Neohlížej se (1967)

Prostý, nicméně pro mě velmi zajímavý, snímek o běžných dnech na turné, setkání známých s neznámými i známými, s "týmem" Boba Dylana. Z provedených dylanovek stačily jen náznaky; z mé generace je už jen pár lidí, které některé z nich si jsou schopni při kytaře zazpívat. Dylan tady vlastně teprve začíná, že je tu na pochodu něco ¨většího" je již jisté, ještě se však neví, zda vydrží a k tomu, co hrál zde ještě něco přidá. Vydržel a přidal mnohé. Leonard Cohen se o něm vyjádřil mnohem později, při udělení Nobelovy ceny (parafráze):proč vyznamenávat Mont Everest, každý přece ví, že je to nejvyšší hora.

Moje první setkání s touhle klasikou, a jsem z ní nadšený. Sem se opravdu hodí profláknuté slovokongeniální: styl cinéma vérité v Pennebakerově podání, kdy je dokumentarista „neviditelný“ a všechno se podřizuje snaze vyvolat dojem, že sledujeme syrovou, neinterpretovanou, nestylizovanou skutečnost, sedne k Dylanovi jak ta příslovečná prdel na hrnec. Srovnám-li s také velice zajímavým ScorsesehoNo Direction Home, dostane se mi v Don't Look Back mnohem míň faktografie (ba naopak, spíš si člověk až do závěrečných titulků nemusí uvědomit, že tenhle týpek je Bob Neuwirth, co mj. natočil v devadesátém čtvrtém zapomenutou, ale krásnou desku Last Day on Earth s Johnem Calem, nebo chvíli trvá, než vám docvakne, že tady to je Ginsberg a támhleten maník je ten Donovan, z kterého si Dylan půlku filmu utahuje – ve své době to byly natolik známé tváře, že nebylo třeba nic vysvětlovat), zato mám pocit, že jsem v těch šedesátkách doopravdy byl a nejen Dylanovi, ale i pár hodně zajímavým lidem kolem něj jsem nakoukl až do ledví.

Snímek nabízíintimnějšípohled do duše geniálního písničkáře a rockera. Černobílá a volnější vypravěčská struktura napřímo dává divákovi na výběr: kdo že je to ten Bob Dylan? Já sámnevím...

"There's no ideas in Time magazine, there's just these facts. They've just got too much to lose by printing the truth."

Autenticke, plne skvelych osobnosti, napriek tomu by som uvitala viac originality a obcas nejake to vytrhnutie z monotonnej sekvencie scen.