Poručík Alexander Rjepkin (1937)

Vlastne docela zajimavej film. Moc podobnych si nevybavuji. Cely se odehrava ve vojenske nemocnici a je ciste interierovy. Presto upouta. Adina jako nestastne zamilovana nemecka sestra, Borsky jako rusky-nerusky zajatec, Truda jen jako dalsi nemocnicni sestra, Smolik jako seflekar, mlada Rosulkova jako manzelka hlavniho hrdiny (Borsky). Scenar spolunapsal tremp Jarka Mottl.

Celkom dobrý vojnový film, ktorý je vlastne tak trochu skrytou agitkou vzniku Československej republiky. Za príbehom Alexandra Rjepkina sa ukrýva dobová panslavistická oslava spojenia s Ruskom proti habsburskej monarchii. Nezakryje to ani ľúbostná epizóda so sestrou Matyldou, ktorej premena zo zarytej ubermensch na rusofilku je neuveriteľná. Produkcia je dobrá a dokáže sporadicky podporiť atmosféru. Väčšinu práce však robia herci a dá sa povedať, že výborne. Film celkom pekne zobrazuje národnostnú pestrosť monarchie a samozrejme ponížené postavenie Čechov v Rakúsko-Uhorsku. Žiaľ postupne skĺzava k sentimentu a ku koncu až k bezbrehému pátosu. 70%

Jak ironicky snímek působí v kontextu historie. Byl totiž uveden rok před osudným osmatřicátým. A Rusové jsou zde ještě vylíčeni jako naši přátelé. Tento snímek je svou dějovou linkou spíše ojedinělý, jelikož filmů o 1. světové válce nebylo mnoho. Poručík Alexander Rjepkin se pohybuje mezi komediálním pojetím a vážnou tématikou. Humornou složku přebírá hlavně Jindřich Plachta a Theodor Pištěk. Jako by snad chtěli odlehčit tragiku lazaretů, které spíše byly bolestná místa plná šílených až hororových výjevů. Toho jsme ale zde ušetřeni. Komedie ale brzy směřuje k velkému dramatu. Mezi tehdejšími snímky šlo o velmi výjimečný film v němž skvěle hraje František Smolík, Adina Mandlová, ale i Marie Rosůlková.

Poručík Alexander Rjepkin, věcný, ale i ironický titul mimořádně zdařilého snímku, který nevtěluje jen protiválečnou (a protirakouskou) ideu, ale věčnou otázku po právu člověka na druhého. Společenství simulantů a vážně nemocných pacientů vojenského špitálu vytváří panoptikální pozadí několika osudových osobních dramat, o nichž se snadno soudí a při nichž se ještě snadněji viní. Tváří v tvář osamělosti toho, který nesmí promluvit mateřštinou, či té, která ji ani nezná, potažmo těch, kteří léčí budoucí vrahy či popravené, je ovšem třeba umlčet to, co by samo o sobě snadno mohlo sáhnout po zbrani. Najít pokoru.

Adina Mandlová v roli české ošetřovatelky, která se stydí za svůj původ a snaží se mluvit jen německy. Když do nemocnice přivezou zraněného ruského zajatce a zjistí, že má stejnou skupinu jako ona, je nucena mu pomoci. Ono gesto sdílení stejné krve v ní probudí zájem o nemocného nepřítele, do kterého se zamiluje, aniž tuší, jaké skrývá tajemství. Překvapilo mě, že jsem film viděla až teď a nikdy ho nezaznamenala v televizi, protože téma je zajímavé, postavy také a pro Mandlovou to byla výjimečná příležitost zahrát si složitější roli.