Nechte to na mně (1955)

Herci se snaží, ale překotná mluva a groteskní uspěchanost, což nevadilo v prvorepublikových komediích, se do socialistického kina na dané téma příliš nehodí. Působí to jako pěst na oko, jako snaha o legraci za každou cenu, zbytečně se příliš tlačilo na pilu bez jakéhokoli opravdu vtipného nápadu. Velmi zajímavý a nadaný Robert Bate-Stein v roli Pepíka a pouze jeden film!-kam se poděl takový talentovaný kluk?!

"Já bych mohl dělat věcí...."říká Patočka v podání roztomilého Oldřicha Nového. A člověk se nestačí divit, s jakou vervou se dotyčný žene z funkce do funkce. S pocitem, že "dokáže ještě víc": Sociální referent, kulturní referent, domovní důvěrník, předseda spolku zahrádkářů, holubářů...a já nevím čeho ještě všeho... I když je na filmu hodně znát doba jeho vzniku, to téma je poměrně nadčasové. Svým způsobem je mi postava Patočky docela blízká. Taky mám trošku s tímto přístupem k životu z minulosti své zkušenosti. A je pravdou, že ty konce nebývají úplně nejrůžovější... Zde film samozřejmě končí (jak jinak) v rozjařilé náladě a ve všeobecném veselí. Filmy 50 let holt takovouto atmosféru měly.

Snímek, za jehož kvalitu O. Nový naštěstí nemůže. Hraje opět skvěle, ale sám taky všechno neutáhne. Celý děj by se v kostce dal popsat tak, že Nový běhá sem a tam a u toho sbírá funkce a pomalu objevuje úskalí tolika zájmů. Nicméně scénář je opět silně politický a bohužel snímek nemá příliš zábavný děj. Tím spíš, že je považován za komedii. Pak je taková komedie slabá, neboť humoru jsem zde mnoho neobjevil. Chápu Friče. Touha zalíbit se tehdejším mocným, aby mohl točit třeba i něco odvážnějšího ho hnala do natočení podobných politických frašek. A takoví herci jako Pištěk a Nový pak trpěli, neboť odmítnout nemohli. To by totiž klidně mohlo znamenat, že už by si nezahráli. S odstupem času v dnešní době je pohled na takové filmy směšný, ale na druhé straně i zajímavý z hlediska doby a historie. Filmovou kvalitu má ale prach bídnou.

Moralizující a velmi kritický příběh skutečností o funkcích, který by se klidně mohl odehrávat i v dnešní době. Troufl by si někdo na remake? Obětavost a svévolnost jediného člověka pro všechno na úkor druhých převážně líných lidí vždy takového jedince přivede jedině tak k nervovému zhroucení. Snímku velice škodí doba vzniku, ale co se týče budovatelských pouček a vyzdvihování strany, zase až tak tragicky se na to dívat nedá. Herecký koncert Oldřicha nového, který tu je doslova ve svém živlu, povznesl snímek na zábavnosti a snad i na určité atraktivnosti. Takovéto podobné ztřeštěné role si již v minulosti zahrál několikrát a tak velmi dobře věděl kde co a jak. Kromě jeho se tu vyskytují i další herecké osobnosti z válečných a předválečných let českého filmového světa, ale Oldřicha Nového spíše jen doplňují nebo mu přirozeně nahrávají. Sem tam něco sice pobaví, ale ryzí temná realita tehdejší doby snímek spíše hatí a tak se na něj dnes dá dívat snad jen jako na vzpomínku divné doby a na úžasného Oldřicha Nového.

Film dokazuje starou známou pravdu, že skvělí herci sice zahrají výborně i sebeslabší roli, ale chabý děj tím nezachrání. Možná je pak výsledek ještě o to víc tristnější, kdyby v tom nepřesvědčivě účinkovala nějaká dřeva, dalo by se tomu i zasmát.Zajímavost:Jak vidno ze seznamu herců, roli Nového syna hráli Robert Bate a Robert Bate-Stein. Nejedná se o tiskovou chybu, skutečně taková dvojčata existovala. Jejich rodiče totiž byli zatížení na jméno Robert, tak obě svá dítka nazvali stejně. Na jednoho volali "Roberte" a na druhého "Roberte Steine", protože ten už odmala nejradši stříhal nůžkama papír. Jinak nutno říct, že oba doplatili na svůj příliš moderní vzhled, a tak si už v naší kinematografii neškrtli. Jejich zkouřený pohled by se totiž spíš hodil do dnešních filmů o mladých uživatelích marihuany než do role nadějného sportovce v budovatelském snímku. Pozornému diváku také zajisté neunikla výrazná kruhová prohlubenina mezi Kreuzmannovýma očima. Stejný ďolík měl i v týle, ale tam mu ji zakrývaly zbytky vlasů. Tento herec byl totiž padouchem nejen ve filmu, ale i v normálním životě. Jednou na Silvestra hrál v menší společnosti partičku karet, byl odhalen, jak podvádí, jeden z méně flegmatických protihráčů vypěnil, vytáhl revolvér a vpálil mu kulku mezi oči. Naštěstí jeden účastník těsně předtím absolvoval tovární kurz první pomoci, takže si věděl rady. Bez ohledu na to, že je teprve deset hodin večer a půlnoc tedy ještě neodbila, načal dvě šampáňa a zátky z nich narval do obou otvorů v Kreuzmannově hlavě. Kreuzmann se po této operaci cítil fajn, jen trochu přiopilý, protože nebyl čas zátky umejt.