Jízdní hlídka (1936)

Dobrá vojnová dráma približujúca tak trochu selankovitou propagandou hrdinskú úlohu československých legionárov v Rusku počas 1. svetovej vojny. Prostý príbeh, dnešnou rečou povedané, jednej "misie" jazdeckej hliadky, ktorá kvôli zraneniu a neopatrnosti skončí uviaznutím v pasci a následne hrdinským odporom takmer na úrovni sovietskych filmov. Československí legionári sú tu samozrejme zobrazení len v dobrom svetle ako dobrí strýčkovia, ktorí nechcú nič iné len ísť domov. Chlapi bojujú húževnato, ale je až úsmevné koľko majú popri tom času na vzletné rečí o bratstve a riešenia rôznych iných vecí, takže práve táto nesústredenosť na obranu je im väčšinou osudná. Produkcia je dobrá a podobne ako herecké výkony poplatná dobe, takže z dnešného hľadiska ničím neohúri.

Hlavním problém vidím v tom, že kdybych si nenašel historii v Googlu, nebylo by mi zcela jasné, proč Českoslovenští legionáři vůbec operovali v Rusku a snažili se potlačit povstalce. Legionáři tak bojují se Sověty, kteří měli dost oprávněných důvodů protestovat proti tehdejší vládní garnituře. To ještě asi nikoho nenapadlo, že co přijde potom bude mnohonásobně horší. Bohužel je snímek hodně komorní, takže se opírá o jednu chalupu a zasněženou krajinu. Některé herecké výkony jsou až na hranici teatrálnosti a pomáhají si patosem. Jinak jde ale hlavně o obranu domku, střílení z oken a pronášení mnohých mouder. Na druhé straně byl film vedle klasických veseloher něčím v kinematografii spíše výjimečným a třeba Zdeněk Štěpánek je prostě výborný pořád. Samozřejmě, že už to zde bylo zmíněno, že v roce 1936 byla potřeba posilovat národní sebevědomí a uvědomění, jelikož Německá hrozba už byla více než patrná.

Jízdní hlídka je jedním z mála legionářských filmů. Odehrává se v Rusku, kdy se legináři snažili po válce dostat domů, ale nemohli kvůli bolševikům. Jízdní hlídka obsadí osamělé stavení, ale nenápadní obyvatelé jim dokonale zavaří a ještě je prozradí vojákům, kteří je obklíčí. Některé scény jsou až syrové, atmosféra řádně hutná a příběh zajímavý.

O československých legionářích, kteří byli ihned po návratu domů oslavováni za své bojové úspěchy na Transsibiřské magistrále v Rusku, bylo natočeno mnoho filmů, snad osmnáct, ale většina z nich se bohužel nedochovala. Z těch, které se dochovaly, zůstává vrcholem úžasný „Plukovník Švec“ (1929). „Jízdní hlídka“ má z dnešního pohledu kuriózní westernový motiv, který byl později nejednou rozvinut do tohoto žánru. Těžko říci, zda se právě tímto československým filmem inspirovali zahraniční filmaři, který je zpracován velkolepě, nádherně a s úctou. Škoda jen častého patosu děje, který byl pravděpodobně ovlivněn adaptací divadelní hry Františka Langera. Každopádně i tak kdo by nesoucítil s legionáři například při scéně, kdy jsou nuceni utratit koně. Nejzajímavější na filmu je přítomnost významného herce Zdeňka Štěpánka, který legionářem skutečně byl. Zda byl za svou roli v tomto filmu oceněn z legionářské vděčnosti, nebo proto, že ji dobře zahrál ze své zkušenosti, se už nikdy nedozvíme. Zub času se snímek snaží znehodnotit seč muže, ale odolává. A je to dobře. Jedná se o věrnou filmovou připomínku našich předků, kteří měli velkou zásluhu na vzniku dnes již neexistujícího Československa, jehož pozůstatky se proevropská politická garnitura stále snaží nadobro sprovodit ze světa.

Legionářské filmy byly ve třicátých letech takový zvláštní fenomén, šlo o posvátnou tématiku, ale zároveň je patrná jakási snaha o zlidštění a zatraktivnění pro diváctvo. Nakolik se to povedlo v době svého vzniku těžko hodnotit, snad byl účel pozvednutí morálky proti rostoucímu německému ohrožení splněn. Dnes z toho bohužel nezůstalo mnoho zajímavého. Prkenná divadelnost v projevu, technicky nepodchycené běhání / ježdění na sněhu. V půlce filmu se dostáváme k nejlepší části, všichni jsou zavření v jedné místnosti, nepřítel přichází zevnitř i zvenku. Bylo by to velmi dobré drama, takřka předchůdce suspense thrilleru… kdyby ovšem ve scénáři nezvítězilo patetické vlastenectví nad uměleckým / přirozeným projevem. Co bude který kamarád dělat po válce je, myslím, zbytečná informace, protože mrk mrk. Zdeněk Štěpánek asi potřeboval odejít z natáčení jako první, podle toho se pravděpodobně určilo pořadí.