Návrat Martina Guerra (1982)

Historicky doložený prípad krádeže identity a história z tohto filmu aj vynikajúco sála. Krásne francúzske dedinské prostredie, plne veríte tomu, že sledujete udalosti spred 400 rokov, skvelé kostýmy, ktoré sú vyslúžili aj nomináciu na oscara. Herecká dvojica Depardieu – Baye je výborne vybraná, povedal by som, že až prekvapujúco tu existuje chémia. No a o Nathalie Baye sa dá povedať, že v mladosti určite nebola ženou na zahodenie.

Kvalitativne rovnky level ako Antonioniho Professione -reporter 1975. Akurat tu nie je Nicholson, ale Depardieu a cele je to zakomponovane do 16. storocia. Film ma kludne tempo, nikam sa neponahla, dialogy na urovni. Postupne ale stupa napatiua, to spozoruje kazdy, kto ma toho napozerane uz dostatok. Vyborne je zobrazena situacia, kedy sa idylicky stav veci vo francuzskej dedine meni na nepoznanie. Zaver je uz potom vyslovene depresivny. 95 %

S odstupem mnoha let zhlédnuto znova. Stále výborné.(90ˇ%)

Tohle jsem si sušil dlouho. Bohužel pro hodnocení, začátek filmu je nebetyčná kravina, a až závěr u soudu je zábavný. Roztahané, od nikud nikam, Gerard to nespasí ani s hlasem Miroslava Donutila.

Po Antonioniho "Povolání reportér" jsem si v rámci "studia identity odskočil" k případu Martina Guerra. Zde se jedná o identitu ukradenou, neprávem přivlastněnou, vylákanou na někom jiném. V šestnáctém století se takový příklad řešil jednoznačně tak jak ukazuje sám film (snad jen ten soudní proces mi přišel na chudáka sedláka příliš velkolepý). V dnešní době (a myslím, že porovnání s "dnešní dobou" tomu dává ten správný šmrc), by to až tak jednoznačné - i přes prokázané skutečnosti - být nemuselo. (Martin Guerre na cestě k šibenici se vyznává: "Bože, odpusť mi. Znesvětil jsem manželský stav, krále a zákon." Dnes uvedené instance kromě "zákona" vypadávají zcela hry.) Dnes by Martin Guerre odešel od soudu jen s nějakou menší pokutou a bylo by mu doporučeno, aby věci uvedl na správnou míru, tj. aby si ponechal svojí dřívější (už dávno ne pravou) identitu nebo aby se přejmenoval. Prostě je to tak (a proč by nemělo): "Kdo obdělává delší dobu cizí pole, pak i když není jeho katastrálním vlastníkem, patří jemu." Další zajímavou plochou (nebo plošinou podle Deleuze), který film neukazuje, ale přesto naznačuje, je společné vojančení pravého a falšného Martina, jejich přátelství, které jde až do intimních dobrodružství. A samozřejmě také vztah Martinů "ke své ženě".(27.09.2019)