Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života (1970)

No, toto hodnotit to je zase na oprať. Na jednu stranu plný počet za ty herce neherce, asi tedy z Dřevěného divadla, ale na druhou stranu absence děje a spousta filozofického žvatlání. Takže obrovská nuda. Těžké rozhodnutí, ale ta nuda převažovala. A protože hodně, tak dávám hodnocení nižší s tím, že to podruhé to již vidět nechci. Nu, a protože jsem občas popojel, mělo by to být na nulu. Ovšem to by si snímek přece jen nezasloužil.

Čiernobiele neprekonateľné šialenstvo o všetkom a o ničom, o svete nepoznanom nám "normálnym ľuďom", chachacha - sebairónia musí byť, a o potrebe zázraku, kde ho nikto nečaká. Zúfalstvo strieda radosť, z vecí , ktoré možno chápať len kozmologickým alebo astrálným vnímaním. Réžia a dej , charakreristika , obrazy a kamera mi neskutočne pripomínajú filmy mojeho top režiséra Ela Havettu, ktorého asi všetky diela boli podobne v trezorových zoznamoch zlatom vyšité....Herecké mozaiky a etudy nehercov sú neskutočne reálné a tak živé, že za to by sa nemusel hanbiť Fellini, Wells alebo niekto z ďaľších velikánov filmu. Postavy sú tak autentické, akoby prišli na svet, len kvôli tomuto filmovému skvostu. Prostredie ruskej schátralej liečebne, sa asi lepšie ani exteriérovo nedalo vyriešiť. Šialenstvo na úrovni futbalovej ligy majstrov, dielo - ktoré patrí na vrchol absolútnej domácej kinematografieckej diagonály, bez mrknutia oka 10********** hviezdičiek. Odporúčal by som titulky aj, kvôli lepšiemu porozumeniu niektorých pseudo - nezrozumiteľných monológov.

Úžasné podobenství o člověku, životě, pravdě a smrti. Drobné střípky skládají jen pomalu výsledný obraz světa. Nádherné obrazy černobílých portrétů by mohly být samostatnými fotografiemi. Symboly, zátiší rozpadajících se věcí, zpustlá zahrada, chátrající domy, pukající zdi, zbloudilé duše, bláznovství, radost, zoufalství, smutek. Tak trochu Kafka, něco z Případu začínajícího kata, Slavnosti v botanické zahradě, Jakubiska, i když nakonec jde o osobitý pohled I. Balady. Prázdná slova, fráze, filozofické úvahy, nesrozumitelná slova, ticho. Kdysi jsem dal tři hvězdy, nyní zvedám na plný počet. Nedoceněný film. Ale rozumím tomu, že zaujme jen menšinové publikum. Kdo se nechá vtáhnout, má možnost vidět svět z jiného úhlu, a přeci ten samý, co nás obklopuje. Chtěl bych napsat krásné, byť je to plné bolesti, ale tak nějak i naděje.

Přes ten veškeré chaos a excentričnost v tom stále Čechova vidím, tohle ho navíc dost vizulně obohacuje, Bída, beznaděj, zoufalství, alkoholismus a nemožnost svůj stav změnit. Prudký humusácký (pravda Morien, trochu Pasoliniovský) naturalismus za chaotického snímání a poněkud odlidštěného herectví. Bídu prostě žádné filosofování nespasí. Důležité je být spravedlivý. Dost mi to připomnělo dílo Alexeje Germana Je těžké být bohem, ovšem tohle je o dost koukatelnější.

Film, ktorý ma úplne minul. Pevne verím, že základná myšlienka vychádzala s Čechovovej poviedky - doktor v blázinci objaví jediného rozumného človeka, ktorý je tiež blázon a po tomto zistení sa stáva sám pacientom. Je to jeden z tých príbehov, ktorý dokážu vytvoriť len Rusi. Ale aj napriek tejto myšlienke je príbeh len akousi obrazovou a myšlienkovou zlátaninou, bez výraznejších scén a bez nejakej výraznejšej snahy vypovedať o niečom závažnom - ľudskom. Balaďa sa netají inšpiráciou Havettom a Jakubiskom, ktorých filmy v ich bláznivosti a neukotvenosti často krát nemôžem vystáť. Archa bláznov je pre mňa preto skôr sklamaním. Jediné čo môžem vyzdvihnúť je výborná atmosféra umocnená rozpadajúcim sa domom v ktorom sa príbeh odohráva a ručnou kamerou Juraja Šajmoviča ľubujúceho si v dlhých záberoch do ktorých vnáša viac poetickosti ako samotný režisér.