Lítost a soucit (1969)

S vysokou pravdepodobnosťou najdôležitejší dokument v histórii francúzskej kinematografie. Čo ale neznamená, že mal a má zmysel iba pre tamojší ľud, pretože v rôznych historkách rôznych ľudí sa nájde veľa ďalších národov, vrátane toho slovenského. Ophuls je skutočne objektívny, na kameru prehovárajú všetky strany konfliktu a to pochopiteľne znamená, že množstvo vecí si odporuje. Cieľom určite nie je kritizovať jednu stranu a haniť druhú, ale kritizovať do určitej miery všetkých, pričom režisérovi stačilo protagonistov iba nechať rozprávať na kameru a nemusel by sa v podstate ani nič pýtať. Materiálu bolo zrejme obrovské množstvo, takže tento monumentálny zostrih je opodstatnený. Divácky atraktívny v takejto dĺžke však príliš nie je, na to sa treba pripraviť.

Ak ste slabý jedinec a máte strach, tak sa podrobíte a tom tento dokument je. Táto planéta je v rukách jedincov a nie v rukách väčšiny.

Film jsem viděl před lety na ZDF. Blíže jsem se o něj začal zajímat a dočetl jsem se, že způsobil při své premiéře v pařížských kinech doslova skandál. Mnoho diváků nechtělo brát tyto skutečnosti v potaz. V německé televizi byl film vysílán pod názvem Dům v sousedství a rovněž vyvolal četné polemiky. Dokumentární film rekonstruuje události v Clermont-Ferrandu v období německé okupace. Ke slovu přijde jak francouzský odboj, tak fenomén kolaborace i prostá pasivita francouzských občanů. Francouzská televize odmítla film vysílat, neboť nesouhlasila s Ophulsovým přístupem k tomuto ožehavému tématu.(27.12.2025)

"France is the only country in all Europe whose government collaborated."Významný dokument o role Francúzska v 2. svetovej vojne, zaradený do zoznamu1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Sympatické na ňom je predovšetkým to, že sa snaží ukázať skutočnú, neskreslenú pravdu o prístupe Francúzov počas vojny, na ktorý dnes príliš hrdí byť nemôžu. Situácia vo Francúzsku bola vtedy vskutku bizarná. Po hanebne rýchlej porážke Francúzka vznikli na jeho území dva podivné útvary (s tou južnou časťou ani sám Hitler nevedel, čo si má počať), pričom väčšina Francúzov nacistov aktívne podporovala. Dôvody sú pritom rôzne - sympatie k Nemcom, nenávisť k Židom, či strach z boľševikov. Veľmi zvláštny bol vzťah Francúzov k Angličanom, k ich dovtedajším spojencom - dokonca aj Francúzi v Anglicku sa odmietali zapojiť (veď Francúzsko nie je vo vojne!). A Francúzi doma riešili hlavne nedostatok mäsa a cigariet (!). Nemecká propaganda bola veľmi šikovná. Najskôr ukazovala tancujúcich černošských zajatcov s otázkou, či toto sú tí strážcovia civilizácie pred barbarmi, neskôr poukazovala na to, že 110 000 Francúzov pracuje v Nemecku, keďže doma boli nezamestnaní a žili tam v chudobe. Marcel Ophüls robí rozhovory (kladie rafinované otázky) s veľmi rozmanitou vzorkou ľudí zo všetkých zúčastnených strán, takže dokument je veľmi pestrý a cítiť v ňom snahu o vyvážený pohľad. Rozhovory sú zručne prestrihané so zaujímavými archívnymi zábermi, takže tie vyše 4 hodiny ubehnú ako voda.(13.03.2023)

Ve své době přelomový, kontroverzní a zásadní dokument. Jaké ale je dívat se na Lítost a soucit v roce 2017, na jeden zátah, v kině Ponrepo? Na jednu stranu zajímavé: Uvědomíte si, jak snadno se historie může opakovat (lautr stejné antisemitské a rasistické argumenty jako v tomto filmu slýchám běžně i dnes, jen se zrovna v hledáčku ocitlo jiné náboženství). Zjistíte, jak děsivě funguje racionalizace a selektivní paměť ("ano, kolaboroval jsem s nacisty, ale vlastně to není moje chyba, protože..." atd.) Budete udiveni, jak nečekaně aktuální a silné příběhy film vypráví - třeba ten o britském špiónovi - homosexuálovi, co měl poměr s vojákem wehrmachtu, nebo ten o mučení lidí tím, že se jim vypíchly oči, do důlků vložili červi a oči znovu zašily... Člověk se toho za ty čtyři hodiny dozví opravdu hodně, možná více, než vůbec chtěl, což je u dokumentu dobré. Ovšem na druhou stranu je trochu problematické, že Ophülsův dokument je záměrně oproštěný od hudby, barev, ilustračních záběrů, komentáře... Protagonisté pouze ve velkém detailu vypráví své příběhy, takže je dnes jen velmi obtížné ten 250 minutový příval informací a dat ustát (resp. "usedět"). Obzvlášť když jediná jména, která vám něco říkají, jsou Pétain a Hitler.(09.06.2017)