...nebo být zabit (1985)

"Já neumřel a nezůstal jsem živý."Těžko říct, zda tento Hollého pokus o válečný film mohl dopadnout lépe, než jak ve výsledku dopadl. Celé mi to přišlo dost monotónní, bez silnějších emoci a výrazu. Ani těch pár retrospektivit tomu moc nepomohlo. A to nemluvím o některých reáliích z koncentračního tábora v samotném úvodu snímku. Každopádně syrové válečné drama bych si (pokud jde o celkovou atmosféru) představoval trošku jinak. A moc mi ani nesedla filmová hudba Harryho Macourka.

Slušná vojnová dráma o úteku z koncentračného tábora. Dej filmu je pomerne jednoduchý. Ernest si vyrobí "ihlu", prestrihne plot a so spoluväzňami sa pokúsi o útek. Potom sa už len uteká, skrýva a prekonávajú prekážky. Viac ako akciu však divák ocení lyrickú náladu a temnú atmosféru, ktorú režisér buduje hudbou, zábermi krajiny a spomienkami hlavných hrdinov. Na diváka čaká aj niekoľko zvratov ale nie šťastný koniec.

Málo známý, ale o to více zajímavý československý válečný film, který se odehrává na konci 2. světové války. Děj začíná v koncentračním táboře, kde vedení plánuje popravit 3000 uvězněných svědků tak, že je nahrnou do muničního skladu, který později vyletí do vzduchu. Ten pochod vězňů je hodně emotivní, stejně jako o něco dřívější záběry na ně, když byli namačkaní ve svých domech. Z reálného pohledu chybí jedině snad ty vyzáblé těla, jinak je to hodně mrazivá podívaná. Před smrtí se zachrání pouze hrstka vyvolených, kteří utečou. Ovšem samotný útěk stejně přežijí jen dva, Vídeňan Ernest (Milan Kňažko) a mladý Žid Kim (Martin Zounar). Útěk se nepovedl kvůli tomu, že jeden z uprchlíků se dotkl drátů, které ohlásily útěk. Ten dotek mi přišel hodně nahraný, stejně jako mi přišel samotný útěk hodně zvláštní. Ernest se dostane ke kleštím a úplně nikým nepozorovaný přestříhá dráty. Poté to jde ještě oznámit na pokoje vězňům, že s ním mohou utéct. Přijde mi to takové hodně přitažené za vlasy, strašně moc jednoduché. Na druhou stranu se na to hezky dívá. Ernest je takovým rakouským Rambem prchajícím z koncentráku, který na své pouti učí zabíjet svého mladšího kolegu Kima. Proto by mě nenapadlo, jakým stylem film končí. [388. hodnocení, 43. komentář, 64%]

Mohlo by se to jmenovat například Dva z koncentráku a pes. Tísnivá syrová atmosféra, kde je smrt přes obrazovku nepříjemně cítit. Taková nefilmová surovost není obvyklá ani v mnohých klasických válečných filmech. 80. léta se v Československu nesla trochu v takovém revizionistickém duchu. Atmosférou podobné například takovému Signum Laudis. Utéct ze samotného koncentráku byl jen první z těžkých kroků. Jedna šokující scéna a vynikající hudba. Na pět tomu chybí o trochu solidnější scénář. V podobě jaké to je, to vypadá spíš jednu scénu vedle druhé. I tak to je jeden z nejlepších československých válečných filmů. "Víš kolik ta bestie potrhala lidí?" - "Za to můžou zase jen lidi."

Podle mě se jedná o výborný film, který stojí a padá především na hereckých výkonech, neboť právě tito herci jsou až na výjimky v každém záběru. Ani hudba není tak silná a vlastně příběh sám o sobě. Kolik už bylo natočeno filmů na téma útěků z koncentračních táborů. A různorodých žánrů. Akční, dramatické, ale i komedie, ale vždy velké produkce uspokojující diváky pouze velkými příběhy. Se silnými hereckými výkony stojí kvalita i a scénáři. Divák má možnost nahlédnout do duší lidí, kteří byli k zabíjení donuceni. A díky retrospektivním záběrům se dozvídáme jak moc je jim vzdálené, ale jak moc je doba přetvářela k záchraně za každou cenu. Byl jsem celkem překvapený nejen závěrem, ale i tím, jak kvalitní snímek mi dlouho unikal.