přeludů), žena-vnější svět (zmatek a násilí), žena-vnitřní svět (můžeme jen uhadovat z náznaků a vlastního nálezu). Zvládnout tuto mašinérii se Anně, jak se dalo čekat, nepodaří. Akt "vzdání se" v závěru filmu je více než výmluvný.(26.02.2019)

Žena a její šílenství z toho, že nesplývá s obrazem světa, který ji obklopuje, a kromě pochopitelné a explicitní feministické kritiky (ty vole, představa, že Valie Export natočí film ve stylu Eda Wooda, no ty vole!) nejzajímavější v tom, jak uchopuje (i autobiograficky) umění jako kritiku i umělecký prostředek v mechanismu samotného filmu. Protože schizofrenie hlavní hrdinky vzniká právě z rozdvojení skutečnosti na její jednorozměrnou "normální" složku a (ro)zdvojenou kopii, viditelou pouze objektivem fotoaparátu, resp. zorným úhlem angažovaného umění. A hlavní postava, aplikující své umělecké postupy na sebe sama (a způsobující si tím schizofrenii), se ocitá stále více v područí "neviditelných protivníků", kteří progresivně nahrazují "normální" lidi a situace sebou samými proto, že hlavní postava/ umělkyně se od normálního vnímání světa odvrací ve prospěch uměleckého a jen skrze tento je onu "neviditelnou" (ale určující) složku schopna vidět. Export tak film logicky prokladá i sekvencemi, které stojí samy za sebe, bez nutné souvislosti s celkem příběhu.(09.11.2016)

Asi nejpodivnější film, co jsem kdy viděl. A to je co říct, protože se docela zabývám podivnými filmy. Hodnocení mi v průběhu sledování létalo od odpadu! po pět hvězdiček a nakonec se zastavilo na zlaté střední cestě. Některé scény byly skvělé, třeba hned ta první, kdy ženu probudí hlášení z rádia o jakýchsi bytostech, co ovládají těla a mysl lidí a ta žena neví, jestli se jí to jenom zdálo nebo jestli to vážně slyšela. Naopak je tu ale také pár scén vyloženě hloupých, za všechny mě napadá odporně feministický rozhovor v restauraci, kdy muž mluví jako naprostý vůl a působí tak spíš jako karikatura muže. Je těžké zaujmout k tomuto filmu nějaké stanovisko, asi to ani dost dobře nejde, když film vypadá asi nějak takto: muž a žena řeší astronomii - střih - muž močí ženě na hlavu - střih - vyslechneme historii jakéhosi rakouského náměstí - střih - muž v knežské čepici si čte na střeše v knize a masturbuje při tom - střih - žena dostává pokutu za špatné parkování - střih - žena krájí hlavu kaprovi. A tak dále a tak dále, tady jsem popsal jen zhruba čtvrt hodiny z celého filmu. Jak už jsem psal, je těžké k tomuhle zaujmout stanovisko. A tak ani nevím, jestli se mi to líbilo nebo ne.(01.08.2009)