A sedmnáct jim bylo let... (1965)

Chápu, že se to snaží být spíše poetické a že se to válce věnuje spíš okrajově, popravdě s tím ani nemám problém, rozhodně mi tenhle typ válečných filmů sedí víc než ty, které jsou jen o určitých bitvách a životech významných generálů apod... Ono se mi to do určité míry líbí i tady, navíc to má úžasně vybrané lokace, jen mě to prostě nechytlo tolik, jak mohlo. Chybělo mi v tom něco, co by ten jednoduchý příběh obohatilo (třeba lepší budování přátelství mezi těma dvěma) a chyběl mi v tom i větší cit pro tempo, který by tomu dodal to, co to podle mě zoufale postrádá. A nebo jsem jen nebyl ve správné náladě, to je taky možnost... Špatné to rozhodně není a třeba si to někdy zopakuji, nicméně v tuhle chvíli to nevidím na víc, než silné 3*

Pěknej film, nestárnoucí, jednoduchej a přitom poměrně záživnej. Jen mě iritovala ta lehkovážnost hlavního představitele, kterej se v sovětské zóně navlíknul do nacistický uniformy a do konce války ji nesundal. Trnul jsem kvůli tomu v každým záběru, furt jsem čekal, kdy to koupí. Věřím, že opis atmosféry je věrný, byla nemálo zvláštní- jako celá ta šílená doba.

Zaujímavý pohľad na vojnu od významného maďarského režiséra plný zvláštnej dobrodružnej romantiky. Príbeh nás zastihol na sklonku vojny a sledujeme krátky časový úsek mladého muža potulujúceho sa nekonečnými trávnatymi plochami, lesmi a ruinami budov. Miklós Jancsó však rozpráva predovšetkým o priateľstve, strachu a snahe prežiť. Film bežal v našich kinách v roku 1965..

Miklosa Jancso v mnohych aspektoch jeho filmovej tvorby povazujem len za madarsku kopirku kultoveho talianskeho rezisera Antonioniho, a tu to o5 potvrdil. Dejova linka je v uzadi, do popredia vystupila priroda a aj ciastocne koniec svetovej vojny /vojaci, caste ruiny/. Rezisersky je to ale na urovni, krasne zabery na prirodu potesia, volne asociacie drzia pohromade prave vdaka reziserovi. 89 %

Moje první setkání s tvorbou Miklóse Jancsóa a nutno podotknout, že jde o setkání nejlepší. Dech beroucí je především jeho práce s komponováním mizanscény, s dlouhými záběry a nepřikládáním významu charakterů postav (Hvězdy na čepicích na tento popis sedí ještě více). A sedmnáct jim bylo let je situován do konfliktu po 2. světové válce mezi Rusy a Maďary a sleduje vývoj přátelství mezi dvěma mladými hochy, zastupujícími každý jeden z národů. Přátelství mezi nimi je zpočátku nemyslitelné, avšak postupem času si k sobě najdou cestu naprosto rozdílní lidé (nemluví stejným jazykem, nemohou se dorozumět), které pojí to, že jsou mladí a především lidé. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA]