Městečko na dlani (1942)

Je s podivem, že se mi i dnes daří nacházet filmy pro pamětníky, které jsem ještě neviděl. Navíc když jde o klasiku, ve které hraje spousta hereckých bardů té doby. A to přestožeMěstečko na dlani, nezapadá do "pamětnického mainstreamu", který je tvořen převážně komediemi.Příběh občanů Rukapáně není zasazen do konkrétního časového rámce a nenejdete zde ani náznak odrazu doby vzniku, ale o bezstarostnou komedii se přesto nejedná. Drda zde není v roli pábitele, ale spíš inteligentního pozorovatele, který nastavuje zrcadlo pyšným, zbrklým, krutým, nabubřelým a míru nejznajícím lidem. Přesto nejde o prvoplánovité moralizování; autor tak činí laskavě...typickým příkladem je starosta, jenž je andělem varován...ale přesto si nedá pokoj (o čtrnáct let později si podobnouroliF. Smolík zopakuje...tentokrát bude nebem kárán, jakožto otec scholastik). Podobně autoři líčí i další postavy...mají své chyby, nejsou to černobílé karikatury; snaží se udržet na správné cestě. Někdy je pointa jejich příběhu zřejmá, jinde je to jen ukázání prstem...podívejte, takové věci se dějí, takový je svět. Film vznikl uprostřed válečného období...kdy nikdo nevěděl kdy a jaký bude mít konec. Odráží se v něm jistá melancholie, která uklidňuje, ale neuspává. A má energii, která nejspíš tehdejším divákům pomohla udržet páteř vzpřímenou.PS: Drda je vcelku rozporuplná historická figura, velký komunista, který měl na svědomí životy, ale zároveň byl odpůrce ruské invaze. Zatím vše co jsem od něj viděl, působí svěže...jako od bystrého člověka, kterému morální kompas fungoval velmi dobře. Není těžké oddělit jeho činy od díla. Za jiných okolností mohl být i dnes velmi uznávaným spisovatelem.

Jakoby někdo náhodile seskládal scénky a dějový linky různých postav, některý divnější než jiný. Celý to drží pohromadě herecký výkony a taková zvláštně specifická a možná i trochu okouzlující atmosféra prostoupená celym snímkem. Nad tim vším visí osudKarla Hašlera, kterej tomu všemu jako na vrch dodává velice hořkou pachuť..

Klasický príjemný český medzivojnový film kombinujúci humorný nadhľad a drámu s ľahkým mravoučným moralizovaním a jemným sociálnym podtextom. Produkcia je typická pre svoju dobu a spočiatku udržuje celkom veselú náladu karikujúc fungovanie mestskej rady mestečka Rukapáně, do ktorej zasahujú rôzne dramatické životné momenty, kde dokáže skĺznuť až k baladickej atmosfére. Vďaka nadhľadu sa darí udržať tento kaleidoskop pohromade a film drží ako celok pokope. Nemalú zásluhu na tom majú výborné herecké výkony, len u Marie Glázrovej je vidieť dobový emocionálny kŕč. 70%

"Ať žije Rukapáně!" Asi nemohu ze 100% říct, ať žije film "Městečko na dlani." Díky hereckému mistrovství Františka Smolíka (alias starosty Buzka), Jindřicha Plachty (obecní blázen s píšťalkou) či Jaroslava Marvana tohle leporelo vážných i veselých historek ze života jednoho městečka, to rozhodně nemůže být úplně špatný film. Ale scenáristicky a režijně mi to místy přišlo takové bezduché či unylé. Slovy čepičáře (skvělý František Filipovský) by si za to autoři snímku zasloužili udělat "tabula rasa...":D

Přestože tento film není komedií, musím konstatovat, že je výborný snímek. Ani jsem netušil, že se ve válečném stavu daly natočit takto dramatické filmy. V každé minutě se něco děje a snímek má navíc svou hloubku. Výborné herecké výkony. Na malém plácku se zde odehrává mnoho osudů a příběhů. Tohle by si zasloužilo klidně i seriál na pokračování. Ještě se zmíním o Jaroslavovi Marvanovi. O deset let dřív hrál ve snímku Kantor Ideál a to úplně maličkou roli. A zde, opět menší role, i když byl na scéně podstatně víc. Ještě jedna perlička. Františka Smolíka, respektive jeho postavu, navštívil anděl. V roce padesát pět pak v pohádce Obušku, z pytle ven! hrál Boha.