Human Traffic (1999)

I s odstupem času máHuman Trafficpořád co nabídnout. Film se točí kolem pěti šesti postav, pro které představuje víkendová pařba smršť vyplavujících se endorfinů, přitom podobný efekt má i tahle ani ne 100 minutová pecka. Příběh sází na přirozenost a jsou v něm odpozorované situace či zkušenosti obsažené přímo z první ruky, což vysvětluje, proč se do něj dá tak snadno vžít. Ačkoliv dost přidává také přirozenost herců. K tomu nejde zapomenout na stylový jungle a další subžánry elektronické hudby, které v kombinaci s dobře nastavenou kamerou vytváří pohlcující jízdu, z níž už nejde vystoupit. Místy vyprávění zvolní odbočkami v podobě představ protagonistů nebo mravoučných intermezz pro nezasvěcené do drogové subkultury. Film tak balancuje mezi vtipnými příhodami a autentickou výpovědí, při níž postupem času dochází k sociálnímu neporozumění a ztrátě identity. Právě tyto odbočky společně s vypointovanými hláškami dělají zHuman Trafficvíc než jen obyčejný „party film“.

I po 25 letech skvělá sonda do dnes umírající clubbing generace, jejíž jsem býval hrdou součástí v post-pubertálním období.
Soundtrack pořád funguje skvěle a precizně dokresluje atmosféru jako před lety, vnitřní dialogy jsou stále aktuální a ocenil jsem i hezké narážky na společenské konstrukty, které jsem ve dvaceti chápal jinak (nebo vůbec), a po třicítce extra pobavily.
Pořád platí, že tenhle film není pro každého – a když jsem ho ve vlně entuziasmu pustil mámě, která se mě po zhlédnutí zeptala, jestli to byljen film o víkendové kalbě, pochopil jsem její pohled. Ale stále je to skvělá jízda se super prokreslenými archetypálními postavami, které jsou precizně představené během prvních patnácti minut. Člověk má pak pocit, že s nimi strávil roky – a instantní teleport do party doby kolem přelomu milénia je příjemná třešnička na pomyslném dortu.

Lidská trafikanebo-lifabrikanebo-lidopravaodhalí myšlenku v propojení s názvem do 15ti minut, když ukazuje groteskně nadsazenou mozaiku činností pracovníků obchodních firem: Probíhá kolotoč neustále opakované až nepříjemně otravné rutiny v rámci provozu (nejen) obchodu, který musí fungovat... a když se parta lidi setkává na dlouho očekávané párty, paradoxně se neděje o moc víc, než v odlišné náladě další podobně hromadně vykonávané činnosti (jako paření do rytmu hudby), stejně jako další obchod (tentokrát ilegální v souvislosti s drogami). Styl filmu oplývá dostatečně svižným střihem a osobitými, nejednou i vtipnými nápady, ale taky jsem se nemohl zbavit dojmu, že dějově zůstává až příliš podřízen myšlence a prožitku založenému na atmosféře, takže velkou část filmu zabírá jeden velký drogový párty trip, jehož sledování mě ne vždycky naplňovalo stejným dílem. Taky musím dodat, že už od počátku mi ne vždy zrovna sedl do noty přítomný humor (např. ta moderní variace na ChaplinovuModerní dobuv jedné scéně mi vyzněla spíš trapně) a moje sympatie k postavám často různě divoce kolísaly, ale i tak jsem musel u nejedné scény uznat, že jde o dost zajímavý film, který mě i přes jisté míjení překvapil mj. mnohatvárným vyústěním a některé hlášky, vtípky a příhody má povedené. Za nejvydařenější považuji celou část v pátek v hospodě, kdy dva mladí chlápci si vyříkají, že nejsou žádní kamarádi, přesto je evidentně baví trávit čas spolu, zatímco jejich povídání přerušují vtipně podané flashbacky k vybraným příhodám a rozrůstaná sešlost za chvíli přejde do nečekaného zpívání mládežnické hymny.[60%]

Velká srdcovka, kterou jsou baštila hlavně na střední a odpočítavala dny ve škole do víkendu, kdy se zase sejdem s pár nejbližšíma a náležitě se spolu ztřískáme. Hodně jsem se pocitama postav ve filmu ztotožňovala a myslím, že se jedná a dost realistickou ukázku toho prvotního vzdoru vůči systému, kterou velká část lidí v mladym věku prožívá.

Souvisí s předchozím filmem "Mr.Nice", který je o Howardu Marksovi. Ten zde hraje sám sebe v krátké odborné přednášce. Jinak jsem rád, že jsem na tenhle film natrefil, byť to vůbec není pro mě, jsem přeci jen již seniorního věku. Jediný herec, kterého zde znám, je Andrew Lincoln (V Lásce nebeské je to ten, který miluje Keiru a při předstírání koledy jí ukazuje psaný vzkaz - že ji miluje. A ona má těsně po svatbě s jiným...)  Jinak jsem vydržel asi 20 minut a pak přetočil až do konce. Jak říkám, tenhle film není pro starý. Sorry vy mladí za tu moji 1*.