Les (1969)

Záznam z Palachova pohřbu (25. ledna 1969) si režisér armádního filmového studia Ivan Balaďa vybral jako základ obrazové složky svého experimentálního krátkého filmu „Les“. Záběry davů lidí loučících se se zesnulým v centru Prahy kombinoval režisér se zvukovou složkou, pro níž spolu se scenáristou Luborem Dohnalem a dirigentem Štěpánem Koníčkem napsali oratorium na motivy povídek Maxima Gorkého. Palachův tragický čin, který měl vyburcovat lid upadající do letargie, staví tak autoři do paralely s příběhem Danka, který chtěl vyvést svůj lid z lesa a přitom se rovněž sebeobětoval, aniž však lid jeho čin dokázal docenit. Povýšení záznamu konkrétní události na úroveň mnohovýznamového poselství vedlo normalizační cenzurní komisi k závěru, že jde o „jeden z nejškodlivějších dokumentů“ natočených v období 1968–1969 v armádním filmovém studiu. Do roku 1989 zůstal film „Les“ zavřený v trezoru. Od úmrtí Jana Palacha uplynulo 50 let.(05.06.2020)

(DČKIII - dok.)V roce 1969 vznikly dva výjimečné počiny, které zdokumentovaly reakci lidí na upálení Jana Palacha. Zatímco JAN 69 Stanislava Miloty je cenný pro samotné zaznamenání událostí, Balaďův LES má i jiné - estetické - hodnoty, kdy zachycení truchlících zůstává pouhou povrchovou rovinou, za kterou se skrývá další rovina - metaforicko-alegorická. K výjevům z události r. 1969 zní pro Balaďu typická spirituální hudba s textemz balady Maxima Gorkého STAŘENKA IZERGIL (O PLANOUCÍM DANKOVĚ SRDCI) o mučedníkovi, který zůstal sám, a nevděčném lidu, kterému byla ukázána cesta, ale jemu samotné putování nic nedalo. Pojmenování LES se tak vztahuje nejenom k významové stránce (vyvedení bloudících z lesa), ale i ke stylistické stránce, která je charakteristická dominujícími detaily s minimem velkých celků, kdy jako diváci bloudíme lesem, tj. změtí záběrů, které nelze prostorově zařadit pro lepší orientaci.(16.11.2010)

Vyplašené, strhané tváre pohybom kamery pripomínajúce les hláv na pohrebe Jana Palacha. Ľudské fakle v 69, ktoré mali prebudiť národ na mňa pôsobili podobne zvláštne, ako legenda o Dankovi, ktorý si vytrhol srdce aby ním svietil poblúdenej mase na cestu. Ako totiž to Palachom plánované prebudenie dopadlo, dobre vieme. Bez ohľadu na pochybnosti, film samotný prehovára silou sugestívneho spojenia obrazu a zvuku, obdobne ako režisérov poetický dokument Metrum.(21.11.2008)

Deprese. Pošmourno. Davy lidí se skloněnými hlavami. Úderný alegorický text. Zlověstná hudba. Zvláštní, ale silný film. Nesedlo mi jenom to až skoro otravné cpaní kamery všem zúčastěným před obličej, smíšené pocity jsem měl také z některých předvedených emocí. Každopádně solidní 4*.(22.11.2013)

Další spolupráce Ivana Baladi a Lubora Dohnala. Dílo průzračné jako křišťál. Veliká síla.(08.03.2013)