Lucerna Páně v Budapešti (1999)

Vskutku postmoderní a ještě více postsocialistická moralita co do obsahu, tak do formy: tekuté přelévání identit postav jako by podtrhovalo bezobsažnost obsahu nové životní reality, která se mávnutím kouzelného proutku střihačských nůžek rázem mění v neživotní realitu bezduchého kariérismu, v němž život a smrt nedávají o nic větší smysl, než svět sám, a proto je lhostejné, zda postava umírá, nebo se navrací k životu. Ekonomická transformace rodící zbohatlíky, zabíjející na cestě vzhůru všechny ostatní a hlavně sebe samotné jako své minulé existence, vede opět jen ke smyčce nových osobních bludných kruhů reinkarnací na cestě od hrobníka k milionáři a od milionáře k hrobníkovi, protože pro svět už neexistuje žádné východisko. Jancsó nejen metafikčním sebeobsazením se do groteskní role, ale i cílenou sociologizující neživotností postav, připomíná tehdejšího Godarda.(02.08.2020)

...jde o maximální úlet Mistra, který jím patrně hodlal ukončit svou filmografii (pohřeb v bazénu na závěr filmu). Je to geniálně prosté, pánové Jáncsó se svým dvorním scénaristou Hernádim se obsadili do rolí sebe sama a spolu s trojlístkem hlavních hrdinů vymýšleli situace, kterými by se pobavili. Takřka celé je to natáčené na Budapešťském hřbitově typu Slavín na Vyšehradě v Praze, případně přímo na zchátralém hradě Budě, či na mostech nad Dunajem. Představte si Chytilovou, jak si dělá prdel ze sebe sama a Polívka jí sekunduje - o nic víc ve filmu vlastně nejde, hrdinové umírají nejbizarnějšími smrtmi, aby se v dalším záběru pobaveně nad režisérovými spády opět objevili. Přesto občas problesknou fascinující záběry jakoby z doby, kdy byl Jancsó světová filmařská třída anebo obrazy v nové, klipové estetice (minimum dlouhých záběrů - "dvacet let tu nebyl režisér doprčic!"). Začátek a závěr filmu byly pro mě nejsilnější: - začátek, dvě děvčátka zabíraná z ruky, zpívající si vulgární "Jan Amos Komenský, skákal z okna..." však to znáte; pak střelba, nasnímaná s detailem na obličej krásné střelkyně, spousta krve. V závěru jízda přes nevinné obličeje mladých (velké komparzy on prostě UMÍ), pozorujících hard-rockovou kapelu (Nebe nad Berlínem? Fenyes Szélek?) a mezi nimi starý vlk Jancsó se stejně urputným výrazem jako oni (a jeden z trojice hrobařů, karikující ho) - a vzápětí je na všechny, s připjatými andělskými křidýlky, puštěný proud z vodních děl, staroch, nestaroch. Beru a su zvědav na další!(10.01.2011)

Hlavním znakem pro mě, u tohohle filmu je fakt, že ačkoliv se mi v rámci snímků zhlédnutých z tvůrcovy filmografie líbil asi nejvíce, ani to mi nezabránilo abych při projekci na část snímku usnul.(08.01.2012)

Křišťálový glóbus - výběr(11.05.2007)