Návrat idiota (1999)

Návrat Idiotaje jemne artovou tóninou príjemne nalinajkovaného scenára, ktorý je obohatený aj efektom daného obsadenia. V rámci príbehu mu toto totiž dodáva nádych akéhosi vyššieho pôžitku, ktorý vyvoláva účinok už prakticky automaticky, a to najmä pokiaľ sa jedná o výrazný šarm a umelecký dotyk p.Geislerovej. Filmársky priemerná, no dušou nadpriemerná záležitosť, s pomerne jednoduchým základom, zvládnutá výborne.

Návrat idiota je citlivě adaptovanou verzí motivů ruského románu Idiot Fjodora Michajloviče Dostojevského. Režisér a scénárista Saša Gedeon látku ukotvil do doby vzniku filmu, tedy více než století po vydání literární předlohy, ačkoliv časové zasazení není ve filmu explicitně vymezeno. Tento přístup jednak potvrzuje nadčasovost původního díla, zároveň však svědčí o režisérově schopnosti nenásilně modernizovat klasický příběh, respektive jeho narativní kostru. Pavel Liška v hlavní roli Františka („idiota“) podává velmi přesvědčivý a civilní výkon. Ztvárňuje postavu lehce naivního muže, který se znovu učí vnímat svět a je poznamenán traumatickými sny vycházejícími z jeho předchozí léčby epilepsie. Výrazné herecké výkony podávají i ostatní představitelé. Aňa Geislerová (Anna), Jiří Langmajer (Emil), Tatiana Dyková (Olga) a Jiří Macháček (Robert), kteří vytvářejí milostný čtyřúhelník. Ten vrcholí silnou scénou společného oběda, v níž se koncentruje budované napětí mezi postavami. Celým snímkem prostupuje hudba, založená především na drnkacích a strunných nástrojích, která podporuje intimní a melancholickou atmosféru vyprávění. V úvodu filmu se může divák mírně ztrácet, nikoli však kvůli absenci dialogu (první mluvené slovo zazní až přibližně v deváté minutě), ale spíše kvůli přechodu mezi realitou a snem. První snová sekvence vychází přímo ze situace cesty vlakem, kdy František šplhá do vyšších pater prostoru, což působí až surreálně. Františkovo opakované krvácení z nosu lze číst v symbolické rovině jako obraz vnitřního utrpení či „krvácení srdce“. Návrat idiota tak působí jako komorní, adaptace klasického literárního díla, soustředí se především na vnitřní svět postav.

Ťažko povedať, či je problémom užDostojevskéhopredloha alebo iba spracovanie režiséraSašu Gedeona, aleNávrat idiotaz roku 1999 je filmovým sklamaním po prakticky všetkých stránkach. Príbeh o navrátivšom sa "idiotovi" (Pavel Liška) sa usiluje byť pohľadom na neľahké medziľudské vzťahy - či už partnerské alebo rodinné. Na papieri "tradičný" filmový námet, na ktorom sa zdanlivo nedá veľa pokaziť, ale v praxi dopláca najmä na dve veci - dejovú nevýraznosť a vzťahovú komplikovanosť. Napriek tomu, že v snímke nevystupuje až tak veľa postáv, nie je najjednoduchšie sa zorientovať vo vzťahoch, ktoré medzi nimi panujú, a to predovšetkým z dôvodu chaotickej dejovej výstavby, pri ktorej má divák neraz pocit, ako keby nebola lineárna, ale "skákala" medzi rôznymi časovými rovinami. Situáciu v tomto smere zhoršujú aj "idiotove" nočné mory, ktoré sa viac či menej prelínajú s realitou. Ešte väčším mínusom je ale nevýrazný dej ako taký, ktorý nielenže zlyháva nezaujímavým príbehom, ale navyše nie je schopný sa ani naplno žánrovo prejaviť - či už dramaticky alebo komediálne. Dojem z filmu kazí aj nedobrá sivastá výprava a nezaujmú ani herecké výkony, ktoré si mnohí z nejakého dôvodu pochvaľujú. Pavel Liška má oveľa lepšie roly, zatiaľ čoAňa GeislerováaJiří Langmajersú "tradične" nesympatickí.Návrat idiotaani zďaleka nie je taký "zázrak", za aký sa ho niektorí snažia vykresliť. Možno dokonca povedať, že ide priamo o sklamanie, pretože svojou nevýraznosťou zaostáva za schopnosťou českého filmu bodovať na dramatickom aj komediálnom poli.

Jak tam boli všetci mladí… Videl som to v dobe vzniku a páčilo sa mi to. Mal som to za malý, citlivý, nočný film. Neskôr som to mal za film, ktorý dal svetu Pavla Lišku, potom za film, ktorý na Levoch porazil Pelíšky, a v súčasnosti  to mám (už štvrťstoročie) za posledný film Sašu Gedeona. Film, ktorý má krásnu hudbu, úžasnú kameru, výborných hercov, scenár. Porovnávať sa to dá ťažko. Pelíšky sú ikonický český film. Idiot zas prvotriedna európska vzťahovka. Pokiaľ ide o mňa, tak Vilhelmovka > Geislerka, ale ja som bol vždycky na ľadové kráľovné (obe sú krásne).

Nemělo by dále smysl vyhýbat se životu.V poslední době se stalo módním ohrnovat nos nad devadesátými lety. Filmy jakoNávrat idiotanebo i jiné, které jsem v poslední době s velkým časovým odstupem reprízoval, nicméně naznačují, že přinejmenším na poli kinematografie nemá současnost na pohled svrchu nárok. Saša Gedeon poIndiánském létuještě více napnul síly k dokonalému zasazení novovlnného étosu do nečasového maloměsta, obohatil jej o figuru (jako) z ruského románu a výsledkem je cosi jedinečného - chirurgicky přesný, inteligentní, ale ne chladný vztahový film, který nejenže nemá chybu, ale může zralého diváka obohatit o cenné psychologické postřehy. Což by samozřejmě nebylo možné ani bez skvělého psaní, vyznačujícího se až jakousi kaskádovitou promyšleností, v níž geniální pointu často následuje ještě něco lepšího, a prvotřídním obsazením, míchajícím divadelní expresivitu (hovado Jiřího Langmajera), prověřené mistrovství (maminka Zdeny Hadrbolcové), civilní přesvědčivost a půvab (Vilhelmová, Geislerová) a něco naprosto nevídaného (Pavel Liška, o kterém Petr Čtvrtníček v dobovéČeské sodětrefně konstatuje, že je 'číslo'). Když budu na základě filmu požadovat v kinematografii i ve světě 'víc idiotů', nedopadne to tak, jak bych si přál.Kdyby se s vámi něco dělo, tak zase zavřete? / Zařvu.