Titicut Follies (1967)

Cinema direct je estetika priezračne čistá, podobne ako Wisemanovi protagonisti, ktorí sú vo svojej odlišnosti a detskej jednoduchosti absolútne krásni. Po prvom zhliadnutí mi však v tejto observácii strhujúcich výjavov niečo chýbalo k piatej hviezde, možno silnejší konflikt (ktorého absencia je nepochybne autorským zámerom). Skvelý záverečný titulok

Neobyčajná divácka extrapolácia s okrajovou časťou spoločnosti. To, nakoľko je to kontroverzné a odvážne dielo svedčí jeho cenzúra a súdne spory. V mnohých portrétových okienkach sa ale tvorcovia viac spoliehajú na čistú observačnú metódu pozorovania a menej spracovaných vizuálnych techník. Za tie jediné by som považoval estetiku direct cinema, ostrosť obrazu a linkovanie s intimitou priestoru pozorovacích subjektov. A krásne spirituálne prepojenie "koncertného spevu" s vážnosťou témy v nápravných zariadeniach. Nie náhodou sa práve v Amerike nachádzajú tie "najšialenejšie" prípady okraja spoločnosti a duševných deviácií...

Odvážný pohled za stěny psychiatrické léčebny s neuvěřitelnou galerií pomatenců. Některé "scény" mohou působit zdlouhavě, jako například neunavitelné politické výpady zapřísáhlého revolucionáře, jiné silně zaujmou (přijímací pohovor pedofilního otce) až fascinovaně znechutí (hadice s výživou). Nakonec nic jiného od přísného cinema direct ani nešlo čekat. Zajímavá je i komická nadsázka v postavě hudbymilovného a sebestředného ředitele. Trochu "nečistým" postupem je konfrontace podvyživeného pacienta s jeho posledním pomázáním, jež je jedinou střihovou manipulací trochu ztemňující náhled na docela přívětivě působící instituci.(19.11.2010)

NFR 2022(27.12.2023)

Cinema direct pohled na chovance a vedení psychiatrické léčebny. Stále působivé.(19.02.2022)