Lízino štěstí (1939)

Popravdě mi ta druhá schovanka, co ji tak protlačovala tetička matka představená a která nevěděla, jestli svého snoubence chce, nebo ne, přišla životnější a že umí líp zpívat, než tohle na pohled křehké kvítko s neustále rozevřenýma očima a rádoby andělsky čistou duší. Píšu rádoby, protože chvílemi se ta holka chovala, že by ji člověk nejraději nakopnul, aby se trochu vrátila na zem. Jinak jsem celou dobu čekal, kdy se to rozjede, kdy přijdou nějaké intriky a protivenství, ale kromě pár drobností vlastně o ničem se nic nestalo a najednou zničehožnic přišel heppáč.

Jak je na tomto příkladu vidět, i ve třicátých letech se občas zapracovalo na filmovém pokračování snímku mající u diváků obrovský ohlas. Příběh tímto pokračuje vyprávěním o dívce hledající své místo v životě, tentokrát v klášterním penzionátu ve kterém se vlivem svého přátelského charakteru a rozvahou nemá problém prosadit. Stejně jako předchozí snímek má i tento svá specifika nejen dané svou dobou. Popularitu má spíše u divaček a není divu. Daný charakter a úsměvnost osloví pouze je. Snímek je tedy stejně jako předchozí veselý, romantický a svým nadhledem příznačný i na dnešní dobu. Česká filmová klasika mající u diváků své dané místo hlavně působí jako lákadlo na literární předlohu, které je po dějové stránce přeci jen o něco obstojnější.

Lízino štěstí? Snad. Ale divákovo utrpení. Jestli jsem si myslel, že začátek filmu není až tak strašný, jako u jeho předchůdce, byl jsem zakrátko vyveden z omylu. Snímek byl dostatečně dlouhý na to, aby ty obludnosti v ději a v dialozích film převálcovali a bezpečně snížili na "úroveň filmu prvního". Snímek (a jeho předchůdce) tak patří k nejhorším předválečným filmům. Právem! V rámci žánru (červená knihovna) za 1.

Ano, film je naivní, ale tak krásně naivní, že člověk neodolá... Moc se mi na něm líbí ta jednoduchost a čistota charakterů. I prostředí příběhu, totiž klášter s chovankami, je v éře prvorepublikového filmu spíše vzácností. A Zdeňka Sulanová s Ladislavem Boháčem si zde znovu střihli milenecký pár a nutno říci, že jim to opět slušelo. Některé fáze/dialogy mohou z dnešního pohledu působit naivně, nepředstavitelně, tehdy to však bylo normální. A pro mě osobně mají tyto "přehmaty" opravdu kouzlo...

Další krásný příběh obecní holky Lízy, teď už dospívající slečny. Oba filmy mám moc rád. Jsou to dokumenty úplně jiné doby, kdy sice lidé už pomalu zažívali hrůzy války, ale některé věci prostě byly na lepší úrovni než dnes.